Petr Schulhoff: Porovnání verzí

Přidáno 650 bajtů ,  před 13 lety
Doplněn jeden lit.odkaz, návazně upřesněn životopis; wikiodkazy, typo.
Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot změnil Kategorie:Oběti sebevražd
Doplněn jeden lit.odkaz, návazně upřesněn životopis; wikiodkazy, typo.
Řádek 1:
'''Petr Schulhoff''' ([[10. červenec|10. července]] [[1922]] [[Berlín]], [[Německo]] – [[4. květen|4. května]] [[1986]] [[Praha]]) byl český [[režisér]] a [[scenárista]], který si již jako jedenáctiletý poprvé zahrál ve filmu [[Vladislav Vančura|Vladislava Vančury]] „Na sluneční straně“ ([[1933]]).
 
Sám Petr Schulhoff začal režírovatpracovat u filmu hned po skončení války jako asistent režie v 50[[Barrandov Studio|barrandov]]ském filmovém studiu. letechOd roku [[1953]] byl režisérem a scénáristou v pražském Studiu dokumentárních filmů <ref>Šárka a Luboš Bartoškovi: ''Filmové profily'', Filmový ústav, Praha, [[1966]], str.&nbsp;204</ref>. doDo poloviny 70. let natáčel pak převážně detektivní filmy – občas s nádechem mírně ironického humoru. Z jedné detektivní novely [[Eduard Fiker|Eduarda Fikera]] přejal postavu kriminalisty Kalaše, která procházela (ztělesnil ji [[Rudolf Hrušínský]]) filmovými detektivkami Petra Schulhoffa (''[[Vrah skrývá tvář]]'' – [[1966]], ''[[Po stopách krve]]'' – [[1970]], ''[[Diagnóza smrti]]'' – [[1979]]).
 
Natočil i řadu dalších detektivních filmů, postupně však v jeho tvorbě začaly převažovat komedie. Snad jimi chtěl Schulhoff odlehčit dobu [[normalizace]], která v 70. letech v Československu panovala.
 
Předznamenáním Schulhoffovy komediální tvorby byla legendární televizní mikrokomedie „Bohouš“ ([[1968]]) s [[Vladimír Menšík|Vladimírem Menšíkem]] a [[Jiří Sovák|Jiřím Sovákem]] v hereckém koncertu o nenasytném turistovi, nenasytném hostinském a koneckonců i nenasytném bernardýnu Bohoušovi, po kterém je snímek nazván. O rok později Schulhoff natočil neméně známý televizní seriál ''Trapasy'' ([[1969]]) – pravděpodobně od této doby se odvíjí Schulhoffovo přátelství s Milošem Kopeckým, který se stal posléze hvězdou Schulhoffových filmových komedií.
 
První komedie ''[[ Hodíme se k sobě, miláčku?]]''( ([[1974]]) byla holdem herecké a manželské dvojici [[Vlastimil Brodský]] – [[Jana Brejchová]].
 
O dva roky později začal raketový nástup dodnes populární komedií ''[[Zítra to roztočíme, drahoušku]]'' ([[1976]]). Na ni volně navázala komedie ''[[Co je doma, to se počítá, pánové]]'' ([[1980]]) – poznamenaná změnou v jedné ze zásadních hlavních rolí: [[Miloš Kopecký|Miloše Kopeckého]] zde ze zdravotních důvodů nahradil [[Jiří Sovák]]. ([[Miloš Kopecký]] zaplatil svou manio-depresivní nemocí daň i jiné postavě – Petru Vokovi, kdy po filmu ''Svatby pana Voka'', jej ve volném pokračování ''Pan Vok odchází'' ([[1979]]) režiséra [[Karel Steklý|Karla Steklého]] nahradil v této postavě [[Martin Růžek]].)
 
Petr Schulhoff (libující si v rozvinutých přívlastcích v názvech komedií) točí mimo jiné další komedie ''Já to tedy beru, šéfe'' ([[1978]]) s tehdy populární semaforskou dvojicí [[Luděk Sobota-]] – [[Petr Nárožný]] nebo ''[[Já už budu hodný, dědečku]]'' ([[1979]]), opět s Milošem Kopeckým a v zajímavě komediální roli [[Ladislav Pešek|Ladislava Peška]] v roli dědečka, stejně tak v dokonale komediálně hysterické postavě manželky ztvárněné [[Alena Vránová|Alenou Vránovou]], která tím dokázala, že umí zahrát mnohem víc a není jen ''[[Pyšná princezna]]'' ([[1952]]).
 
Náměty a scénáře komedií si psal Petr Schulhoff většinou sám. Pamětníci vyprávějí, že, vědom si problematické doby, záměrně do scénářů svých komedií předem zakomponovával nějakou okatě problematickou scénu, o které předem věděl, že ji bdělé oko cenzora (nejčastěji v osobě ústředního dramaturga Filmového studia [[Barrandov Studio|Barrandov]]) zakáže. Měl tím pádem takřka zajištěno, že do zbytku scénáře se mu již dále nebude nikdo vměšovat. Jako režisér byl velmi pečlivý a precizní profesionál. Přestože si ale vybíral do svých filmů herce schopné skvěle improvizovat ([[Iva Janžurová]], [[Stella Zázvorková]], [[Luděk Sobota]], [[Dagmar Veškrnová]],aj.), jako režisér Schulhoff improvizaci příliš nemiloval.
 
Posledním zfilmovaným námětem a scénářem byla však detektivka ''Příliš velká šance'' ([[1984]]), kterou ale natočil již jeho kolega [[Otakar Fuka]] – mj. &nbsp;režisér filmu ''[[Akce Bororo]]''. Podle svědectví pamětníka (pomocný režisér Miroslav Zelenka – hraje sám sebe v úvodní filmové scéně ''Zítra to roztočíme, drahoušku'' – „…kompars„...kompars je hotov.!“):. zákeřnáZákeřná nemoc nutila Petra Schulhoffa zpomalovat tempo práce a v roce [[1986]] se rozhodl ukončit svůj život.
 
== Externí odkazyOdkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* Šárka a Luboš Bartoškovi: ''Filmové profily'', Filmový ústav, Praha, [[1966]], str.&nbsp;204–6
=== Externí odkazy ===
{{Čsfd osoba|id=3279}}
{{DEFAULTSORT:Schulhoff, Petr}}