Verze z 3. 11. 2010, 15:28 editovat Lasy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 13 774 editací →‎Využití: překlep ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 11. 2010, 15:31 editovat zrušit editaci Lasy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 13 774 editací →‎Využití: ještě jeden překlep Přejít na další porovnání →
Řádek 6: == Využití == Vzor 36 využíval pouze čelních a kosých paleb. Z toho vyplývala jeho největší nevýhoda, neboť objekty nebyly schopny vzájemného palebného krytí. Základní varianty obsahovaly dvě nebo tři střílny, vzácně byla budována i jednostřílnová varianta. Z hlediska stavebního a z hlediska vybavení se jednalo o ~~jednoduššeji~~jednodušeji řešený objekt, než byl pozdější vzor 37. Ve střílnách nebyly [[lafeta\|lafety]] a kulomety byly umístěny na dřevěných stolcích. V bunkru nebyl ventilátor, periskopy byly vybaveny až později stavěné objekty. Na jediné posuvné dveře, které byly umístěny v zadní stěně, navazoval přístupový zákop. V objektu se svítilo petrolejovou lampou nebo svíčkou. Tento typ lehkého opevnění se stavěl až do roku 1937, kdy ho nahradil dokonalejší "[[řopík]]". Vzor 37 byl stavěn v nepřerušených [[obranná linie\|liniích]], stejně jako těžké opevnění, na principu tzv. [[boční palba\|boční palebné přehrady]]. Palba byla převážně zaměřena do prostoru před a za sousední objekty. Kromě vzájemného palebného krytí tak vznikal i nepřerušený postřelovaný pás, kterým byl nepřítel nucen při svém postupu projít. Osádku základního a nejčastějšího řopíku typu "A" tvořilo 7 vojáků. Každý [[kulomet]] obsluhoval střelec a nabíječ. Jeden voják obsluhoval ruční [[ventilátor]]. Každý objekt měl velitele.

Lehké opevnění: Porovnání verzí