Serge Gainsbourg: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bjetka (diskuse | příspěvky)
Řádek 17:
 
== Životopis ==
Velkou budoucnost mu předpověděl již [[Boris Vian]] v jednom ze svých posledních textů v časopise Le Canard enchainé, který také na konci padesátých let nastartoval jeho uměleckou dráhu. Jeho písně z počátku kariéry vydávali slavnější interpreti, první autorské desky byly totálním propadákem. Nikdy nebyl excelentním zpěvákem, ale jak sám zdůrazňoval, nechápal své písně jako technické dílo, ale jako své vyjádření. Své texty nepovažoval za mimořádná unměleckáumělecká díla.
 
Gainsbourgovu osobnost a stylotvorné chování je těžké zařadit do jakékoli umělecké kategorie. Ačkoli byl jedním z nejuznávanějších umělců [[Francie]] druhé poloviny [[20. století]], svého prvníprvního místa nav [[hitparáda|hitparádě]] dosáhl až v roce [[1979]] s písní [[Aux armes et cætera]], která byla [[parodie|parodií]] na francouzskou hymnu [[Marseillaisa|Marseillaisu]].
 
Ve svých začátcích podepisuje nahrávací smlouvu s firmou [[Philips]] Jeho hudební tvorba byla od počátku ovlivněna [[jazz]]em a [[blues]], ve druhé polovině 60. let se objevují dokonce názvukynáznaky tehdejší vlny [[psychedelie]]. V průběhu dalších let s oblibou čerpá z řady dalších stylových oblastí (latinskoamerická hudba, [[funk]], [[reggae]] atd).
 
V roce 1969 natočil slavný duet s [[Jane Birkin]] - [[Je t´aime, moi non plus]] (poté co nazpívání dočasně odmítla [[Brigitte Bardot]]). Jane Birkin byla v letech 1968-1980 jeho partnerkou a má s ní dceru [[Charlotte Gainsbourg]]. Písňové texty psal pro řadu francouzských zpěvaček a hereček, kromě zmíněné Jane Birkin také pro [[France Gall]], [[Juliette Gréco]], [[Françoise Hardy]], [[Catherine Deneuve]] a další. Skladba "Poupée de cire, poupée de son", kterou napsal pro France Gall, vyhrála v roce 1965 Velkou cenu Eurovize. V 70. a 80. letech se objevil v řadě filmů, m.j. Je t´aime, moi non plus (1976), Équater (1983) či Stan The Flasher (1989). V posledních letech vystupoval především v televizi, ale psal i texty pro [[Vanessa Paradis|Vanessu Paradis]] a [[Viktor Lazlo]].
 
Byl jedním z nejplodnějších francouzských hudebníků a literátů druhé poloviny dvacátého století. Jeho individualistická osobnost zasahovala do mnoha [[hudba|hudebních]], [[kinematografie|kinematografických]] a [[literatura|literárních]] stylů. Kromě několika filmů a videoklipů, které sám natočil, složil hudbu k více jak čtyřiceti dalším. Vytvořil si image skandalisty a a provokatéra, který byl považován za nástupce [[prokletí básníci|prokletých básníků]].
 
{{Pahýl - hudební skladatel}}