Semjon Konstantinovič Timošenko: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 7:
 
Krátce nato se stal lidovým komisařem obrany SSSR a stál před velkým úkolem - obnovit bojeschopnost Rudé armády po "reformách" provedených Klimentem Vorošilovem. Tuto funkci držel i v okamžiku, kdy Německo zahájilo [[Operace Barbarossa|operaci Barbarossa]]. Ihned po vypuknutí války byl jmenován předsedou [[Stavka|Stavky]] vrchního velení, ale již 19. července 1941 byl nahrazen [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]] v této funkci i na postu lidového komisaře (ministra) obrany. Zůstal však členem Stavky, náměstkem lidového komisaře obrany a nově se stal velitelem Západního strategického směru. 13. září 1941 se přesunul na post velitele Jihozápadního směru, velel obraně [[Kyjev|Kyjeva]] a v listopadu 1941 jedné z prvních úspěšných protiofenzív u [[Rostov na Donu|Rostova na Donu]]. Následně po zrušení velitelství směrů velel různým frontům: Jihozápadnímu, kde
v květnu 1942 utrpěl největší nezdar při protiútoku u [[Charkov|Charkova]], který skončil obklíčením sovětských vojsk a německým útokem na [[Stalingrad|Bitva u Stalingradu|Stalingrad]], poté od července 1942 Stalingradskému a od října 1942 Severozápadnímu. Od března 1943 až do konce války byl představitelem [[Stavka|Stavky]] pro koordinaci frontů v různých operacích, většinou však spíše druhořadého charakteru. Největšího úspěchu dosáhl v [[Jassko-Kišiněvská operace|Jassko-Kišiněvské operaci]] na konci srpna 1944. V průběhu války i po ní získal řadu čestných ocenění a postů.
 
Po válce opět velel různým vojenským okruhům a roku 1960 zakončil svou vojenskou dráhu na generálním inspektorátu Ministerstva obrany SSSR.