Akcent (hebrejština): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rv, to je snad jasné, že je to hebrejsky, když je celý článek o heb., navíc co to byl za přídavek na konci?! |
částečný rv: Já to vím, ty to víš, ale vědí to vyhledávače a čtečky? Přívěšek na konci měl na svědomí nově nainstalovaný plugin, který už jsem zrušil :( Pardon. |
||
Řádek 6:
[[Akcent]]y plní v [[hebrejština|hebrejštině]] hned trojí funkci najednou:<ref>{{Citace monografie|příjmení=Meyer|jméno=Rudolf|odkaz na autora=Rudolf Meyer|titul=Hebräische Grammatik|vydání=|místo=Berlin, New York|vydavatel=Walter de Gruyter|rok=1992|isbn=3-11-013694-5|poznámka=Dále jen Meyer (1992)|strany=71n|jazyk=německy}}</ref>
* melodická funkce – akcenty určují melodii při [[liturgie|liturgickém]] přednesu textu;
* přízvučná funkce – až na několik výjimek vyznačují akcenty slabiku s hlavním či vedlejším [[přízvuk]]em. Přízvuk většinou leží na poslední [[slabika|slabice]] slova (ultima) – pak se přízvuk nazývá ''milra'' ({{cizojazyčně|he|מלרע}}, „zdola“), méně často na předposlední slabice (penultima) – ''mil'el'' ({{cizojazyčně|he|מלעיל}}, „shora“).<ref>Meyer (1992). s. 72.</ref> V [[moderní hebrejština|moderní hebrejštině]] se oproti [[klasická hebrejština|klasické hebrejštině]] vyskytují také slova, která mají přízvuk i na jiných slabikách.{{zdroj?}}
* interpunkční funkce – akcenty spojují a rozdělují větu do logických celků (sousloví, části vět apod.). Odtud se pak akcenty dělí na konjunktivní (spojovací) a distinktivní (rozlučovací). Systém přízvuků v [[próza|próze]] se liší od systému v [[poezie|poezii]], nicméně oba systémy mají společné to, že každý verš je rozdělen na polovinu, každá polovina pak může být rozdělena na další poloviny atd.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Blau|jméno=Joshua|odkaz na autora=Joshua Blau|titul=A Grammar of Biblical Hebrew|vydání=2|místo=Wiesbaden|vydavatel=Harrassowitz Verlag|rok=1993|isbn=3-447-03362-2|poznámka=Dále jen Blau (1993)|strany=19-21|jazyk=anglicky}}</ref>
Řádek 12:
Akcenty se mohou ve větě z důvodu snadnější a rytmičtější výslovnosti ovlivňovat. Hebrejština se snaží vyhnout tomu, aby dvě přízvučné slabiky stály bezprostředně vedle sebe. Pokud by ve slovním spojení měly stát dvě přízvučné slabiky vedle sebe, dochází buď k potlačení přízvuku v prvním slově, anebo k posunu přízvuku v prvním slově z poslední na předposlední slabiku.<ref>Meyer (1992). s. 90n.</ref>
Velké rozlučovací akcenty (zejména silluk ֽ a atnach ֑) mají vliv na vokál ve slabice, v níž se nachází. Tento vokál se pod vlivem akcentu, pokud je to možné, prodlužuje, a vzniká tak speciální „pauzální“ tvar slova. Například po vložení velkého rozlučovacího akcentu do slova ''majim'' {{cizojazyčně|he|מַיִם}} nabývá toto slovo tvaru {{cizojazyčně|he|מָיִם
Akcent někdy mívá také [[foném]]ický charakter, tj. určuje význam slova. Například
==Odkazy==
| |||