Privativní opozice: Porovnání verzí

Odebrány 2 bajty ,  před 12 lety
finální oprava překlepu
Bez shrnutí editace
(finální oprava překlepu)
Privativní opozici máme tehdy, když pouze jeden člen kontrastující dvojice se vyznačuje daným [[rys (lingvistika)|rysem]] - atributem. Může se jednat o atribut formální nebo významový. Člen, který se tímto rysem vyznačuje, je považován za příznakový člen (viz teorii [[příznakovost]]i). U druhého členu dvojice daný rys chybí, a proto je považován za bezpříznakový, respektive základní, člen dvojice. Privativní opozice je tudíž nesymetrický vztah.
 
Jako příklad privativní opozice lze uvést protiklad mezi krátkou a dlouhou samohláskou v češtině, který se vyskytuje v [[minimální pár|minimálním páru]] u „kat“ versus „kát (se)“. Považujeme-li krátkou samohlásku za základní, bezpříznakový člen, pak daný atribut, kterým se oba členy dvojice budou lišit, je slabičná délka. Protiklady ve [[fonologie|fonologii]] mají pochopitelně pouze formální stránku, neboť [[foném]]y nejsou přímo nositeli významu.
 
U významových jednotek přistupuje navíc stránka obsahová. Lze si to ukázat na kontrastu mezi dvojicí oslovení: „vážení přátelé“ a „vážené přítelkyně“. Ač by se zdálo, že protiklad mezi nimi je symetrický, a to ekvipolentní, tj. [[gramatický rod]] u prvního je mužský a u druhého ženský, jsou přesto obsahově ve vztahu privativní opozice. Nepříznakovým oslovením „vážení přátelé“ oslovujeme nejen skupinu, kde jsou samí muži, ale i skupinu zahrnující muže i ženy. Druhé oslovení je naopak vyhraženo jen pro oslovování skupiny žen. Proto ho považujeme za příznakové, a opozici mezi těmito osloveními budeme označovat jako privativní.
Neregistrovaný uživatel