Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 7 457 bajtů ,  před 9 lety
m
Editace uživatele „89.203.216.33“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „JAnDbot
{{Požadavek na obrázek}}
'''Josef Štefan Kubín''' je typek :D
'''Josef Štefan Kubín''' ([[7. říjen|7. října]] [[1864]], [[Jičín]] – [[25. listopad]]u [[1965]], [[Praha]]) byl středoškolský [[pedagog]], [[folklór|folklorista]], sběratel lidových vyprávění a pohádek, [[etnologie|etnolog]], [[dialektologie|dialektolog]], literární [[publicistika|publicista]] a [[spisovatel]]. Narodil se v rodině jičínského kováře. Jeho otec sadařil, obchodoval s ovocem a byl zároveň jakýmsi všeumělem. Maminka pocházela z [[Lázně Bělohrad|Bělohradu]]. Své druhé [[Rodné jméno|křestní jméno]] [[Štefan]] používal až od roku [[1918]] na počest [[Slováci|Slovák]]ů v novém státě.
 
Po absolvování jičínského gymnázia začal studovat v Praze medicínu, ale přešel na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filozofickou fakultu]], kterou dokončil v roce [[1890]], a začal vyučovat jako středoškolský profesor. Prošel nejrůznější místa přes Prahu, [[Kutná Hora|Kutnou Horu]], [[Mladá Boleslav|Mladou Boleslav]], [[České Budějovice]], [[Jičín]], nakonec se vrátil zpět do Prahy. Putoval nejen profesně, rád i cestoval. Kromě [[Afrika|Afriky]], kterou navštívil v roce [[1883]], zavítal do mnoha evropských, převážně jižních zemí. Literárně činný byl Josef Štefan Kubín už za svých studentských let a jeho překlad [[Francie|francouzského]] [[epos]]u ''[[Píseň o Rolandovi]]'' vyšel ve [[Jaroslav Vrchlický|Vrchlického]] ''Sborníku poezie světové''. S vlastní spisovatelskou činností však začal až po své šedesátce, když v roce [[1925]] odešel do penze. Za připomenutí jistě stojí i fakt, že jeho podpis je připojen i pod známým [[Manifest českých spisovatelů|Manifestem českých spisovatelů]] z roku [[1917]]. Jeho odborná i literární práce byla oceněna francouzským ministerstvem školství za jazykové publikace o [[francouzština|francouzštině]], slovníky, učebnice, konverzační příručky a výbory spisovatelů. V roce [[1934]] se stal za vědecké zásluhy členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]], v roce [[1946]] členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]], v roce [[1958]] čestným členem Národopisné společnosti a v roce [[1962]] prvním čestným členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research. Na sklonku jeho dlouhého života mu byly právem uděleny tituly zasloužilý a posléze národní umělec ([[1964]]).
 
Milan Jungman o&nbsp;něm napsal:<br />
„Kubínův svět je divoce barevný, strakatý a&nbsp;bláznivý, vymyká se skutečnosti‚ ale je ‚plný kouzla‘. Je uměleckou skutečností, která tu naši, přečasto příliš šedivou, uspěchanou a&nbsp;způsobnou, zaplavuje smíchem, fantazií, rozverností a&nbsp;mízami jara.“
<br />
„Je možné být sběratelem lidových písní, zvyků či výrobků a&nbsp;držet si nos, když sedlák kydá hnůj. Mezi kulturou sběratele a&nbsp;kulturou sbíranou, lidovou, zeje propast. J.&nbsp;Š.&nbsp;Kubín však s&nbsp;lidovou kulturou zcela splynul a&nbsp;beze zbytku ji v&nbsp;sobě asimiloval…“
 
Po léta naslouchal lidovým baječům a&nbsp;zapisoval věrně jejich poudačky, po léta je zpovídal. Ve vysokém věku 77&nbsp;let debutoval knihou povídek. Nenapodoboval však staré vypravěče, neobměňoval to, co kdysi zapsal; netvořil ohlasy, neuhlazoval drsné humorky do literárně spořádané [[humoreska|humoresky]]. Zpovídal sám sebe. Pan profesor, na slovo vzatý odborník – folklorista, se stal sám baječem, proměnil se v&nbsp;jednoho z&nbsp;těch, které jako folklorista objevil.
 
Splynul s&nbsp;lidovým světem, jaký zastihl na přelomu [[19. století|19.]] a&nbsp;[[20. století|20.&nbsp;století]] ve svém rodném kraji, v&nbsp;[[Podkrkonoší]]. Splynul s&nbsp;ním tak naprosto organicky, že se ve svém literárním díle jako vypravěč nestylizuje, ale dává jen přirozený výraz svému lidovému cítění a&nbsp;myšlení. Nedokáže psát články nebo dopisy jiným jazykem a&nbsp;stylem, než jakým píše své [[rapsodie]] či poudačky, nedokáže jinak hovořit a&nbsp;jednat. Jeho život a&nbsp;dílo jsou spjaty jednotou stylu.
 
To mu umožnilo najít nový, moderní vztah k&nbsp;lidové slovesnosti. Rozbil [[romantismus|romantizující]] [[Jean-Jacques Rousseau|rousseauovské]] pojetí folklóru, které u&nbsp;nás převládalo od dob [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] a&nbsp;[[Karel Jaromír Erben|K.&nbsp;J.&nbsp;Erbena]]. Nechtěl jen udržovat staletou tradici a&nbsp;nechtěl ani hledat vzor jazykové čistoty a&nbsp;mravního ideálu. Nevybíral a&nbsp;necenzuroval, nezušlechťoval a&nbsp;neretušoval. Nedělal z&nbsp;lidu ani mýtus, ani ideál. Přijímal ho v&nbsp;každém projevu, protože za každým tímto projevem cítil život, život, který nevoní, ale čpí potem. Nešel za krásou, ale za pravdou.
 
Hned od počátku s&nbsp;tím měl nepříjemnosti. Vytýkali mu, že jeho zápisy lidových vyprávění urážejí mravní cítění, že jsou vulgární a&nbsp;„sprosté“. Přejemnělá duše vzdělanecká chtěla nahradit hrubozrné výrazy ušlechtilými a&nbsp;zavrhnout drsný humor příliš „nemravných“ scén.
 
Kubínovy povídky jsou neseny protiasketickým duchem [[François Rabelais|rabelaisovským]], neštítí se žádného projevu života a&nbsp;berou ho se vším všudy, překypují radostí nad tím, že člověk může pozemsky milovat, plodit a&nbsp;rodit, přejímat život a&nbsp;předávat ho, vnímat jeho drsnou krásu všemi smysly. Neznají [[církev]]nicky kárající představu hříchu. Vědí jen o&nbsp;pozemské spravedlnosti. Proto Kubína tak miloval umělec stejného ducha a&nbsp;životní víry, [[Vladislav Vančura]].
 
Ale Kubínovo dílo obsahuje i&nbsp;tvorbu nejsoučasnější. Je až s&nbsp;podivem, jak jeho lidovost je spřízněna s&nbsp;lidovostí zcela dnešního baječe – „pábitele“ [[Bohumil Hrabal|Bohumila Hrabala]]. Kubínovy i&nbsp;Hrabalovy „naturalismy“ pobuřovaly pravověrné lidoznalce.
 
Řeč Kubínových poudaček patří už ovšem historii. Přesto je jeho dílo naprosto moderní. Je totiž mladé svým duchem. Duchem, který vyrostl z&nbsp;práce, ze snění, z&nbsp;radostí i&nbsp;z&nbsp;hoře, z&nbsp;toho, co přetrvává a&nbsp;žije v&nbsp;lidech a&nbsp;co v&nbsp;nich bude žít, dokud budou lidmi. Prostý lid byl pro Kubína skutečnost, tedy život neupravený a&nbsp;neuhlazený, nikoli vyblejskaný ideál.
 
Některá jeho díla byla vydána i&nbsp;v&nbsp;[[Německo|Německu]].
 
== Dílo ==
{{NK ČR|jk01070421}}
{{Portál Literatura}}
* ''Jivínské rapsodie'' – pětisvazkový soubor
 
== Externí odkazy ==
* {{SČL|727}}
* [http://literatura.kvalitne.cz/9p.htm Kompletní bibliografie]
* {{de}} [http://d-nb.info/gnd/132783282 Katalog der Deutschen Nationalbibliothek]
 
{{Pahýl - spisovatel}}
 
{{DEFAULTSORT:Kubín, Josef Štefan}}
 
[[Kategorie:Narození 1864]]
[[Kategorie:Úmrtí 1965]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Sběratelé lidové slovesnosti]]
[[Kategorie:Českoslovenští národní umělci]]
[[Kategorie:Století lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
 
'''[[de:Josef Štefan Kubín''' je typek :D]]
[[ru:Кубин, Йозеф Штефан]]