Dějiny Hradce Králové: Porovnání verzí

Germanizace, kterou přinesla vláda [[Josef II.|Josefa II.]], dala městu zevní německý ráz. Vlastenecká tradice však žila ve městě od dob Bohuslava Balbína a matematika Stanislava Vydry, kteří se oba v Hradci Králové narodili. V první polovině [[19. století]], v době českého [[národní obrození|národního obrození]], se město slavně zapsalo do historie. Kulturní a společenský život obrozeneckého Hradce se tehdy soustřeďoval kolem čtyř institucí: divadla, gymnázia, semináře a nakladatelství s knihkupectvím [[Jan Hostivít Pospíšil|Jana Hostivíta Pospíšila]]. Tento významný vlastenecký nakladatel stál v čele nadšené družiny, kterou tvořili dramatik [[Václav Kliment Klicpera]], profesor Jozef Chmela, kněz Josef Liboslav Ziegler a jejich přátelé, kteří žili v kraji a s nimiž byli hradečtí buditelé ve spojení. Však také Pospíšilův dům hostil vlastence z celé země (např. Hanku, Rettigovou), mezi nimiž nechyběli ani Ludevít Štúr a Jozef Miloslav Hurban ze Slovenska. Na hradeckém gymnasiu tehdy studovali [[Václav Hanka]], [[Josef Jaroslav Langer]], [[Josef Kajetán Tyl]], [[Karel Jaromír Erben]], [[František Škroup]] a další. V divadle „U„[[Studio Beseda|U zlatého orla“orla]]“ se hrála česká představení, která organizoval Václav Kliment Klicpera. Roku [[1848]] se i v Hradci Králové utvořila Národní garda, jejíž prapor namaloval [[Josef Mánes]]. Bachův absolutismus sice na čas zlomil národní rozkvět, ale šedesátá léta jsou opět obdobím rozvoje českého živlu ve městě. Zásluhu o to měli František Cyril Kampelík, lékař v Kuklenách, Kristian Stefan, přítel [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] a dopisovatel České včely a podnikatel Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje.