Hugo I. z Vermandois: Porovnání verzí

Císař Huga nechával sledovat, dokud mu neodpřisáhl přísahu [[léno|lenní]] věrnosti. Hugo se nakonec nechal přesvědčit a císaři hold složil.<ref name="bridge41">Bridge, str. 41</ref> Za to byl Alexiem bohatě obdarován. Když do Konstantinopole dorazili i ostatní evropští velmoži se svými vojsky, kteří Alexiovi rovněž přísahali, vydali se křižáci a Byzantinci společně dobýt [[Obléhání Nikaie|Nikaiu]], což se jim po sedmi týdnech podařilo. Hugo táhl s křižáky dále na východ, byl přítomen i u [[Obléhání Antiochie|dobytí Antiochie]]. Mezi křižáckými veliteli, zejména mezi [[Bohemund z Tarentu|Bohemundem z Tarentu]] a [[Raimond IV. z Toulouse|Raimondem z&nbsp;Toulouse]], se poté rozhořel spor o to, komu bude dobyté město patřit. Nakonec se křižáci dohodli, že spor vyřeší císař Alexios, ke kterému se následně vydal Hugo z Vermandois, aby ho informoval o křižáckém triumfu u Antiochie a požádal o posily.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | příjmení2 = Hroch | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Hroch | titul = Křižáci ve svaté zemi | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1996 | vydání = 2 | počet stran = 289 | isbn = 80-204-0621-2 | strany = 48}}</ref> {{Citát|A tehdy Hugo Veliký se souhlasem velmožů odejel do Cařihradu a odtud do Francie.|[[Fulcher ze Chartres ]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Chatresský | jméno = Fulcher | odkaz na autora = Fulcher ze Chartress | titul = Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě | vydavatel = Družstvo přátel studia | místo = Praha | rok = 1920 | počet stran = 158 | isbn = | strany = 38 | poznámky = Dále jen ''Historie Jerusalémská''}}</ref>|200}}