Wikipedie

Moše Šaret: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JoweBot (diskuse | příspěvky)
9 320 editací
m přidána Kategorie:Muži za použití HotCat
částečné rozšíření a přepracování; část textu použita z článku Bilu a Izrael
Řádek 1:
{{Infobox Politik
|jméno = Moše Šaret<br />משה שרת
|obrázek = SharettSharet22.jpg
|popis = Moše Šaret na fotografii z roku 1936.
|velikost_obrázku = 170px
|pořadí = 2.
|úřad = [[premiér Izraele]]
|od = [[7. prosinec|7. prosince]] [[1953]]
|do = [[2. listopad]]u [[1955]]
|předchůdce = [[David Ben Gurion]]
|nástupce = [[David Ben Gurion]]
|prezident = [[Jicchak Ben Cvi]]
|pořadí2 = 1.
|úřad2 = [[ministr zahraničních věcí Izraele]]
|od2 = [[14. květen|14. května]] [[1948]]
|do2 = [[19. červen|19. června]] [[1956]]
|předseda_vlády2 = [[David Ben Gurion]]<br />Moše Šaret<br />[[David Ben Gurion]]
|nástupce2 = [[Golda Meirová]]
|nástupce2 = [[Golda Meirová]]
|datum_narození = [[15. říjen|15. října]] [[1894]]
|datum_narození = [[15. říjen|15. října]] [[1894]]
|místo_narození = [[Soubor:Russian Empire 1914 17.svg|22px|border]] [[Cherson]], [[Ruské impérium]]<br/> (nyní [[Ukrajina]])
|datum_úmrtí = [[7. červenec|7. července]] [[1965]] (70&nbsp;let)
|místo_úmrtí = {{flagicon|Izrael}} [[Jeruzalém]], [[Izrael]]
|strana = [[Mapaj]]<br />(dříve [[Achdut ha-Avoda]])
|kneset = [[Volby do Knesetu 1949|1.]], [[Volby do Knesetu 1951|2.]], [[Volby do Knesetu 1955|3.]], [[Volby do Knesetu 1959|4.]], [[Volby do Knesetu 1961|5.]]
|manžel/ka =
|podpis manžel/ka = Moshe sharettCipora signature.svgMeirovová
|děti = Ja'akov, Chajim, Ja'el
|alma_mater = [[London School of Economics]]
|podpis = Moshe sharett signature.svg
}}
'''Moše Šaret''' ([[Hebrejština{{Vjazyce|hebrejsky]]he}}: משה שרת‎)שרת, [[rodné jméno|rodným jménem]] '''Moše Šertok''', {{Vjazyce|he}}: משה שרתוק, {{Vjazyce|uk}}: Мойсей Шерток; ([[15. říjen|15. &nbsp;října]] [[1894]], [[Cherson]], [[Ruské impérium]] – [[7. červenec|7. &nbsp;července]] [[1965]], [[Izrael]]) byl druhým [[izrael]]skýmský ministerským předsedoupolitik, ([[1954sionismus|sionistický]] -vůdce a jeden ze signatářů [[1955deklarace nezávislosti Státu Izrael|izraelské deklarace nezávislosti]]). meziV&nbsp;letech dvěma1953 obdobími,až kdy1955 tutobyl funkciv&nbsp;pořadí vykonávaldruhým [[Davidpremiér BenIzraele|izraelským Gurionpremiérem]].
 
== BiografieMládí ==
Narodil se ve městě [[Cherson]] v&nbsp;[[Ruské impérium|Ruském impériu]] (dnešní [[Ukrajina]]) do rodiny Ja'akova a Fanny Šertokových. Jeho otec patřil mezi zakládající členy [[Bilu]]istů,<ref name="PMO">{{Citace elektronické monografie
V roce [[1906]] emigroval s rodinou do [[Palestina|Palestiny]]. Jeho rodina byla jedním ze zakladatelů [[Tel Aviv]]u. V [[Istambul]]u vystudoval práva. V [[První světová válka|první světové válce]] sloužil v [[Turecko|turecké]] armádě na pozici překladatele [[turečtina|turečtiny]] a [[arabština|arabštiny]].
| vydavatel = Úřad premiéra Státu Izrael
| titul = Moshe Sharett: The Second Prime Minister
| url = http://www.pmo.gov.il/PMOEng/History/FormerPrimeMinister/MosheSharett.htm
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> sionistické skupiny, která se v&nbsp;80. letech 19. století rozhodla převzít iniciativu při zřízení pevného záchytného bodu a obrodě židovského života v&nbsp;[[Země izraelská|zemi izraelské]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sachar
| jméno = Howard M
| rok = 1999
| titul = Dějiny Státu Izrael
| vydavatel = Regia
| místo = Praha
| isbn = 80-902484-4-6
| strany = 42-43
| počet stran = 767
| poznámka = Dále jen: ''Dějiny Státu Izrael''
}}</ref> Nedokázal se však přizpůsobit práci v&nbsp;zemědělství a vrátil se zpět do Ruska. Celá rodina nakonec v&nbsp;roce 1906 (některé zdroje uvádí rok 1908)<ref name="JVL">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Jewish Virtual Library
| titul = Moshe Sharett
| url = http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/biography/sharett.html
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> podnikla [[alija|aliju]] do tehdejší [[Palestina v osmanském období|osmanské Palestiny]], kde se usadila v&nbsp;arabské vesnici Ejn Sinija ležící v&nbsp;[[Samaří|samařských]] kopcích mezi [[Jeruzalém]]em a [[Nábulus]]em.<ref name="comay335">{{Citace monografie
| příjmení = Comay
| jméno = Joan
| příjmení2 = Cohn-Sherbok
| jméno2 = Lavinia
| titul = Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament
| vydavatel = Routledge
| místo = Londýn
| rok = 2002
| isbn = 978-0415260305
| počet stran = 407
| strany = 335
| poznámka = Dále jen: ''Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament''
| url = http://books.google.cz/books?id=0FTQQQBXHMQC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| jazyk = anglicky
}}</ref> Díky vyrůstání v&nbsp;arabském prostředí se naučil arabským zvykům a plynně mluvil [[arabština|arabsky]].<ref name="JVL"/>
 
V&nbsp;roce 1910 se jeho rodina přestěhovala do [[Jaffa|Jaffy]] a stala se jednou ze zakládajících rodin [[Tel Aviv]]u.<ref name="MFA">{{Citace elektronické monografie
V roce [[1920]] vstoupil do [[Socialismus|socialistické]] strany [[Mapaj]]. V roce [[1922]] odjel do [[Londýn]]a, kde dokončil studium [[ekonomie]] (v roce [[1924]]). V roce [[1925]] se stal redaktorem tiskového orgánu [[Histadrut]]u [[Davar]].V roce [[1931]] vstoupil do politické sekce [[Židovská agentura|Židovské agentury]]. V letech [[1933]] - [[1948]] se účastnil jednání mezi [[Sionismus|sionisty]] a [[Spojené království|Britskou]] správou Palestiny, která vedla až ke vzniku Izraele.
| vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
| titul = Moshe Sharett
| url = http://www.mfa.gov.il/MFA/Facts%20About%20Israel/State/Moshe%20Sharett
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;tomto městě se stal Moše žákem historicky prvního ročníku na prvním hebrejském [[gymnázium Herzlija|gymnáziu Herzlija]], kde byli jeho spolužáky [[Elijahu Golomb]] a [[Dov Hoz]]. Oba se později stali prominentními sionistickými vůdci,<ref name="comay335"/> předními členy [[Hagana|Hagany]], architekty bezpečnostní politiky [[jišuv]]u a Šertokovými [[švagr]]y.<ref name="dvory52-53">{{Citace monografie
| příjmení = Drory
| jméno = Ze'ev
| titul = Israel's Reprisal Policy, 1953-1956: The Dynamics of Military Retaliation
| vydavatel = Routledge
| místo = New York
| rok = 2005
| isbn = 978-0714656328
| strany = 52-53
| počet stran = 232
| url = http://books.google.cz/books?id=K3gQVO0LSkcC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;roce 1913 odešel studovat právo na [[Istanbulská univerzita|Univerzitu Kušta]] (dnes Istanbulská univerzita), kde studovali i&nbsp;[[Jicchak Ben Cvi]] a [[David Ben Gurion]]. Jeho studia však přerušila [[první světová válka]], v&nbsp;jejímž důsledku se vrátil zpět do Tel Avivu. Řada Židů byla deportována, Šertok se však rozhodl přijmout osmanské občanství a v&nbsp;roce 1916 vstoupil do osmanské armády a úspěšně prošel jejím důstojnickým kurzem. Po zbytek války pak v&nbsp;armádě sloužil jako překladatel [[turečtina|turečtiny]] a [[arabština|arabštiny]].<ref name="MFA"/>
 
V&nbsp;roce 1922 se oženil s&nbsp;Ciporou Meirovovou, se kterou měl tři děti; dceru Ja'el a syny Ja'akova a Chajima.<ref>{{Citace elektronické monografie
V průběhu [[Druhá světová válka|2. sv. války]] se podílel na vzniku [[Židovská brigáda|Židovské brigády]].
| vydavatel = NNDB
| titul = Moshe Sharett
| url = http://www.nndb.com/people/631/000056463/
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
== Sionistické aktivity ==
V roce [[1940]] zemřela společně se svým manželem při nehodě Šaretova sestra Rivka. Při autonehodě zemřela i jeho další sestra Cvia.
Po válce pracoval jako odborník na arabské záležitosti a nákupčí půdy při [[Shromáždění reprezentantů (Britský mandát Palestina)|Shromáždění reprezentantů]] jišuvu.<ref name="JVL"/> V&nbsp;roce 1920 se stal členem socialistické strany [[Achdut ha-Avoda]], ze které se v&nbsp;roce 1930, po sloučení s&nbsp;jinou levicovou stranou, stala strana [[Mapaj]].<ref name="MFA"/> V&nbsp;roce 1920 (některé zdroje uvádí rok 1922) odešel studovat [[ekonomie|ekonomii]] do [[Spojené království|Spojeného království]] na [[London School of Economics]], kde jej během jeho studií ovlivnil levicový intelektuál a myslitel [[Harold Laski]].<ref name="comay335"/> Šertok se začal angažovat ve straně [[Poalej Cijon]]<ref name="JVL"/> a od roku 1925 působil jako zástupce [[Berl Kacnelson|Berla Kacnelsona]], redaktora levicového deníku ''[[Davar]]'', vydávaného odborovou federací [[Histadrut]].<ref name="MFA"/> V&nbsp;roce 1929 povýšil a stal se šéfredaktorem ''Davaru''.<ref name="PMO2">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Úřad premiéra Státu Izrael
| titul = Prime Minister Moshe Sharett
| url = http://www.pmo.gov.il/PMOEng/Government/Memorial/PrimeMinisters/Moshe_Sharet.htm
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
[[Soubor:Chaim Arlosoroff.jpg|thumb|left|Setkání sionistických vůdců s&nbsp;Araby ze Zajordánska: Moše Šertok (horní řada, první zprava) stojí vedle [[Jicchak Ben Cvi|Jicchaka Ben Cvi]]. Ve spodní řadě sedí uprostřed [[Chajim Arlozorov]], po jehož levici je [[Chajim Weizmann]]. Jeruzalém, 1933]]
Moše Šaret byl prvním izraelským ministrem zahraničí. K jeho největším úspěchům v této funkci patřily dohody o příměří v [[1949]]. Tyto dohody oficiálně ukončily vojenské akce mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy v [[První arabsko-izraelská válka|izraelské válce za nezávislost]]. Zasloužil se i o vstup Izraele do [[Organizace spojených národů|OSN]] a dovedl k podpisu smlouvu o válečných reparacích uzavřenou s [[Spolková republika Německo|Německem]] v roce [[1952]].
V&nbsp;roce 1931 se vrátil do Palestiny, kde se stal tajemníkem politické sekce [[Židovská agentura|Židovské agentury]], která byla „téměř vládou“ židovského společenství v&nbsp;britském mandátu.<ref name="MFA"/> V&nbsp;roce 1933 se po zavraždění [[Chajim Arlozorov|Chajima Arlozorova]] stal ředitelem této sekce a tuto funkci zastával až do vzniku Izraele v&nbsp;roce 1948.<ref name="bard48">{{Citace monografie
| příjmení = Bard
| jméno = Mitchell Geoffrey
| příjmení2 = Schwartz
| jméno2 = Moshe
| titul = 1001 Facts Everyone Should Know about Israel
| vydavatel = Rowman & Littlefield Publishers
| místo = Lanham
| rok = 2005
| isbn = 0-7425-4358-7
| url = http://books.google.cz/books?id=hohspDWqzjwC&lpg=PA24&pg=PP1#v=onepage&
| počet stran = 200
| strany = 48
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;letech 1933 až 1948 se rovněž účastnil jednání mezi sionisty a [[Spojené království|britskou]] správou mandátní Palestiny, která vedla až ke vzniku Izraele. V&nbsp;roce 1936 připravil podklady pro šetření [[Peelova komise|Peelovy komise]] (též Královské komise), která měla prošetřit okolnosti arabského povstání, a zároveň podpořil Ben Guriona a [[Chajim Weizmann|Chajima Weizmanna]] v&nbsp;přijetí návrhu komise na rozdělení britského mandátu (k&nbsp;tomu však nakonec podle tohoto návrhu nedošlo).<ref name="comay335"/>
 
V&nbsp;průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] sehrál klíčovou roli při vzniku [[Židovská brigáda|Židovské brigády]], zvláštního vojenského uskupení v&nbsp;rámci [[Britská armáda|Britské armády]] vzniklého v&nbsp;roce 1944.<ref name="kneset">{{Citace elektronické monografie
V roce [[1954]] se Šaret ujal funkce ministerského předsedy po odstoupivším Davidu Ben&nbsp;Gurionovi. Prosazoval umírněnou politiku, založenou na řešení problémů se sousedními arabskými státy prostřednictvím [[diplomacie]]. Svou politiku ale nebyl schopen efektivně provádět kvůli nedostatku podpory ze strany některých členů své vlády, kteří obcházeli jeho autoritu a dále se radili s Ben&nbsp;Gurionem. Ten se do vlády vrátil v únoru [[1955]] jako ministr obrany (místo P. Lavona) a v listopadu téhož roku Šareta nahradil na postu ministerského předsedy. Ten do roku [[1956]] zastával funkci ministra zahraničních věcí a později vyslance Židovské agentury.
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Moshe Sharett (Shertok) (1894–1965)
| url = http://www.knesset.gov.il/lexicon/eng/sharett_eng.htm
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> Podporoval rovněž „mobilizaci židovské mládeže do jednotek britské armády“ a aktivně protestoval proti britské restriktivní protiimigrační politice, formulované [[MacDonaldova bílá kniha|MacDonaldovou bílou knihou]] z&nbsp;roku 1938/1939. Tato bílá kniha výrazným způsobem omezila židovskou imigraci do mandátní Palestiny v&nbsp;době, kdy v&nbsp;Evropě proběhla Křišťálová noc a nacisté zvyšovali perzekuci židovského obyvatelstva. V&nbsp;průběhu války i&nbsp;po ní podporoval strategii organizované masové [[Alija Bet|ilegální migrace]] (alija Bet či ''ha'apala''). V&nbsp;roce 1940 zahynuly při automobilové nehodě Šaretovy sestry Cvia a Rivka spolu s&nbsp;manželem (Šertokův spolužák Hoz).
 
[[Soubor:Latrun detention camp.jpg|thumb|Sionističtí vůdci zadržení během britské [[černá sobota|operace Agáta]] (tzv. černý šábes). Zleva: [[David Remez]], Moše Šertok, [[Jicchak Gruenbaum]], [[Dov Josef]], Mr. Šenkarsky, [[David Hakohen]], Mr. Halperin. Latrún, 1946]]
Od roku [[1987]] se Šaretova tvář objevuje na [[nový izraelský šekel|dvacetišekelových bankovkách]].
V&nbsp;prvních poválečných [[Všeobecné volby ve Spojeném království 1945|britských parlamentních volbách]] doufal ve vítězství [[Labouristická strana|Labour Party]], které by mohlo přinést uvolnění zmíněných restrikcí.<ref name="comay335"/> Nová vláda v&nbsp;čele s&nbsp;[[Clement Attlee|Clementem Attleem]] však očekávání nenaplnila a namísto toho prováděla značně proarabskou zahraniční politiku.<ref name="comay335"/> I&nbsp;v&nbsp;poválečném období Britové nadále zadržovali lodě s&nbsp;židovskými uprchlíky z&nbsp;Evropy, které umisťovali do internačních táborů, což vedlo ke stupňujícímu se židovskému protibritskému odporu.<ref name="sachar222-225">''Dějiny Státu Izrael.'' S. 222-225</ref> Britská politika byla navíc stále více kritizována [[Spojené státy americké|Spojenými státy]], a proto byl v&nbsp;počátkem roku 1946 ustanoven [[Anglo-americký vyšetřovací výbor]], který měl nalézt shodu nad politikou přijímání Židů do britského mandátu.<ref name="sachar222-225"/> Podklady pro vyšetřovací výbor byly zpracovány politickou sekcí Židovské agentury, kterou vedl Šertok, který před komisí jakožto mluvčí Židovské agentury sám vypovídal.<ref name="comay335"/> Závěrečná zpráva výboru, která mimo jiné doporučovala zrušení MacDonaldovy bílé knihy, však byla Brity odmítnuta.<ref>''Dějiny Státu Izrael.'' S. 230-232</ref> Namísto toho se Spojené království rozhodlo potlačit židovský odpor ozbrojenou silou.<ref name="comay335"/> Součástí tohoto postupu byla [[Černá sobota|operace Agáta]] (spíše známá jako černá sobota nebo černý šábes), během níž byli v&nbsp;červnu 1946 zatčeni čelní představitelé sionistické exekutivy, včetně Šertoka, a následně po čtyři měsíce vězněni v&nbsp;internačním táboře v&nbsp;Latrúnu.<ref name="comay336">''Who's&nbsp;Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament.'' S. 336</ref><ref name="JAFI">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Židovská agentura]]
| titul = Sharett, Moshe (Shertok; 1894-1965)
| url = http://web.archive.org/web/20070926223753/http://www.jafi.org.il/education/100/people/BIOS/sharett.html
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> Toho po uvěznění v&nbsp;čele politické sekce Židovské agentury nahradila jeho zástupkyně [[Golda Meirová|Golda Meyersonová]] (později Meirová).<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Izraele
| titul = Golda Meir
| url = http://www.mfa.gov.il/MFA/Facts%20About%20Israel/State/Golda%20Meir
| datum přístupu = 2009-11-2
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
Po sérii útoků na britské síly (např. [[Útok na hotel King David|útoku na hotel King David]]) se nakonec britská vláda v&nbsp;roce 1947 vzdala svého mandátu v&nbsp;Palestině.<ref>{{Citace monografie
== Poznámky ==
| příjmení = Gilbert
{{commonscat|Moshe Sharett}}
| jméno = Martin
| odkaz na autora = Martin Gilbert
| titul = Izrael: Dějiny
| vydavatel = BB Art
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7257-740-9
| počet stran = 668
| strany = 152
| poznámka = Dále jen: ''Izrael: Dějiny''
}}</ref> Nově vytvořená [[Organizace spojených národů]] (OSN) vytvořila zvláštní komisi [[UNSCOP]], která měla připravit návrh na budoucí řešení situace v&nbsp;mandátní Palestině. Šertok po svém propuštění přenechal Meyersonové politické oddělení a odletěl do Spojených států kvůli jednání s&nbsp;komisí. Nakonec sehrál významnou roli při „mobilizaci mezinárodní podpory“, díky níž byl 29.&nbsp;listopadu 1947 přijat [[plán OSN na rozdělení Palestiny]], podle něhož se území britského mandátu mělo rozdělit na arabský a židovský stát<ref name="terner-83">{{Citace monografie
| příjmení = Terner
| jméno = Erich
| titul = Dějiny Státu Izrael
| vydavatel = Kora
| místo = Pardubice
| rok = 1991
| isbn = 80-901092-0-9
| počet stran = 262
| strany = 83
}}</ref> a Jeruzalém měl zůstat pod mezinárodní správou OSN jako {{Cizojazyčně|la|''[[corpus separatum]]''}}.<ref name="terner-83"/> Židé plán přijali, přestože 75 % území, které jim bylo přiřknuto, byla poušť, zatímco [[Liga arabských států]] a [[Vysoký arabský výbor|Vysoká arabská komise]] plán odmítly.<ref>
{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Eretz]]
| titul = Židovská historie: Britské mandátní území Palestina – Plán OSN na rozdělení Palestiny 1947
| url = http://Eretz.cz/content/view/72/#8.
| datum přístupu = 2008-05-16}}</ref> Své výhrady k&nbsp;plánu vyjádřila rovněž britská vláda, která se odmítla „podílet na implementaci řešení, které není akceptováno oběma stranami.“ Zároveň oznámila den vypršení mandátu, který byl po úpravě stanoven na 15. května 1948. Krátce před vypršením mandátu Šertoka upozornil americký ministr zahraničních věcí [[George Catlett Marshall|George Marshall]], že v&nbsp;případě vyhlášení nezávislosti Spojené státy nebudou moci poskytnout vojenské prostředky k&nbsp;ubránění nově vzniklého státu.<ref name="comay336"/> Šertok však návrh na odložení vyhlášení nezávislosti odmítl a vrátil se z&nbsp;[[Washington, D.C.|Washingtonu]] zpět do mandátní Palestiny.<ref name="comay336"/>
 
== Politická kariéra ==
=== Ministr zahraničních věcí ===
[[Soubor:Declaration of State of Israel 1948.jpg|thumb|upright=1.4|David Ben Gurion veřejně předčítá deklaraci nezávislosti ve staré budově Telavivského muzea umění pod portrétem [[Theodor Herzl|Theodora Herzla]]. Druhá osoba, sedící napravo od něj, je Moše Šertok.]]
Po svém návratu se stal členem {{cizojazyčně|he|[[prozatímní státní rada|''Moecet ha-Am'']]}} a {{cizojazyčně|he|[[Prozatímní vláda Státu Izrael|''Minhelet ha-Am'']]}}, tedy pozdější prozatímní státní rady a prozatímní vlády. Zároveň se podílel na vytvoření druhého a třetího návrhu [[Deklarace nezávislosti Státu Izrael|izraelské deklarace nezávislosti]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Harris
| jméno = Jay
| titul = The Israeli Declaration of Independence
| periodikum = The Journal of the Society for Textual Reasoning
| rok = 1998
| ročník = 7
| url = http://etext.virginia.edu/journals/tr/archive/volume7/harris.html
| jazyk = anglicky
}}</ref> Dne 12. května se zúčastnil hlasování zda-li přijmout americký návrh na příměří nebo vyhlásit nezávislost. Poměrem šest ku čtyřem nakonec zvítězila Šertokem podporované vyhlášení nezávislosti.<ref>''Izrael: Dějiny.'' S. 189</ref> To se slavnostně uskutečnilo 14. května v&nbsp;Tel Avivu a Moše Šertok byl jedním ze třiceti sedmi signatářů a zároveň posledním z&nbsp;nich, který deklaraci podepsal.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kleiman
| jméno = Shelley
| vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
| titul = The State of Israel Declares Independence
| url = http://www.mfa.gov.il/MFA/MFAArchive/1990_1999/1999/4/Shelley%20Kleiman%20-%20The%20State%20of%20Israel%20Declares%20Ind
| datum vydání = 1999-04-27
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> Po vyhlášení nezávislosti se z&nbsp;{{cizojazyčně|he|''Moecet ha-Am''}} a {{cizojazyčně|he|''Minhelet ha-Am''}} stala prozatímní státní rada a prozatímní vláda,<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sager
| jméno = Samuel
| titul = Israel's Provisional State Council and Government
| periodikum = Middle Eastern Studies
| rok = 1978
| měsíc = leden
| ročník = 14
| číslo = 1
| issn = 2109-9618
| url = http://www.jstor.org/stable/4282683
| strany = 91-101
| jazyk = anglicky
}}</ref> v&nbsp;nichž obou byl Šertok zastoupen.<ref name="kneset-provisional"/> V&nbsp;prozatímní vládě zastával post [[ministr zahraničních věcí Izraele|ministra zahraničních věcí]].<ref name="kneset-provisional">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Provisional State Council: Provisional Government
| url = http://www.knesset.gov.il/govt/eng/GovtByNumber_eng.asp?govt=0
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> Po svém jmenování do funkce si v&nbsp;srpnu téhož roku [[hebraizace příjmení|hebraizoval příjmení]] na Šaret, což v&nbsp;hebrejštině znamená „služba“.<ref name="comay336"/>
 
[[Soubor:Moshe Sharet-Gideon Raphael1948.jpg|thumb|left|Moše Šaret hovoří na tiskové konferenci v&nbsp;Tel Avivu, 1948]]
Během [[první arabsko-izraelská válka|izraelské války za nezávislost]] se jako šéf izraelské diplomacie musel vyjádřit k&nbsp;otázce arabských uprchlíků, kterou s&nbsp;ním probíral vyslanec OSN [[Folke Bernadotte]]. Formuloval oficiální izraelský postoj, který zněl: „Nemůžeme souhlasit s&nbsp;hromadným návratem arabských uprchlíků, tak dlouho, dokud bude válka pokračovat. Jsme připraveni diskutovat o&nbsp;výjimečných případech (…) každý případ individuálně.“<ref name="pal-morris-324">{{Citace monografie
| příjmení = Morris
| jméno = Benny
| odkaz na autora = Benny Morris
| titul = The Birth of the Palestinian Refugee Problem Revisited
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| vydání = 2
| rok = 2004
| isbn = 978-0521009676
| strany = 324
| počet stran = 640
| poznámka = Dále jen: ''The Birth of the Palestinian Refugee Problem Revisited''
| url = http://books.google.cz/books?id=uM_kFX6edX8C&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| jazyk = anglicky
}}</ref> Na Bernadotteho připomínku, že svět nepochopí izraelský postoj odvětil, že „svět, který pochopil vykořenění [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] z&nbsp;[[Československo|Československa]], to pochopí.“<ref name="pal-morris-324"/> Navzdory tradičnímu pohledu na Šaretovy názory byl on sám v&nbsp;případě řešení arabsko-izraelského konfliktu pesimista.<ref name="dvory52-53"/> Již ve 20. letech přiřkl příčiny konfliktu „rasovým a národnostním instinktům, síle jazyka, posvátnosti tradic“ a rozdílnému „náboženskému, národnostnímu a kulturnímu založení obou národů,“ přičemž nevěděl o&nbsp;způsobu, jak tyto rozdílnosti překlenout.<ref name="dvory52-53"/>
 
V&nbsp;roce 1949 byl v&nbsp;[[Volby do Knesetu 1949|prvních parlamentních volbách]] zvolen poslancem za stranu Mapaj a členem izraelského parlamentu byl až do své smrti v&nbsp;roce 1965. K&nbsp;jeho největším úspěchům ve funkce ministra zahraničních věcí patřily [[Dohody o příměří (1949)|dohody o&nbsp;příměří]] z&nbsp;roku 1949. Tyto oficiálně ukončily vojenské akce mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy v&nbsp;[[První arabsko-izraelská válka|izraelské válce za nezávislost]]. Za jeho působení v&nbsp;čele diplomacie Izrael navázal diplomatické vztahy s&nbsp;řadou zemí, stal se členem [[Organizace spojených národů]] (OSN) a v&nbsp;roce 1952 přijal [[Dohoda o reparacích mezi Izraelem a Západním Německem|dohodu o&nbsp;válečných reparacích s&nbsp;Německem]]. Ve vládě patřil k&nbsp;hlavním představitelům „diplomatů,“ kteří stáli proti „vojákům,“ jež vedl premiér Ben Gurion.<ref name="rosenzweig61-62">{{Citace monografie
| příjmení = Rosenzweig
| jméno = Luc
| titul = Ariel Šaron
| vydavatel = Garamond
| místo = Praha
| rok = 2008
| isbn = 978-80-7407-023-5
| počet stran = 350
| strany = 61-62
}}</ref> Tyto dvě skupiny se střetávaly především v&nbsp;otázce, jak reagovat na arabské útoky. Tento střet ve své knize popisuje Luc Rosenzweig následovně:
{{citace|„Diplomaté“ byli stoupenci důsledného dodržování dohod o příměří. Podle nich se nemělo odpovídat na útoky druhé strany útokem, ale měla se podat stížnost komisi dohlížející na dodržování dohody a původci útoku měli být vypátráni, zatčeni a potrestáni ve své zemi. Takový postoj by posílil izraelské postavení na mezinárodní scéně. „Vojáci“ naopak zastávali názor, že podobné stížnosti k ničemu nevedou, a že arabské státy ve skutečnosti útočníky podporují. Závěr byl ten, že jediný způsob, jak tyto vpády definitivně zastavit nebo přinejmenším odradit ozbrojené skupiny od útoků na izraelské Židy a jejich majetek, je nemilosrdná odveta|Luc Rosenzweig|Ariel Šaron, s. 62<ref name="rosenzweig61-62"/>}}
 
[[Soubor:Sharett Voting.jpg|thumb|Premiér Šaret vhazuje svůj hlasovací lístek při [[volby do Knesetu 1955|parlamentních volbách v&nbsp;roce 1955]]]]
V&nbsp;roce 1952 se v&nbsp;rámci snah o&nbsp;zlepšení vztahů s&nbsp;[[Vatikán]]em setkal s&nbsp;papežem [[Pius XII.|Piem XII.]]<ref name="MFA-Vat">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
| titul = Israel-Vatican Diplomatic Relations
| url = http://www.mfa.gov.il/PopeinIsrael/Israel-Vatican/Israel-Vatican_Diplomatic_Relations.htm
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> Izraelským cílem bylo navázat plné diplomatické vztahy s&nbsp;Vatikánem, avšak tehdejší diplomatické snahy skončily neúspěšně. Papež navíc při své návštěvě Izraele v&nbsp;lednu 1964 dal najevo, že Vatikán Izrael ''[[de iure]]'' neuznává.<ref name="MFA-Vat"/>
 
=== Dočasně premiérem ===
V&nbsp;prosinci 1953 rezignoval premiér David Ben Gurion a na jeho postu jej vystřídal Šaret. Prosazoval umírněnou politiku, založenou na řešení problémů se sousedními arabskými státy prostřednictvím [[diplomacie]]. Svou politiku ale nebyl schopen efektivně provádět kvůli nedostatku podpory ze strany některých členů své vlády, kteří obcházeli jeho autoritu a dále se radili s&nbsp;Ben&nbsp;Gurionem. Během jeho působení v&nbsp;čele vlády nabíral izraelsko-palestinský konflikt na intenzitě a v&nbsp;důsledku [[Lavonova aféra|Lavonovy]] aféry se v&nbsp;roce 1955 Ben Gurion vrátil zpět do vlády jako ministr obrany.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Čejka
| jméno = Marek
| titul = Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu
| vydání = 2
| vydavatel = Barrister & Principal
| místo = Praha
| rok = 2007
| isbn = 978-80-87029-16-9
| počet stran = 321
| strany = 99
}}</ref> V&nbsp;listopadu téhož roku Šaret rezignoval a uvolnil Ben Gurionovi místo na postu premiéra.<ref name="bard48"/>
 
Šaret následně až do roku 1956 působil jako ministr zahraničních věcí. Po odchodu z&nbsp;ministerstva zahraničních věcí odešel z&nbsp;politiky. Stal se předsedou vydavatelství Am Omed, předsedou Bejt Berl College.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Eisenberg
| jméno = Ronald L
| titul = The Streets of Jerusalem: Who, What, Why
| vydavatel = Devora Publishing
| místo =
| rok = 2006
| isbn = 1-932687-54-8
| url = http://books.google.cz/books?id=yqXXD_74yAEC&lpg=PA21&pg=PP1#v=onepage&q=&f=false
| počet stran = 407
| strany = 340
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;roce 1960 byl zvolen předsedou [[Světová sionistická organizace|Světové sionistické organizace]] a Židovské agentury<ref name="JAFI"/> a v&nbsp;obou funkcích stál až do své smrti v&nbsp;roce 1965.<ref name="kneset"/><ref>''The Birth of the Palestinian Refugee Problem Revisited.'' S. 607</ref> Poslední léta svého života věnoval literární činnosti.<ref name="JAFI"/> Zemřel 7. července 1965 ve věku 70 let a je pohřben na telavivském Trumpeldorově hřbitově.
 
== Ocenění a památka ==
[[Soubor:20 NIS Bill (polypropylene) Obverse & Reverse.jpg|thumb|20šekelová bankovka je s&nbsp;Šaretovým portrétem v&nbsp;oběhu od roku 1987.]]
V&nbsp;roce 1959 mu byla za jeho novinářskou činnost a dílo ''Oar in Asia'' udělena [[Sokolovova cena]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Město [[Tel Aviv]]
| titul = הזוכים בפרס סוקולוב עד כה
| url = http://www.tel-aviv.gov.il/Hebrew/_MultimediaServer/Documents/12516778.pdf
| druh nosiče = [[Portable Document Format|PDF]]
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = hebrejsky
}}</ref> Šaret si vedl osobní deníky, které byly po jeho smrti knižně vydány. Jeho syn Ja'akov založil k&nbsp;uctění jeho památky společnost ''Moshe Sharett Heritage Society''.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Sharett
| jméno = Yaakov
| vydavatel = Moshe Sharett Heritage Society
| titul = About The Society
| url = http://www.sharett.org.il/English/about-society.htm
| datum přístupu = 2010-10-9
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;Izraeli nese jeho jméno řada ulic a čtvrtí. Od roku 1987 jsou v&nbsp;oběhu bankovky v&nbsp;nominální hodnotě 20&nbsp;[[nový izraelský šekel|šekelů]] (zhruba 100&nbsp;Kč). Na [[avers]]ní straně je zobrazen Šaretův portrét a událost vyvěšení [[izraelská vlajka|izraelské vlajky]] u&nbsp;budovy OSN, společně s&nbsp;textem jeho projevu při této příležitosti. Na [[revers]]ní straně jsou vyobrazeni dobrovolníci z&nbsp;řad Židovské brigády, věž z&nbsp;izraelského typu osídlení [[hradba a věž]] a text, který pronesl v&nbsp;rozhlasu po návštěvě Židovské brigády v&nbsp;[[Itálie|Itálii]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Banka Izraele]]
| titul = Banknotes and Coins Catalog: Twenty New Sheqalim
| url = http://www.bankisrael.gov.il/catal/eng/bill_all_eng.htm?series_num=10&pg_name=p046
| datum přístupu = 2010-10-8
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
== Odkazy ==
{{Portál Izrael}}
=== Reference ===
{{Portál Hebraistika}}
* {{překlad
| jazyk = en
| článek = Moshe Sharett
| revize = 253076787382237317
| jazyk2 = pl
| článek2 = Moshe Sharett
| revize2 = 14338748
}}
<references />
 
=== Literatura ===
;Publikace Moše Šareta
* ''Oar in Asia'' (1957)
* ''At the Time of Nations'' (1958)
* ''At the Gateway of Nations: 1946-1949'' (1958)
* ''Booklet of Poetry Translations'' (1965)
* ''Fading lights'' (196?)
* ''Wandering in Asia: Diary of a Journey'' (1975)
* ''Notebook of Poem Translations'' (1975)
* ''When the Lights Went Out'' (1979)
* ''A&nbsp;Political Diary'' (1968–1979) – pět svazků
* ''A&nbsp;Personal Diary'' (1978) – osm svazků
* ''We'll meet, and maybe not'' (1998) – vydáno posmrtně
;O&nbsp;Šaretovi
* {{Citace monografie
| příjmení = Fischer
| jméno = Louise
| titul = Moshe Sharett: The Second Prime Minister, Selected Documents (1894-1965)
| vydavatel = Israel State Archives
| místo = Jeruzalém
| rok = 2009
| isbn = 978-965-279-035-4
| strany =
| počet stran =
| url =
| jazyk = anglicky
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Rokach
| jméno = Livia
| titul = Israel's Sacred Terrorism: A Study Based on Moshe Sharett's Personal Diary and Other Documents
| vydavatel = Association of Arab-American University Graduates
| místo = Belmont
| rok = 1980
| isbn = 0-937694-70-3
| strany =
| počet stran =
| url = http://www.chss.montclair.edu/english/furr/essays/rokach.html
| jazyk = anglicky
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Sheffer
| jméno = Gabriel
| titul = Moshe Sharett: Biography of a Political Moderate
| vydavatel = Clarendon Press of Oxford University Press
| místo = New York
| rok = 1996
| isbn = 0-19-827994-9
| počet stran = 1088
| jazyk = anglicky
}}
 
=== Externí odkazy ===
{{commonscat|Moshe Sharett}}
* [http://www.sharett.org.il/ Moshe Sharett Heritage Society] {{he}}{{en}}{{ar}}
* [http://www.knesset.gov.il/mk/eng/mk_eng.asp?mk_individual_id_t=672 Kneset – Moše Šaret] {{en}}
* [http://www.pmo.gov.il/PMOEng/History/FormerPrimeMinister/MosheSharett.htm Úřad premiéra Státu Izrael – Moše Šaret] {{en}}
* [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/538790/Moshe-Sharett Encyclopædia Britannica – Moshe Sharett] {{en}}
 
{{Posloupnost
|co = Předseda strany [[Mapaj]]
|pred = [[David Ben Gurion]]
|kdy = [[1954]]-[[1955]]
|po = [[David Ben Gurion]]
}}
{{Premiéři Izraele}}
{{Ministři zahraničních věcí Izraele}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Moše_Šaret“