Verze z 20. 10. 2010, 12:06 editovat 90.182.43.2 (diskuse) Vyprázdnění stránky ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 20. 10. 2010, 12:07 editovat zrušit editaci Jowe (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 60 916 editací m Editace uživatele „90.182.43.2“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „TXiKiBoT“ Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Různé významy\|tento=dceři Přemysla I., svatořečené v roce 1989}} {{Infobox světec \|pohlaví = žena \|jméno = Sv. Anežka Česká \|foto = Image:St Agnes tending the sick.jpg \|popis = \|narození = [[1205]], [[1207]] či [[1211]] \|úmrtí = [[6. březen\|6. března]] [[1282]] \|blahořečen = [[1874]] [[papež]]em [[Pius IX.\|Piem IX.]] \|svatořečen = [[12. listopad]]u [[1989]] [[papež]]em [[Jan Pavel II.\|Janem Pavlem II.]] \|svátek = [[13. listopad]]u (do roku [[1989]] [[2. březen\|2. března]]) \|tituly = \|úřady = [[abatyše]] \|uctíván = [[Římskokatolická církev]] \|atributy = [[hábit]], koruna, ošetřuje nemocné \|patron = \|kostely = \|pohřben = [[kaple Panny Marie v klášteře sv. Anežky České v Praze]] \|}} [[Svatý\|Svatá]] '''Anežka Česká''' ( kolem r. 1211<ref> {{Citace monografie \| příjmení = \| jméno = \| odkaz na autora = \| titul = Denní modlitba církve \| vydavatel = Česká liturgická komise \| místo = Praha \| rok = 1987 \| isbn = \| kapitola = \| strany = 810 \| jazyk = }}</ref>– [[6. březen\|6. března]] [[1282]]) byla nejmladší dcera [[seznam českých panovníků\|českého krále]] [[Přemysl Otakar I.\|Přemysla Otakara I.]] a [[Konstancie Uherská\|Konstancie Uherské]], česká princezna a [[abatyše]] [[klášter Na Františku\|kláštera Na Františku]]. == Nabídky k sňatku == Anežka byla ve třech letech (spolu se sestrou [[Anna Lehnická\|Annou]]) dána na výchovu do [[cisterciácký řád\|cisterciáckého]] kláštera v [[klášter Třebnice\|Třebnici]] a [[Klášter Doksany\|Doksanech]] kde získala rozsáhlé vzdělání. V té době byla pravděpodobně zasnoubena s polským Konrádem, synem [[Jindřich I. Bradatý\|Jindřicha Bradatého]] a vévodkyně [[Hedvika Slezská\|Hedviky]]. Konrád však zemřel a obě sestry se vrátily na [[Pražský hrad]]. Poté byla Anežka na dva roky poslána na vychování k řeholníkům do [[Klášter Doksany\|Doksan]]. [[Přemysl Otakar I.]] začal usilovat o spojení se [[Štaufové\|Štaufy]] a zaslíbil Anežku devítiletému synovi [[Seznam panovníků Svaté říše římské\|císaře]] [[Fridrich II. Štaufský\|Fridricha II.]], budoucímu [[Jindřich VII. Štaufský\|Jindřichovi VII.]] Místem výchovy budoucí císařovny se pro příštích šest let stal rakouský dvůr [[Leopold VI. Babenberský\|Leopolda VI.]] Vévoda Leopold ale nakonec získal Jindřicha pro svou dceru, [[Markéta Babenberská\|Markétu Babenberskou]]. V roce [[1225]] se tedy čtrnáctiletá Anežka opět vrátila do Prahy. Následujícího roku přijelo na pražský dvůr poselstvo anglického krále [[Jindřich III. Plantagenet\|Jindřicha III. Plantageneta]]. Zasnoubení s Anežkou proběhlo, ovšem v roce [[1229]] ho Jindřich zrušil. O Anežku se znovu začal zajímat Jindřich VII., nyní již ženatý s Markétou Babenberskou. Posledním nápadníkem byl Jindřichův otec Fridrich II. V té době už ale nežil Anežčin otec a [[Václav I.]] nechal své oblíbené sestře svobodu rozhodnutí. Anežka Fridricha odmítla. == Církevní řády == [[Soubor:AnezkaPremyslovna.jpg\|thumb\|left\|upright\|Anežka česká v iniciále S [[Osecký lekcionář\|Oseckého lekcionáře]]]] V církevních ctižádosti Anežku nejvíc ovlivnila její sestřenice [[Alžběta Durynská]]. Společně s bratrem, Václavem I., založila v [[Praha\|Praze]] [[špitál]] sv. Františka (1232) a roku [[1234]] vstoupila do nového [[klášter]]a klarisek, kterého se stala představenou. Podílela se na založení mužského [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou\|rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou]] (1252, nese rysy jediné specificky české řehole), který brzy začal působit i v cizině. Roku [[1237]] se Anežka neúspěšně pokusila o založení vlastního řádu, založeného na přísném dodržování řádových regulí františkánského řádu. V roce [[1238]] se postavení abatyše vzdala, úřad však zůstal neobsazen až do její smrti. Po zbytek života se nechala titulovat jako ''starší sestra''. Anežka sama usilovala o osobní a nezištnou svatost s pokorou a láskou ke službě nemocným, chudým i spolusestrám. Z let [[1235]] až [[1242]] známe víc než dvacet listin psaných papeži [[Řehoř IX.\|Řehoři IX.]], ve kterých jsou dotazy, prosby a náměty k praktickým i teologickým aspektům vedení řádu. Energickou ženou zůstala Anežka i ve společenském životě. Roku [[1249]] se výrazně podílela na usmíření svého bratra s jeho synem [[Přemysl Otakar II.\|Přemyslem]]. Ve sporu svého synovce Přemysla Otakara II. s chráněncem papežské kurie [[Rudolf I. Habsburský\|Rudolfem I. Habsburským]] stála jednoznačně na straně svého rodu. V roce [[1277]] přijala do kláštera Přemyslovu dceru [[Kunhuta Přemyslovna\|Kunhutu]]. Ačkoliv byl Přemysl v církevní klatbě, během jeho válečného tažení před [[bitva na Moravském poli\|bitvou na Moravském poli]] se za něj v jejím klášteře konaly modlitby. Nejspíš právě zvýšená aktivita nakonec zlomila [[Přemyslovci\|Přemyslovnu]], která se dožila úctyhodných 71 let. Její povinnosti v [[Anežský klášter\|klášteře Na Františku]] převzala praneteř [[Kunhuta Přemyslovna\|Kunhuta]]. Legendy o Anežce, proslulé dobročinností a milosrdenstvím i zájmem o státní záležitosti, vznikaly vzápětí po její smrti. Byla průkopnicí v organizování chudinské a nemocniční péče na české půdě. O kanonizaci Anežky České usilovala už [[Eliška Přemyslovna]] a poté i [[Karel IV.]], ale jejich snaha se nesetkala s úspěchem. Teprve roku [[1874]] byla nezdolná žena prohlášena za [[blahoslavený\|blahoslavenou]] a [[12. listopad]]u [[1989]] ji [[papež]] [[Jan Pavel II.]] svatořečil. == Vývod z předků == {{Předkové \|style=font-size: 90%; line-height: 110%; \|border=1 \|boxstyle=padding-top: 0; padding-bottom: 0; \|boxstyle_1=background-color: #fcc; \|boxstyle_2=background-color: #fb9; \|boxstyle_3=background-color: #ffc; \|boxstyle_4=background-color: #bfc; \|boxstyle_5=background-color: #9fe; \|1 = Anežka \|2 = [[Přemysl Otakar I.]] \|3 = [[Konstancie Uherská]] \|4 = [[Vladislav II.]] \|5 = [[Judita Durynská]] \|6 = [[Béla III. Uherský]] \|7 = [[Anežka z Antiochie]] \|8 = [[Vladislav I.]] \|9 = [[Richenza z Bergu]] \|10 = [[Ludvík I. Durynský]] \|11 = [[Hedvika z Gudensbergu]] \|12 = [[Gejza II. Uherský]] \|13 = [[Efrozina Kyjevská]] \|14 = [[Renaud de Châtillon]] \|15 = [[Konstancie Antiochijská]] }} == Odkazy == {{commonscat\|Agnes of Bohemia}} {{Portál Středověk}} === Literatura === * {{Citace monografie \| příjmení = Novotný \| jméno = Václav \| odkaz na autora = Václav Novotný \| titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I \| vydavatel = Jan Laichter \| místo = Praha \| rok = 1928 \| počet stran = 1085 \| isbn = }} * {{Citace monografie \| příjmení2 = Třeštík \| jméno2 = Dušan \| odkaz na autora2 = Dušan Třeštík \| příjmení3 = Žemlička \| jméno3 = Josef \| odkaz na autora3 = Josef Žemlička \| příjmení = Sommer \| jméno = Petr \| odkaz na autora = Petr Sommer \| spoluautoři = a kol. \| titul = Přemyslovci. Budování českého státu \| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny \| místo = Praha \| rok = 2009 \| počet stran = 779 \| isbn = 978-80-7106-352-0}} * {{Citace monografie \| příjmení = Vaníček \| jméno = Vratislav \| odkaz na autora = Vratislav Vaníček \| titul = Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250 \| vydavatel = Paseka \| místo = Praha \| rok = 2000 \| počet stran = 582 \| isbn = 80-7185-273-2}} * {{Citace monografie \| příjmení = Vaníček \| jméno = Vratislav \| odkaz na autora = Vratislav Vaníček \| titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310 \| vydavatel = Paseka \| místo = Praha \| rok = 2002 \| počet stran = 760 \| isbn = 80-7185-433-6}} * {{Citace monografie \| příjmení = Žemlička \| jméno = Josef \| odkaz na autora = Josef Žemlička \| titul = Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu \| vydavatel = Nakladatelství Svoboda \| místo = Praha \| rok = 1990 \| počet stran = 361 \| isbn = 80-205-0099-5}} * {{Citace monografie \| příjmení = Žemlička \| jméno = Josef \| odkaz na autora = Josef Žemlička \| titul = Století posledních Přemyslovců \| vydavatel = Melantrich \| místo = Praha \| rok = 1998 \| počet stran = 412 \| isbn = 80-7023-281-1}} * {{Citace monografie \| příjmení = Žemlička \| jméno = Josef \| odkaz na autora = Josef Žemlička \| titul = Počátky Čech královských 1198-1253 \| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny \| místo = Praha \| rok = 2002 \| počet stran = 964 \| isbn = 80-7106-140-9}} * {{Citace monografie \| příjmení = Žemlička \| jméno = Josef \| odkaz na autora = Josef Žemlička \| titul = Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali \| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny \| místo = Praha \| rok = 2005 \| počet stran = 497 \| isbn = 80-7106-759-8}} === Reference === <references/> === Externí zdroje === * [http://veritas.evangnet.cz/html/circl2cz.htm#3 O svatoanežské tradici (Kruh českých duchovních tradic)] * [http://zivotopisyonline.cz/svata-anezka-ceska-2011211-631282-nejslavnejsi-ceska-svetice/ sv. Anežka Česká na životopisech online] * {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/834.html Dopis Václava I. Anežce (2/6/1236)] * {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/560.html Dopis Kláry z Asissi z roku 1234] * {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/569.html Dopis Kláry Anežce z roku 1238] * {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/572.html Dopis Kláry Anežce z roku 1253] [[Kategorie:Svatí]] [[Kategorie:Čeští svatí]] [[Kategorie:Zakladatelé řádů]] [[Kategorie:Klarisky]] [[Kategorie:Přemyslovci]] [[Kategorie:České princezny]] [[Kategorie:Narození 1211]] [[Kategorie:Úmrtí 1282]] [[Kategorie:Osobnosti na českých bankovkách]] [[Kategorie:Ženy]] [[ca:Agnès de Bohèmia]] [[ceb:Inés sa Bohemia]] [[de:Agnes von Böhmen (1211–1282)]] [[en:Agnes of Bohemia]] [[es:Inés de Bohemia]] [[fr:Agnès de Bohême]] [[hu:Prágai Szent Ágnes]] [[it:Agnese di Boemia]] [[ko:스바타 아네슈카]] [[nl:Agnes van Bohemen (1211-1282)]] [[pl:Agnieszka Przemyślidka (1211-1282)]] [[pt:Inês de Praga]] [[ru:Агнесса Чешская]] [[sk:Anežka Česká]] [[tl:Inés ng Bohemia]]

Anežka Česká: Porovnání verzí