Freska: Porovnání verzí

'''Freska''' je nástěná malba zhotovená na [[Vlhkost|vlhké]] [[Omítka|omítce]]. Název ''freska'' pochází z [[italština|italského]] ''al fresco'' („na čerstvo“) – v protikladu k ''[[al secco]]'' („na sucho“).

Technika malování fresek byla známa již ve starověku[[starověk]]u, používala se v [[Řecko|Řecku]] a především v [[Itálie|Itálii]], ale také v [[Čína|Číně]] a [[Indie|Indii]]. Raně [[Křesťanství|křesťanské]] [[umění]] a umění v raného středověku[[středověk]]u dalo přednost [[Mozaika|mozaikám]], takže umění fresky upadlo na dlouhou dobu téměř v zapomění. K obnově došlo až koncem [[13. století]].

Malování fresek je technicky náročná práce. Nános [[Barva|barvy]] (rozmělněné minerální pigmenty [[minerál]]ní [[pigment]]y smíchané s [[Voda|vodou]]) se nanášejí do ještě vlhké omítky tak, aby se barvy vsákly do podkladu a usychaly společně s ním. To znamená, že malíř musí pracovat rychle, aby omítka nezaschla, neboť poté lze provádět pouze malé opravy [[tempera|temperou]]. Fresky se nehodí do vlhkého prostředí (například v [[řím]]ské [[Bazilika svatého Petra|bazilice sv. Petra]] existuje pouze jediná freska).

Na základní hrubou omítku (''arriccio'' - [[vápno]] s [[Písek|pískem]]) se vlhkým [[Křída (hornina)|křídovým]] prachem nanesly pomocné linky. Poté [[umělec]] provedl hnědočervenou barvou přípravnou [[Kresba|kresbu]], která se nazývala ''sinopie'' (podle barviva, které pocházelo ze [[Sinop|Sinope]] v [[Černé moře|Černomoří]]). V současnosti bylo možné díky novým technikám pro přemístění fresek některé sinopie odhalit. Poté byl výjev rozdělen na úseky, které bylo možné zpracovat za [[jeden]] [[den]], tzv. ''giornata'', jejichž rozloha záležela na povaze výjevu - šlo-li o detaily, byla giornata pochopitelně menší. Tyto denní úseky pak byly nahozeny druhou vrstvou jemné omítky (''intonaco'') pro každodenní zpracování.

* Corrainová Lucia, ''Giotto a středověké umění''. Životy a díla středověkých umělců, Svojtka a Vašut, 1996