Ústřední stát (Střet civilizací): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
m typo |
||
Řádek 14:
Určitý stát může dosáhnout díky [[historie|historickému]], [[geopolitika|geopolitickému]], [[demografie|demografickému]] či [[ekonomika|ekonomickému]] vývoji (většinou však kombinací zmíněných faktorů) postavení ústředního státu. Kolem takového státu se poté ostatní členové stejné [[civilizace]] či kultury sdružují, aby tak vyrovnali váhu jiných států, se kterými vlastní kulturu nesdílejí. Neplatí však, že by každý stát akceptoval v rámci svého civilizačního okruhu ústřední stát a jeho roli v zahraniční politice automaticky (například [[Gruzie]] vůči [[Rusko|Rusku]] či [[Vietnam]] vůči [[Čínská lidová republika|Číně]]). Ústřední stát funguje jako zdroj řádu a jako [[arbitr]] sporů mezi státy v rámci civilizace. Vzájemné vyjednávání ústředních států pak slouží jako prostředek k udržení řádu v mezicivilizační oblasti. Pakliže některá civilizace ústřední stát nemá, nastolení řádu a řešení sporů je obtížnější. V civilizacích, ve kterých ústřední státy existují,
se postupně začínají objevovat centralizující prvky, které vyhraňují určitým způsobem civilizaci v rámci nového řádu založeného právě na civilizacích a rozdílech mezi nimi.<ref>''Střet civilizací'' - str.181</ref>
== Rozdělení podle civilizací ==
Řádek 23:
Přestože západní civlizace se díky koloniální expanzi států náležejících do této kultury rozšířila do různých částí světa, až do začátku [[20. století]] hrál primární roli původní kontinent, ze kterého [[Západní kultura|západní civilizace]] z větší části vyšla - [[Evropa]].
V historii tohoto kontinentu se vytvářelo množství [[velmoc|mocných států]], které pak v některých historických obdobích dokázaly ovlivňovat významné události nejen na kontinentu, ale ve značné části ostatního světa<ref>Huntington, S.,''Střet civilizací: Boj kultur a proměna světového řádu'', Praha, Rybka publishers, 2001 (dále jen ''Střet civilizací'') - str.44</ref>(zejména v době [[kolonizace]]). Od 18. století se v Evropě ustálil systém tzv. pentarchie, tedy vlády pěti mocností<ref>[http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=71677&s_lang=2&title=pentarchie]</ref>, které byly ve větší či menší míře v průběhu staletí navzájem rovnocenné (nebo byly rovnocenné spolky a [[aliance]], které tyto státy utvářely). Mezi tyto velmoci patřily [[Spojené království|Velká Británie]], [[Francie]], [[Německo]] (před rokem [[1870]]-[[1871]] též nazývané [[Prusko]]), [[Rusko]] a [[Rakousko-Uhersko]] (případně [[Rakouské císařství]] či [[Habsburská říše]]). Po [[První světová válka|první světové válce]] se však následkem ustanovení versailleského míru tento systém zhroutil(úpadek Německa následkem ekonomické krize a válečných reparací, rozpad Rakousko-Uherska na národní státy, komunistická revoluce a občanská válka v Rusku). Následkem vyčerpání Velké Británie a Francie během zákopové války nebyly tyto dvě země, které vyšly z bojů první světové války vítězně, schopny udržet politický systém Evropy, který se postupně vytvořil během mírových jednání ve [[Versailles]]). Po druhé světové válce dochází definitivně k úpadku starých velmocí a na jejich místo nastupují Spojené státy a Sovětský svaz, při čemž důsledkem rivality mezi těmito dvěma velmocemi byla [[studená válka]]. Tento celosvětový konflikt a rivalita [[ideologie|ideologií]], která byla vedle vojenských a ekonomických zájmů další hnací silou konfliktu, zatlačily evropské (ale v určité míře i světové) kulturní aspekty částečně do pozadí.<ref>''Střet civilizací'' - str. 139</ref>
Vítěznou velmocí Studené války byly '''Spojené státy americké''', které se během druhé světové války a zejména během války studené staly nejdůležitějším státem západní civilizace a tedy i ústředním státem na základě teorie ''Střetu civilizací''.
| |||