Satelitní státy SSSR se ve druhé polovině 80. let rozdělily na příznivce a odpůrce perestrojky.
Zejména v '''[[Polsko|Polsku''']] a '''[[Maďarská_lidová_republika|Maďarsku''']] se komunisté pokoušeli o podobné reformy jako Gorbačov. V Polsku byla komunistická vláda vyčerpána dlouhodobou krizí a soubojem s opozičním hnutím [[Solidarita (Polsko)|Solidarita]].{{Zdroj?}} V Maďarsku zase postupně docházelo ke generační obměně vedení komunistické strany, se kterou souviselo přehodnocení událostí z roku 1956 (krvavé potlačení [[Maďarské revolucepovstání|Maďarského povstání]]).{{Zdroj?}}
Méně nadšeni byli z perestojky vedoucí představitelé komunistických stran v '''[[Československá socialistická republika|Československu''']], '''[[Bulharská_lidová_republika|Bulharsku''']] a '''[[Mongolsko|Mongolsku''']].{{Zdroj?}} Tyto režimy však zároveň byly natolik existenčně závislé na Moskvě, že si nemohly dovolit přestavbu zcela ignorovat. Oficiálně se tedy připojily ke Gorbačovovu reformnímu úsilí, avšak reformy zaváděly spíše méně důsledně a pomaleji.{{Fakt/dne|20101118203104}}
Skutečný odpor pak Gorbačovova politika vzbudila u konzervativních komunistických režimů v '''[[NDR''']] a '''[[Rumunská socialistická republika|Rumunsku''']].{{Fakt/dne|20101118203104}} Místní komunističtí vůdci ([[Erich Honecker|E. Honecker]] a [[Nicolae Ceauşescu|N. Ceausescu]]) otevřeně kritizovali Moskvu za politiku přestavby, kterou od začátku považovali za ohrožení stability celého komunistického bloku.{{Fakt/dne|20101118203104}}
K přestavbě se nepřipojily ani '''[[Kuba''']] a '''[[Severní Korea''']].{{Zdroj?}}
Specifickou podobu měla přestavba v '''[[Čínská lidová republika|Číně''']], '''[[Vietnam|Vietnamu''']] a '''[[Laos|Laosu''']]. Reformy čínského vůdce [[Teng Siao-pchingapching]]a a vietnamské reformy "Doi moi" kladly důraz především na ekonomickou transformaci, zatímco v politické a kulturní rovině měla zůstat zachována absolutní moc komunistické strany nad společností.{{Zdroj?}}
