Vědecký zákon

Vědecký zákon

Vědecký zákon nám říká, že za určitých okolností nastane určitá situace. De facto se jedná o přístup pocházející již z Řecké filozofie. Tzn. v přírodě nacházíme odpovědi na všechny otázky. Smyslem poznání bylo poznat řád a podřídit se mu. Homér říkal:”Odhalenost vystupuje ze skrytosti. Věci se vyjevují.”

Vědecké poznání a věda jako taková je formulována jako otevřený systém množství podmíněných výroků. Poznatky vědy s časem narůstají a mění se podle pokroku vědeckého poznání. Liší se, ale přístup jakým docházíme k poznání a jakým se snažíme dané poznání dokázat.

Z pohledu empirické vědy, která je postavena na pozorování určitého stavu a formulaci výroků, postupujeme indukční metodou. Pozorujeme specifický stav a učiníme neoprávněný krok: Předpokládáme, že všechny labutě jsou bílé, protože jsme jiné neviděli. Tento závěr tedy přijmeme za podmíněně platný a platí do doby než pozorujeme labutě jiné barvy. Nejedná se tedy o verifikaci vědeckého zákonu (výroku) , ale o faktilizaci.

Naproti tomu z hlediska deduktivní vědy, kterou postupuje např. matematika, logika, geometrie, z výroků předcházejících formulujeme výroky budoucí. Nemůžeme ale požadovat, aby všechny výroky byly myšleny samy o sobě. Snažíme se tedy zmenšit počet základních zákonů na kolik je to jen možné a dokázat všechno, co lze dokázat.

Věda , kterou je uvedená teorie důkazu akceptovatelná, může být rozdělena na dvě části. První tvoří dokázaná a logicky propojená tvrzení, například teorémy, jejichž pravdivost byla odhalená. Druhou jsou nedokázaná tvrzení, například axiomy, které vystupují jako premisy, z nichž se vyvozují teorémy. Existují přinejmenším 4 odlišné druhy základních vědeckých tvrzení. První jsou skutečné axiomy určité vědy, které predikují některé objekty vědy a jejich skutečné vlastnosti, znaky odlišují tuto vědu. Druhou skupinu tvoří metateoretická tvrzení. Jsou to taková tvrzení, která určují specifické způsoby dokazování nebo pravidla důkazu. Nejedná se tedy o obsahovou stránku vědy. Třetí skupinou jsou obecné zákony logiky. Tyto musí být dodrženy v každé vědě. A konečně čtvrtá skupina určuje definici pojmů a objektů. Zvlášť těch, které se vztahují k dané vědě.

Vědy se liší podle toho zda obsahují dílčí pravdy nebo jen obecné zákony. Vědy ve všech individuálních podobách vycházejí z obecných vědeckých zákonů. Např. podle Gottloba Fregeho jsou dvě skupiny takových zákonů: zákony přírody a zákony logiky. Zákony přírody charakterizuje jako “zákony zákonů přírody”. Zákony přírody stanoví vztahy mezi fenomény, kdežto zákony logiky stanoví vztahy mezi soudy Logické zákony nejsou deskriptivními pravdami, jsou to normativní tvrzení. Přírodní zákony jsou zobecněním vztahů přírodních fenoménů, s nimiž jsou konfrontovány určité události. Logické zákony tedy spíše vymezují určitá pravidla jimiž se musíme nechat vést a dodržovat je, pokud chceme tvořit a přitom zůstávat v rovině vědeckého poznání.