Semjon Konstantinovič Timošenko: Porovnání verzí

V [[Ruská občanská válka|Ruské občanské válce]] a [[Polsko-sovětská válka|Rusko-polské válce]] sloužil pod [[Semjon Buďonnyj|Buďonným]]. Při sovětském [[Invaze do Polska|Útoku na Polsko]] velel ukrajinskémuUkrajinskému frontu. V roce [[1940]] převzal velení nad sovětskými jednotkami, [[zimní válka|útočícími na Finsko]], aby napravil katastrofální výkonyod [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilova]] a [[Kirill Afanasjevič Mereckov|Mereckova]]. Pod jeho velením bylybyli [[Finové]] přinuceni k ústupu a přijetí Moskevského míru.

Poté se stal ministrem obrany SSSR a stál před velkým úkolem - obnovit bojeschopnost Rudé armády po "reformách" provedených Klimentem Vorošilovem. Tuto funkci držel i v okamžiku, kdy Německo zahájilo [[Operace Barbarossa|operaci Barbarossa]]. TimošenkoV běhemlétě války1941 velelbyl bojůmvelitelem naJihozápadního různýchstrategického postechsměru, odpo zrušení velitelství směrů ještě v roce 1941 byl představitelem [[Stavka|Stavky]] pro koordinaci frontů v různých operacích. Od roku [[1942]] mu však byly přidělovány spíše druhořadé úkoly (příčinou bylo jeho selhání při pokusu o protiútok ve směru na [[Charkov]] v květnu tohoto roku). Největšího úspěchu dosáhl jako velitel v [[Jassko-Kišiněvská operace|Jassko-Kišiněvské operaci]] na konci léta 1944. V průběhu války i po ní získal řadu čestných ocenění a postů.