Ludvík II. Hornobavorský: Porovnání verzí

}}'''Ludvík II. Hornobavorský''' zvaný Přísný,<ref name="VD23">{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6 | strany = 23 | poznámka = Dále jen ''Velké dějiny''}}</ref> [[němčina|něm.]] ''Ludwig der Strenge '' ([[13. dubna]] [[1229]] [[Heidelberg]] - [[1. února|1.]]/[[2. února]] [[1294]]{{nejisté datum|úmrtí}} Heidelberg)<ref name="genmittLudvík">[http://www.genealogie-mittelalter.de/wittelsbacher_oberbayern/ludwig_2_der_strenge_herzog_von_bayern_+_1294.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> byl [[Seznam bavorských vládců|bavorský vévoda]] a [[Seznam rýnských falckrabat|rýnský falckrabě]] z dynastie [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]]. Své přízvisko získal vévoda poté, co nechal stít pro podezření z nevěry svou první choť [[Marie Brabantská (1226–1256)|Marii Brabantskou]].<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> V počáteční fázi své vlády nad Bavorskem se opakovaně utkával v bojích se svým českým sousedem, uzavírané mírové dohody neměly nikdy dlouhého trvání. Roku 1273 byl jedním z volitelů Rudolfa Habsburského římským králem.

Ludvík byl prvorozeným synem<ref name = "genealogie-mittelaltergenmittOta">[http://www.genealogie-mittelalter.de/wittelsbacher_pfalzgrafen_herzoege/otto_2_der_erlauchte_herzog_von_bayern_+_1253.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> bavorského vévody [[Ota II. Bavorský|Oty II.]] a Anežky z rodu [[Welfové|Welfů]]. Po otcově smrti roku 1253<ref name = "genealogie-mittelaltergenmittOta"></ref> Ludvík společně se mladším bratrem [[Jindřich XIII. Bavorský|JIndřichem]] zdědil Bavorsko. Roku 1255 se dohodl s bratrem o rozdělení země, nazískal Dolnítak Rýnskou Falc s hodností kurfiřta, horní část Bavor, Ingolstadt a Hornípurkrabství Bavorskořezenské.<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> Roku 1257 se jinak nespolupracujícím bratrům<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> podařilo odrazit útok mladého [[seznam českých panovníků|českého krále]] [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]]Právě, českýkterý požadoval vydání dědictví po hrabatech z Bogenu a vrácení Sušicka, jenž drželi Wittelsbachové jako věnné území. Český král při této třetí česko-bavorské válce se časemsvými stalvojenskými Ludvíkovýmzkušenostmi spojencemzcela pohořel. {{#tag:ref|Řada bojovných českých a rakouských pánů po zříceni mostu u Mühldorfu odešla po vzdání se na volný odchod a v listopadu 1257 se v [[Kouba|Koubě]] domluvil mír a předalo výkupné. Wittelsbachové svá území udrželi.<ref name="VD78-80">''Velké dějiny'', str. 78-80</ref>|group="pozn."}}<ref name="VD78">''Velké dějiny'', str. 78</ref>

=== LiteraturaPoznámky ===