Sluneční pec: Porovnání verzí

První a zároveň i největší sluneční pec na světě se nachází v [[Odeillo]] ve [[Francie|francouzských]] [[Pyreneje|Pyrenejích]] v nadmořské výšce 1700  m. Do provozu byla uvedena roku [[1969]] zásluhou francouzského vědce [[Felix Trombe|Dr. Felixe Trombeho]].

Celý komplex tvoří parabolické zrcadlo o ploše 2000  m², které je upevněno na  45 m vysoké kancelářské a laboratorní budově. Na stráni proti němu je rozestaveno celkem 63 [[heliostat]]ů o celkové ploše 2835  m², odrážejících paprsky rovnoběžně na parabolu. Výsledná síla svitu se koncentruje v ohnisku (ohnisková vzdálenost 18  m) v malé věžovité budově, která je před zrcadlem vystavěna, ve vlastní sluneční peci. Samotné parabolické zrcadlo je sestaveno z asi 9500 čtvercových segmentů o straně 45  cm a každé z primárních zrcadel z dalších 180 čtvercových segmentů stejného rozměru. Samotné ohnisko má plochu pouhých 625  cm², což udává plošnou koncentraci slunečního záření s faktorem 37  700. Ve skutečnosti ale dochází ke ztrátám způsobených rozptylem a absorbcí. Skutečná koncentrace slunečního záření je proto kolem 20  000. Při běžném slunečním záření v tomto místě je do ohniska pece soustředěno asi 1100  kW. [[Image:Four-solaire-odeillo-02.jpg|thumb|Budova s parabolickým zrcadlem a laboratoří]]

Protože je tento druh slunečních pecí smysluplný pouze v oblastech s více než 2400 hodinami slunečního svitu ročně, slouží komplex v Odeillu pouze k vědeckým účelům institutu [[CNRS]] (''Centre national de la recherche scientifique''). Díky příznivým klimatickým podmínkám lze sluneční pec používat více než 200 dnů v roce ke zkoumání chování látek při extrémním zahřátí a různým experimentům. Slouží především účelům vědeckého výzkumu materiálů, vakuovému tavení speciálních slitin a nejrůznějším pokusům v oblasti zkoušek materiálů. Tyto poznatky jsou pak uplatňovány mimo jiné při návrhu nových technologií pro kosmický výzkum.

Pec je schopna dosahovat maximálních teplot okolo 3800  °C, což představuje absolutní maximum v metalurgii. Během tavení není materiál znečišťován příměsemi, jako se to děje při většině ostatních tavicích postupů.