[[Soubor:Four elements representation.svg|thumb|Klasické čtyři živly]]
Úvahy o čtyřech živlech (řec. ''stoicheia'') jako o věčných základech či prvcích, z nichž se jako z písmen skládá prazáklad světa, se vyskytují už u [[předsokratovci|předsókratovských]] filosofů a tvoří pak základ starověké fyikyfyziky. Podle pozdějších zpráv pokládal [[Thalés z Milétu]] za pralátku světa vodu, [[Anaximenés]] vzduch a [[Hérakleitos]] snad oheň. Nauku o čtyřech živlech zformuloval [[Empedoklés]], který také uvažoval o tom, jak jeden přechází ve druhý. Počet čtyři přitom není nahodilý, ale odpovídá čtyřem světovým stranám a ročním obdobím a navozuje tak představu všeobecnosti, a zároveň i jisté základní stálosti – tak jako čtyřboký dům nebo čtyřnohé zvíře. Na čtyři živly navazuje také [[Hippokratés|Hippokratova]] nauka o čtyřech tělesných šťávách (''humores''), jejichž směsi tvoří „temperament“ či povahu člověka.
