Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 636 bajtů ,  před 9 lety
šlus
{{Pracuje se}}[[File:Enzo Codice Chigi.JPG|thumb|upright|Enzio v zajetí města Bologna ([[Giovanni Villani|Villaniho]] ''Nuova Cronica'')]]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Fridrich II. Štaufský]]}}
{{Příbuzný|matka|Adelaida z Urslinghenu}}
{{Příbuzný|I. manželka|Adéla z Lacon-Gunale}}
{{Příbuzný|II. manželka|neznéméhoneznámého jména z Egny}}
{{Příbuzný|dcera|Adelaida}}
{{Příbuzný|dcera|Elena}}
{{Příbuzný|levobočná dcera|Konstancie}}
{{Příbuzný|levobočný syn|Jindřich}}
}}'''Enzio Sardinský''', ''[[italština|it.]] Enzo di Sardegna'' ([1215]-zemřel [[11. března]] [[1272]] Bologna)<ref name="fmgEnzio">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/GERMANY,%20Kings.htm#FriedrichIIGermanydied1250B www.fmg.ac]</ref> byl králem Korsiky a Sardiníe z dynastie [[Štaufové|Štaufů]].
Enzio byl nemanželským synem císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]] a jeho zdatnou oporou během dlouhého sporu s papežskou kurií.<ref name="Úsvit382">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč - Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=382|isbn= 978-80-904298-2-6}}</ref> Velkou část života strávil ve vězení v Bologni.
 
== Život ==
Enzio byl nemanželským synem císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]] ze vztahu s Adelaidou z Urslingenu. Z císařových levobočků byl nejstarší, zdědil po otci fyzickou podobu a Fridrich jej měl velmi rád. Enzio byl otci zdatnou oporou během dlouhého sporu s papežskou kurií. Roku 1238 byl pasován na rytíře a téhož roku se oženil s ovdovělou Adélou, jíž patřila polovina Sardínie. Nápad na sňatkové spojení vzešel od nevěstina klanu, který se tak chtěl vyvarovat nadvlády Pisánců. Sňatek byl roku 1246 z manželčina podnětu anulován, Enzio mezitím vybojoval [[bitva u Giglia|bitvu u Giglia]], kde se střetl s papežským loďstvem a byl zajat Miláňany. Roku 1247 se podílel na obléhání Parmy. Roku 1249 jej zajali Bolognané, kteří jej drželi mnoho let v zajetí.<ref name="Flor227">{{Citace monografie | titul = Florentské kroniky doby Dantovy | editoři = Zdeněk Kalista | redaktoři = | překladatelé = Zdeněk Kalista| vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1969 | strany = 227| isbn = |poznámka= dále jen [Florentské kroniky]}}</ref>
Enzio se narodil z Fridrichova vztahu s Adelaidou z Urslingenu. Z císařových levobočků byl nejstarší, zdědil po otci fyzickou podobu i zálibu v sokolnictví. Fridrich měl syna velmi rád.
Zemřel ve vězení, kde si dlouhou chvíli krátil skládáním básní a byl pohřben v kostele sv. Dominika v Bologni.<ref name="fmgEnzio"></ref>
{{Citát|...Enzio, jehož dokonce i všichni protivníci označovali za chvályhodného muže, byl vynikající rek a vynikal vrozenou šlechetností...|[[Ricobaldo z Ferrary]]<ref name="Úsvit381">''Úsvit'', str. 381</ref>}}
Roku 1238 byl Enzio pasován na rytíře a téhož roku se oženil s ovdovělou Adélou, jíž patřila polovina Sardínie. Nápad na sňatkové spojení vzešel od nevěstina klanu, který se tak chtěl vyvarovat nadvlády [[Pisa|Pisánců]]. Roku 1239 byl jmenován sardinským králem. Sňatek byl roku 1246 z manželčina podnětu anulován.
 
Enzio podporoval zájmy svého otce, byl jmenován generálním vikářem. Zúčastnil se [[bitva u Giglia|bitvy u Giglia]], kde se střetl s papežským loďstvem a u Gorgonzoly byl zajat [[Milán|Miláňany]] a poté vyměněn za jiného zajatce protistrany. Roku 1247 se podílel na obléhání [[Parma|Parmy]]. O dva roky později jej těsně po sňatku s dcerou [[Verona|veronského]] podesty v [[bitva u Fossalty|bitvě]] zajali Bolognané.{{#tag:ref| Fridrich varován astrology marně posílal synovi výstrahu před bitvou u Fossalty.<ref name="Úsvit348">''Úsvit'', str. 348 </ref>|group="pozn."}} Císař se marně snažil vyjednat synovo propuštění a již roku 1250 náhle zemřel.
 
Enzio se svobody nedočkal, byl vězněn až do své smrti roku 1272.<ref name="Flor227">{{Citace monografie | titul = Florentské kroniky doby Dantovy | editoři = Zdeněk Kalista | redaktoři = | překladatelé = Zdeněk Kalista| vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1969 | strany = 227| isbn = }}</ref> Dlouhou chvíli si krátil skládáním básní a byl pohřben v kostele sv. Dominika v Bologni.<ref name="fmgEnzio"></ref> Jeho osud ztvárnil [[Johann Josef Abert]] v opeře ''Král Enzio'' a palác, jenž mu sloužil za nucený příbytek se dnes jmenuje ''Palác krále Enzia''.
 
== Odkazy ==
<references />
=== Literatura ===
* Christian Sperle, ''König Enzo von Sardinien und Friedrich von Antiochia. Zwei illegitime Söhne Kaiser Friedrichs II. und ihre Rolle in der Verwaltung des Regnum Italiae'', Peter Lang, 2001, ISBN 3-631-37457-7.
 
=== Externí odkazy ===
* {{it}} [http://it.wikisource.org/wiki/Le_canzoni_di_re_Enzio Enziovy básně]
 
 
[[Kategorie:Štaufové]]
[[Kategorie:Narození 121513. století]]
[[Kategorie:Úmrtí 1272]]