Podle tradice se '''první buddhistický koncil''' konal rok po tělesné smrti [[Gautama Buddha|Buddhy]], tedy kolem roku 543 př.n.l. u města [[Rádžagrha|Rádžagrhy]] ([[pálí|p]]. Rádžagaha, dnes Rádžgir), na kopci Vaibháře ([[pálí|p]]. Vébhará), v ohromné jeskyni Saptaparně ([[pálí|p]]. Sattapana). I když tento koncil není historicky doložen, většina badatelů jej pokládá za historickou událost. Byl svolán na období dešťů, které tehdy trvalo sedm měsíců a údajně se na něj sjelo na 500 [[arhat]]ů. Celý koncil svolal jeden z čelních Buddhových žáků [[Mahákášjapa]] a sliboval si od něj navrácení mnichů k přísnému dodržování řádových pravidel, od kterých někteří mniši po Buddhově odchodu z hmotného světa upustili. Na koncil byli pozván zejména mnich [[Upáli]] a Buddhův bratranec a věrný služebník [[Ánanda]].
'''Borobudur''' je [[chrám]]ový komplex [[mahájána|mahájánového]] [[buddhismus|buddhismu]] v [[Indonésie|indonéském]] [[Magelang]]u na [[střední Jáva|Střední Jávě]]. Skládá se z šesti čtvercových [[Terasa (stavba)|teras]] završených třemi kruhovými terasami, celá stavba je poseta 2672 [[reliéf]]ními panely a 504 [[Buddhistické umění|sochami Buddhy]]. Borobudur je zasvěcen především [[Buddha Gautama|Buddhovi Gautamovi]]. Jedná se rovněž o [[Poutní místa buddhismu|buddhistické poutní místo]]. Chrámový komplex pochází asi z 9. století, pravděpodobně od 14. století byl opuštěn patrně z důvodu úpadku [[buddhismus|buddhistických]] a [[hinduismus|hinduistických]] království na Jávě a postupné konverzi [[Javánci|Javánců]] k [[islám]]u. Borobudur byl znovu objeven až v roce [[1814]], kdy tehdejší [[Spojené království|britský]] místodržící na Jávě, sir [[Thomas Stamford Raffles]], byl na stavbu upozorněn domorodými Javánci. Borobudur od té doby prošel několika rekonstrukcemi, největší rekonstrukční práce probíhaly mezi lety [[1975]]–[[1982]] pod patronací [[Indonéská vláda|indonéské vlády]] a [[UNESCO]]. V roce [[1991]] byla stavba přijata mezi památky [[světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]].
