|
Váha do 5,5 kg, výška okolo 28 - 31 cm. Zbarvení může být jakékoli.
== Povaha ==
Čínský chocholatý pes
Pes by měl být neagresivní, přilne k jednomu pánovi. Je učenlivý, ale potřebuje pořádnou výchovu, aby nebyl plachý. Je energetický. Číňánek s vámi bude rád běhat agility (reprezentoval [[Polsko]]) i dogdancing (jen jeden CIN v ČR).
{{Pahýl}}
[[Kategorie:Psi]]
Charakteristia plemene
Čínský chocholatý pes u nás zažívá v posledních dvou desetiletích výrazný nárůst popularity. Mnoho lidí objevilo skvělé vlastnosti nevelkého společenského psíka v obou jeho varietách. Naháči, kteří vypadají jako zmenšení koně s vlajícími hřívami, oplývají nevšedními mimickými i dorozumívacími schopnostmi, které z nich činí veselé členy domácností. Labutěnky, varieta s dlouhou srstí a vzhledem připomínající malého afgánského chrta, si našly důstojné místo vedle maltézských psíků, pudlů, kavalír king Charles španělů, shih-tzu, cotonků, bišonků a dalších plemen typu toy. Čínský chocholatý pes je výborným společníkem všude, kde může projevit své skvělé vlastnosti. Je temperamentní i citlivý, doma klidný, mazlivý i dovádivý, venku aktivní, hbitý a mrštný. Zvládne s radostí předvádění ve výstavním kruhu, agility, tanec se psem, coursing, canicross i základní výcvik. Dodá vám energii, zbystří vaše smysly, vylepší vám fyzickou kondici i náladu. Péče o něj není nijak náročná a s pomocí rad chovatele jí zvládne i začátečník.
Jak se liší naháči?
Od ostatních FCI (Mezinárodní kynologická federace) registrovaných plemen naháčů - tedy od peruánského a mexického - se čínský chocholatý pes liší především:
1. existencí dvou rovnoprávně uznaných variet, což je bezsrstý naháč neboli hairless a dlouhosrstá labutěnka neboli powder puff
2. naháči mají výrazný chochol na hlavě i osrstěné uši, „ponožky“ srsti na nohou a chocholku srsti na ocásku
3. chováni jsou pouze v malé velikosti, ideálně dosahující 33 cm
Garantem standardu plemene v zemích spadajících pod FCI je Anglie, zatímco Amerika se drží mírně odlišného standardu AKC (American Kennel Club). V základních bodech se však chovatelské záměry ve světě neliší. Čínský chocholatý pes má být malý ušlechtilý psík atraktivního vzhledu, přičemž se důraz klade i na jeho vyrovnaný temperament, eleganci, zdraví a odolnost.
Původ a historie čínského chocholatého psa
Tak jako existuje mnoho teorií o stěhování národů, existuje i řada různých teorií o vzniku jedinců bez srsti. Vědci zatím nejsou schopni stoprocentně dokázat, zda mají plemena naháčů společné místo vzniku, z něhož by se mohli migrací rozšířit na další kontinenty, nebo zda je přírodní mutace genu schopná fungovat na stejném principu kdekoli na zemi. Roušku tajemství naháčů nepomohlo odhalit ani vyšlechtění bezsrstých myší, existence bezsrstých koček Sphynx ani poměrně nedávný vznik nového plemene psů amerického bezsrstého teriéra. Faktem zůstává, že jsou k dispozici doklady o existenci téměř dvaceti druhů psích naháčů pod různými názvy a mnoho jiných druhů zvířat bez srsti. Plemeno čínský chocholatý pes, jak sám jeho název napovídá, pochází pravděpodobně z Číny. Ovšem i toto tvrzení je někdy zpochybňováno na základě teorií přesídlování národů, přestože již od starověku můžeme nalézt bezsrsté psy s typickými chocholy na hlavách na pradávných malbách a zmínky o nich v nápisech na zdech chrámů či klášterů v nejrůznějších částech světa. Kromě několika uměleckých děl se dochovaly záznamy o existenci čínských naháčů na počátku vlády čínské dynastie Han (200 let před Kristem). Z této doby jsou doloženy dva typy naháčů. Jeden, tzv. svatyňový pes s hmotností kolem 6-7 kg a s jemnou kostrou, byl psík velice líbivého vzhledu, měl chochol chlupů na hlavě i na ocásku a osrstěné končetiny. Druhý typ byl těžší, hrubší stavby těla s hmotností asi 11-12 kg, nevypadal příliš elegantně a jeho osud, ať se nám to líbí či nikoliv, končil povětšinou v žalud- cích hladových konzumentů. Plemeno však plnilo řadu historických rolí, které lze doložit mimo jiné různými názvy jako: čínský královský naháč, čínský jedlý pes, později i čínský lodní pes. Mniši v klášterech zřejmě velmi pečlivě opatrovali originálně vyhlížející hlídače svatyní. Naháči střežili nejen posvátná místa, ale mnohdy sloužili jako pomůcka pro předpovídání budoucnosti, která byla určována například z reakcí psíků na ústní či písemné otázky mnichů. Jemná elegantní varieta sloužila jako okouzlující společník vyšším společenským vrstvám a pro svůj nezaměnitelný hrdelní hlas se uplatnila jako věrný ochránce domácích pokladů. Vysoce cenění psíci lehávali na hedvábných polštářích a dostávali perlové či diamantové náhrdelníky jako ozdobu. Ovšem ne všichni naháči měli tak luxusní život. Mohutnější varieta plemene byla řadu let používána jako speciální pochutina v domácnostech či v pohostinstvích při oslavách významných výročí a později také na obchodních lodích plujících do Evropy a Ameriky, kdy během 16. a 17. století sloužila námořníkům jako zdroj čerstvého masa na dlouhých cestách. Lodní deníky zmiňují, že námořníky doprovázel hrubší a méně pohledný typ čínského naháče v období morových nákaz. Tehdy se naháči uplatnili jako skvělí lovci blechami zamořených a přenosem nemocí nebezpečných hlodavců. Nelze vynechat ani úlohu naháčů ve staročínské medicíně. Přímé předávání živočišného tepla prostřednictvím hladké kůže a silné proudy uklidňující energie přecházející při tělesném kontaktu na člověka se zúročily u pacientů nemocných revmatismem a u psychicky labilních osob. Mimochodem v současnosti můžeme přidat ještě pozitivní vliv na vysoký krevní tlak, astma, alergie na srst a roztoče i na nervová onemocnění různého druhu. Postupem doby, zhruba ve druhé polovině 18. století, naháči v Číně prakticky vymizeli. Protože vládnoucí režim nebyl dlouhodobě nakloněn chovu psů, je prakticky nemožné získat z území Číny zcela nové poznatky o historii naháčů. S ohledem na uvedené okolnosti se další historicky důležitá etapa osudu plemene odehrála v Americe a ve Velké Británii, kam se plemeno zřejmě dostalo spolu s lidmi, které provázelo na dlouhých cestách mezi kontinenty.
Amerika
Pravidelné zmínky věnované speciálně čínskému chocholatému psu můžeme vysledovat v americké kynologické literatuře na konci 19. století. Obě variety plemene byly vůbec poprvé předvedeny na 4. Westminsterské výstavě psů a v roce 1885. Nejdůležitějším pojmem americké historie číňánků navždy zůstane jméno Debora Wood a název její floridské chovatelské stanice Crest Haven. Zde našli nejrůznější čínští chocholatí psi útočiště po 1. světové válce a stali se díky úsilí paní Woodové zakladateli prakticky všech dnešních linií tohoto plemene, rozšířených po celém světě. Zmíněná chovatelka zavedla vlastní plemennou knihu naháčů s promyšleným programem plemenitby a chovu. Po roce 1946 lze najít záznamy o chovu i v jiných chovatelských stanicích, ale stále bez jednotné registrace. Až od roku 1956 byli všichni naháči evidováni American Kennel Clubem (dále AKC). V období 50. a 60. let neexistoval žádný národní klub, který by podporoval rozvoj plemene a čínští naháči byli vystavováni jen zřídkakdy. V roce 1969 po smrti paní Woodové, odkoupili od právoplatných dědiců psy i dokumentaci o nich Paul a Jo Ann Orlikovi, kteří si uvědomili jejich hodnotu. Díky jejich následné spolupráci s dalšími chovateli byl v roce 1979 založen Americký klub čínských chocholatých psů. V září 1985, po splnění předepsaných podmínek a vlivem aktivní práce v zájmu plemene, odhlasoval AKC přijetí čínského chocholatého psa a od roku 1986 byli číňánci zařazeni do Toy skupiny na výstavách AKC. Plemeno prošlo viditelnými exteriérovými změnami, stejně tak jako jeho standard. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že Amerika patří mezi velmoci v chovu CCD. O tom svědčí nejen četné chovatelské stanice, ale také prestiž, jaké se těší Westminsterská výstava šampionů nebo nově soutěž Eukanuba World Challenge pořádaná pod záštitou AKC. V roce 2006 zaujalo plemeno CCD se zápisem 1 376 štěňat 52. místo v žebříčku popularity plemen registrovaných v AKC.
Anglie
Druhým novodobým domovem CCD se stala Velká Británie. Sem bylo plemeno ojediněle dovezeno již v 18. století. První registrovaný jedinec plemene byl pes Chinese Emperor pana W.K. Tauntna. Historicky prvním řádně zapsaným čínským naháčem se stala Fatima, černá fena narozená 23.11.1901 po rodičích s neznámým rodokmenem, která získala druhou cenu na výstavě v Crystal Palace v roce 1903. Naháči byli dlouho považováni za kuriozitu a byli k vidění například v londýnské ZOO. Začátek opravdového chovu spadá až do období šedesátých let minulého století, kdy do Anglie docestovala řada jedinců z americké stanice paní Woodové. První vlaštovkou společné spolupráce Ameriky a Anglie byl import nakryté feny Alto of Crest Haven, kterou dovezla v roce 1965 paní Ruth Harrisová. Postupně začal chovatelský a výstavní maratón, na jehož počátku stáli úspěšní jedinci z chovatelské stanice Staround. I v Anglii prodělal chov čínských chocholatých psů bouřlivý vývoj. Už v roce 1969 byl založen Chinese Crested Dog Club a vypracován standard plemene, který ale neobsahoval žádnou zmínku o osrstěných jedincích. Ti, jakoby vůbec neexistovali. Teprve v roce 1984 byly labutěnky po náročných vyjednáváních uznány jako rovnocenná varieta plemene s nárokem na výstavní ocenění. Snad jen přetrvávající obava anglických chovatelů, že by labutěnky mohly v popularitě nakonec zastínit naháče, brání v současné úpravě standardu FCI tak, aby plemeno mohlo začít dostávat titul BOB pro každou varietu samostatně. U zro- du tehdejšího chovatelského klubu stáli: paní Ruth Harris (ch.s. Staround), paní Mary Smith (ch.s. Clogheen), pan a paní Foster Parkerovi (ch.s. Heathermounth), paní Di Bowdler Townsend (ch.s Moonswift), Sylvia a Jenny Gorwilllovy (ch.s. Alltot) a v neposlední řadě paní Dixon (ch.s. Debrita). První klubová výstava čínských chocholatých psů v Anglii se konala 28. 9. 1984 v Shipley. Právě zde začala moderní historie plemene. V roce 2006 zapsali v Anglii 68 vrhů se 493 jedinci a na nejprestižnější anglické výstavě Crufts se v roce předvedlo 153 CCD. A dodejme, že této výstavy se v roce 2007 zúčastnil i vůbec první zástupce z České republiky labutěnka Ich. Cody z Haliparku, který si odvezl ocenění VHC z konkurence sedmnácti šampionů.
Evropa
Evropský kontinent byl pochopitelně zpočátku odkázán na importy z Ameriky a Anglie. Základy chovu nebyly špatné, ale lišily se v typech dovezených psů tak, jak vyplývá z rozdílů ve znění standardů plemene AKC a KC v Anglii. Řada evropských zemí má dnes chovatelský klub, který podporuje chov naháčů. Například Club für Exotische Rassehunde v Německu, Zwerghunde klub v Rakousku, Chinese Crested Club ve Švýcarsku, Club Francais des Chines Exotiques ve Francii, Belgian Chinese Crested Club v Belgii a další. Na historii chovu se významnou měrou podílela stanice pana Joachima Weinberga „El-Chiqui- tin’s“, jejíž potomek Toschi Katschei se v 70. letech stal vzorem moderního typu čínského chocholatého psa. Po vzoru anglických chovatelů, kteří jako první ukázali čínské naháče v jejich moderní podobě, začali o shodný typ usilovat i chovatelé v Americe a Evropě. Cílem se stal elegantně vyhlížející pes, v ideálním případě kříženec deer a cobby typu, s čistě modelovanou hlavou, tmavým pigmentem očí i nosu, s velkýma stojícíma ušima, harmonickým pohybem, jehož celkový vzhled umocňuje bohatý chochol na hlavě a výrazné osrstění nohou i ocasu, u labutěnek dlouhá, nadýchaná splývavá srst. V současnosti plemeno boduje na všech frontách a prochází mohutnou fází rozvoje. Před dvaceti lety byste čínské chocholaté psy spočítali na prstech jedné ruky, dnes budete vděční za počítačovou techniku. Přesvědčit se můžete sami listováním v norské databázi www.chinesecrested.no Najdete tu téměř 40 tisíc jedinců z celého světa včetně rodokmenů s fotografiemi předků. Je to úchvatná spolupráce chovatelů z celého světa! Jsou-li světová jména, která by s ohledem na evropský chov neměla být zapomenuta, pak mezi ně patří dvojnásobný světový i evropský vítěz multišampion labutěnka Ich. Prefix Damascus ze Švédska, světový i evropský vítěz Ich. Sampan Basta a Ich. Nabab Germanika (oba naháči) a do chovu výjimečným způsobem zasahující Ich. Gingery’s Krimson N Clover, vítěz BOB z Americké Westminsterské výstavy.
Historie chovu v České republice
Už v roce 1923 se v novinách na našem území vyskytoval chovatelský inzerát nabízející „africké naháče“. O naháčcích se zmiňuje dokonce Haškův dobrý voják Švejk, který řekl: „Leonberger připomínal hlavou chlupatou tlamu stájového pinče, měl useknutý ohon, výšku jezevčíka a zadek holý jako proslulí psíci naháčkové američtí“. Není zřejmé, kterého naháče měl pan Hašek na mysli, nicméně jde o důkaz, že již v roce 1921, kdy psal Hašek 1. díl Švejka, se o naháčích vědělo i u nás. Na našich mezinárodních výstavách byli v osmdesátých letech k vidění pes El-Chiquitin’s Ta-Ta-Bu paní Thowartlové z Rakouska a Caprioso Tai Chio Chvan pana Connyho Rasmusena z Dánska. Oba ve varietě bez srsti. Mezníkem se stal rok 1990, kdy byli do tehdejší České a Slovenské federativní republiky dovezeni první čínští naháči s průkazem původu. O jedny z prvních importů čínských chocholatých psů na území ČSFR se postaral slovenský chovatel pan Vladimír Ozimy (ch.s. z Vlozu). Právě díky němu mohl v roce 1991 docestovat do Čech k ing. Libuši Brychtové (ch.s. z Haliparku) první světle hnědý hairless pes a příští první interšampion plemene v ČR Aryan z Vlozu a současně s ním přicestovala i hairless fena Baby Shan z Vlozu k panu Pavlovi Veselému (ch.s. Vespa). Ani po rozdělení republiky v roce 1993 neustala spolupráce českých a slovenských chovatelů. Proto není možné vynechat zmínku o další tehdy úspěšné slovenské chovatelské stanici Van-Jo-Van manželů Vajcikových z Kl’ačna. Opravdový začátek moderní historie českého chovu však znamenala až osrstěná zlatobílá fenka Etna Sasquehana pana Jiřího Pospíšila (ch.s. Modrý květ). Etna se narodila v Polsku, ale základ její krve je ryze americký ze známé ch.s. Gingery’s. Šlo o velmi pěknou fenu s nádhernou a u nás dosud nevídanou dlouhou hlavou, s vynikajícím pigmentem i velmi elegantní stavbou těla. Fenka dala život mnoha nádherným potomkům, povětšinou šampionům s nepřebernými sbírkami výstavních ocenění a titulů. Bez nadsázky se dá říci, že na jejích vrzích stojí základy většiny tehdejšího chovu v ČR a jejich vliv je patrný až do současnosti. Mezi důležité roky patří i rok 1994. Tehdy se dvojici J. Podařil + Z. Rosová, povedlo přivézt prvního číňánka přímo z Anglie a to od renomovaných chovatelů ze stanic Debrita a Moonswift. Prvním byl hairless pes Debrita Defender. Další návštěva Anglie umožnila dovezení feny Moonswift Gold Samanty, feny Moonswift Eastern Maid a psa Moonswift Blue Devil. Všichni ve varietě hairless s vynikajícím osrstěním požadovaných partií, vysokou elegancí, dobře stojícím uchem, výborní v typu i v pohybu. Právě oni zahájili chov CCD ve stanici paní Rosové od Zlaté Samanty. V roce 1995 paní Niklová dovezla hairless psíka Harlekina a později i fenku Inku z německé stanice vom Höllgrund, v roce 1998 manželé Fritschovi ze Švýcarska osrstěnou fenku Goldenberry Gamely Candy -floss s výbornou krví a o rok později ing. Brychtová hairless psa Ich. Arnold Malyshka Airin s 50% americké krve. S jejich vlivem na potomstvo se uzavřela pomyslná první etapa českého chovu. Tu druhou, současnou, zahájily větší možnosti zahraničních krytí, dovozy psů i fen z různých, více či méně věhlasných zahraničních stanic a jejich kombinace s dosavadními odchovy v Čechách.
Současnost chovu v České republice
Česká plemenná kniha zaevidovala od roku 1990 do roku 2000 přes 650 zapsaných jedinců, ale po obrovském rozmachu chovu v posledních letech má v roce 2007 vydáno už 3 000 čísel zápisu s přírůstkem přes 400 štěňat ročně! Ve výstavních kruzích na mezinárodních a národních výstavách je díky zájmu majitelů a chovatelů k vidění kolem 90 jedinců v obvykle silné konkurenci, na klubových akcích až 130. U tak relativně vzácného plemene jde o celosvětově vysoké číslo, kterému jistě přispívá fakt, že CAC se uděluje podlé řádů ČMKU každé varietě odděleně, zatímco CACIB a BOB je dle regulí FCI společný. Početnost CCD na našich výstavách je zdrojem obdivu v zahraničí. Česká republika se může pochlubit dvěma světovými vítězi (2004 hairless fena Ich. Gessi Modrý květ a 2006 powder puff pes Ich. Cody z Haliparku v majetku ing. L. Brychtové) a čtyřmi evropskými vítězi (2x Ich. Gessi Modrý květ, 1x Ich. Akim Hvězda z Podmok, oba maj. L. Brychtová, 1x Ich. Cenn Modrý květ a 1x Ich. Eyllin Modrý květ, oba maj. L. Fritschová). Věhlasný úspěch v soutěži chovatelských skupin zaznamenala v roce 2002 v Amsterdamu chovatelská stanice Modrý květ jedinečným a dosud nepřekonaným vítězstvím skupiny čtyř čínských naháčů na světové výstavě FCI a tentýž rok i prvním místem na evropské výstavě v Paříži! Svou výjimečnost potvrdili zástupci této stanice ještě druhým místem na světové výstavě 2003 v Dortmundu. Je nesporné, že takové zviditelnění plemene pomohlo dalšímu rozvoji chovu v Evropě. Titul vítěze Best in Show ze dvou mezinárodních výstav i prestižní titul vítěze BIS v soutěži šampion šampionů, 62x BOB a 57x CACIB dokázal získat Ich. Cody z Haliparku. Pro labutěnku jde o výjimečný úspěch, přičemž Cody počtem svých titulů překonal i švédského multišampiona Prefixe Damascus a stal se nejúspěšnějším osrstěným psem dosavadní historie. V historických tabulkách v rámci FCI figuruje také Ich. Gessi Modrý květ, jako světově nejúspěšnější fena vůbec, se 73 vítězstvími v plemeni a 74x CACIB. Cody i Gessi jsou každý držiteli šampionátů téměř dvou desítek zemí a četnými finalisty i vítězi skupin FCI. Do výčtu výjimečných úspěchů je třeba zahrnout i šampiony šampionů ČR naháče Ch. Audrey Hayyah Mahtob, Ich. Cenna Modrý květ a znovu Ich. Gessi Modrý květ, která šampion šampionů získala v roce 2004 v Maďarsku. Čínský chocholatý pes z kvalitní české chovatelské stanice je z pohledu světového chovu pojem, který má zvuk i hodnotu. Ve výstavních kruzích bodují stanice jako jsou Modrý květ, z Haliparku, Pupo-Haichi, Avokaduh, z Jasné hvězdy, Al Maarii Sapphire a samozřejmě mnohé další, jejichž přehled vám nejsnáze nabídnou specializované interne- tové stránky. Dnešní čínský chocholatý pes vypadá velmi odlišně od svých předků z minulosti. Vyznačuje se atraktivním vzhledem, celkově elegantní vyváženou kostrou s vydatným pro- storným pohybem, veselou povahou, má čistě modelovanou hlavu s delší čenichovou partií a tmavýma, jiskrnýma očima, charakterizuje ho nepřehlédnutelné osrstění požado- vaných partií u variety bez srsti a dlouhá, rovná, jemná a jako závoj splývající srst u labutěnek. To vše jsou vlastnosti, které z čínského chocholatého psa dělají plemeno se stoupající oblibou. Dlužno ovšem dodat, že chovatele si je třeba před zakoupením štěněte pečlivě vybrat, neboť popularita si vybírá svou daň v množství nepoctivých množitelů a těch, kteří místo pečlivé chovatelské práce vidí jen peníze. Dostatek informací o plemeni a praktických rad před zakoupením štěněte najdete v knize Naháči z nakladatelství Dona, v řadě kynologických časopisů a na internetu.
Trocha genetiky
Plemeno není uměle vyšlechtěné, což je jedna z běžně uváděnýcm mylných informací, ale vzniklo přírodní genetickou mutací. U CCD existují dvě rovnocenné variety. Bezsrstá, pro kterou je typická absence srsti na většině těla a naopak výrazný chochol srsti na hlavě, husté osrstění dolní části končetin a ocasu, a varieta zcela osrstěná s dlouhou, hebkou a splývající srstí po celém těle bez výjimky. První varieta je nazývána čínský chocholatý pes bez srsti, naháč nebo hairless, druhá pak čínský chocholatý pes osrstěný, labutěnka, pufík nebo powder puff. Každý jedinec hairless má ve své genetické výbavě dvě vlohy týkající se množství srsti. Jednu dominantní (H) a jednu recesivní (h). Výsledný znak tedy vypadá (Hh) a varieta je kvalifikována jako heterozygot. Naopak osrstěná labutěnka má obě vlohy recesivní – (hh).
Po spojení bezsrstého jedince (čínského chocholatého psa - Hh) s jedincem osrstěným (labutěnkou - hh) což je Hh x hh, se narodí průměrný počet osrstěných a lysých štěňat (1:1). Tuto skutečnost mohou v plné míře potvrdit i čeští chovatelé. Na základě statistického vyhodnocení všech odchovů platí v celkovém pohledu uvedený poměr zcela přesně i přesto, že se samozřejmě v některých vrzích narodí jen osrstěná štěňata a někde jen štěňata lysá.
Po spojení dvou čínských chocholatých psů (Hh x Hh) může dojít k neobvyklému jevu. Štěňata, která získají od obou rodičů dominantní gen H, mají tedy ve své genetické výbavě dvojitou dávku genu pro lysost (HH). Je dokázáno, že tato kombinace je pro daného jedince neslučitelná se životem a takové štěně většinou uhyne ještě v době nitroděložního vývoje. Pokud se náhodou, a to je skutečně ojedinělý případ, takové štěně narodí živé, uhyne do 3-5 dnů po porodu následkem závažných genetických vad. Ostatní štěňata z tohoto spojení, která mají kombinaci hh a Hh, se narodí zdravá v poměru 2:1. Souhrnným výsledkem odborných studií je poměr 1:2:1 (osrstěný (hh) : lysý životaschopný (Hh) : lysý neživotaschopný (HH).
Z logiky věci vyplývá, že ze spojení dvou osrstěných jedinců (labutěnek) hh x hh se nemůže narodit bezsrsté štěně. Toto pravidlo využívají chovatelé v případě, že chtějí získat labutěnky s vynikající kvalitou srsti, které až v další generaci spojí s jedincem bez srsti. Hairless štěňata z takového spojení mají lysé tělo a perfektní osrstění v požadovaných partiích (hlava, nohy, ocas). Vše výše uvedené je zcela typickým a ojedinělým jevem právě u plemen naháčů.
Chov
Dobu očekávání vrhu čínských chocholatých psů nelze srovnat s žádným jiným plemenem. Chovatel totiž neví, zda se mu narodí pejsci či fenky, naháči nebo pufíčci a do třetice všeho dobrého ani netuší, jakou budou mít štěňátka barvu. Tajenku prozradí až moment narození a na výsledné zbarvení je někdy třeba si počkat až do téměř dvou let věku. Feny hárají velmi výrazně, proto se jim hodí hárací kalhotky, přestože jsou maximálně čistotné a pečlivě se olizují. Psi nemívají žádný problém s krytím. Pokud něco svým přístupem nepokazil majitel, kryjí samostatně, spontánně a s velkým nadšením. Odchov se vyznačuje (samozřejmě až na pověstné výjimky potvrzující pravidlo) bezproblémovými porody a standardním počtem štěňat ve vrhu, který se nijak neliší od srovnatelně velkých plemen. Feny jsou vynikající matky. O štěňátka se starají velmi pečlivě, zejména v prvních dnech po porodu. V zimním období a při chladném počasí se doporučuje podkládat štěňátka vyhřívací dečkou minimálně 10 dnů po narození. Zvláště je potřebné vyvarovat se průvanu v prostoru umístění vrhu. Prochlazení je pro vrh nebezpečné. Štěňata variety hairless jsou při srovnání se svými osrstěnými sourozenci, ale i při srovnání se štěňaty jiných plemen, rychlejší ve svém vývoji. Dříve vidí, dříve chodí, dříve se sama naučí krmit z misky, jsou celkově živější, mrštnější a hbitější. Štěňatům je třeba dopřát důslednou socializaci s ohledem na vývoj jejich povahy. Čím více podnětů, her a cizích lidí v době mládí, tím méně problémů v dospělém věku při soužití s novou rodinou a v rozmanitých prostředích.
Péče a pověry
Péče o naháče je srovnatelná s jinými plemeny. Varietě hairless postačí žínka či mycí houba a sprcha, na chochol, ponožky srsti na nohou a ocásek patří šampon a kondicionér. Koupat ho můžete bez omezení, ale pak vyfénujte osrstění a ošetřete kůži pleťovým mlékem nebo krémem proti vysušení. Pravidelnou péči je nezbytné věnovat drápům, které zejména u jedinců držených v bytech rostou abnormálně rychle. Čas od času je dobré vystříhat srst zespodu mezi prsty na tlapkách a s velkým citem upravit tvar osrstění kolem tlapek. Příjemný pro majitele je i fakt, že neosrstěný jedinec nemá kde schovat blechy a nedrží se na něm žádní paraziti. Naháči nemají typický psí pach, naopak po ošetření kosmetikou příjemně voní. Bezsrsté jedince je vhodné v létě ošetřovat pomocí opalovacího krému. Pravidlo platí stejné jako u lidí. Čím světlejší barva kůže, tím vyšší ochranný faktor. Ideální je zvykat psa po zimě na sluníčko od prvních jarních paprsků. Musím vyvrátit i pověru, že naháči nesnášejí sluníčko, jak uvádějí některé publikace. Naopak. Sluníčko vyhledávají, jeho teplo milují a vydrží na něm velmi dlouhou dobu. V době dospívání může mít psík problémy s vyrážkou nebo uhříky. Je vhodné jej obden koupat s přídavkem uklidňujícího přípravku, případně použít čistící pleťovou vodu a místo dezinfikovat například pomocí Tea Tree produktů. Důležité je zbavit kůži prachu tak, aby se otevřené póry nezanášely nečistotou. Podobnost s lidskou kůží v době adolescence není čistě náhodná. Srst labutěnky se musí česat minimálně 1x za 3-4 dny, jinak se zaknotí, zchuchvalcuje a zplstnatí. Výstavní jedinci samozřejmě vyžadují denní péči, aby jejich srst mohla vlát jako závoj, byla rovná, hebká a nadýchaná. Je nezbytné používat kvalitní šampon a kondicionér, mezi výstavami se chlupy chrání pomocí olejů a balzámů. Srst se po koupání do sucha vyfouká fénem. Dnešní prostředky psí kosmetiky jsou na takové úrovni, že z péče o dlouhou srst dělají příjemnou zábavu. Na zimu je pro naháče dobré pořídit teplý pletený kabátek či kombinézu. Nedejte se mýlit ani další pověrou, která praví, že naháči jsou choulostiví a v zimě nesmějí vůbec ven. Naopak. Obleček se používá jen při extrémní nepřízni počasí, v mrazu či dešti nebo při chladném větru. Naháč je pes otužilý, a jestliže jej majitel nerozmazlí, nebo pokud někde v chladnu déle nehybně nestojí, nevadí mu ani nižší teploty. Zvláštností variety hairless je vyšší povrchová teplota 39 - 42 stupňů Celsia, způsobená nezbytným vyrovnáváním teploty s okolím. Vnitřní tělesná teplota je ale shodná s ostatními plemeny! Kůže naháčů je poměrně pevná a výtečně se hojí. Oděrky a menší škrábnutí už druhý den nenajdete. Plemeno v bezsrsté varietě snesou i někteří alergici, ale při výběru štěněte je třeba postupovat zcela individuálně a řídit se především zdravotním stavem zájemce. Rozhodně nevěřte prodejnímu sloganu některých množitelů: „Naháči, nejlepší psi pro alergiky“. Vracení štěňátka z důvodu zhoršení alergie psychickou zátěž dotyčného ještě zvětší. Proto prosím buďte rozumní a snažte se vyhovět sobě, svému zdraví i pejskovi. Čínský chocholatý pes, stejně jako jiná plemena, musí mít dobře vyváženou stravu, bohatou na vitamíny i minerály, aby byl zdráv a stále v dobré kondici. Miluje kromě jiného všechny druhy ovoce a má rád čerstvou syrovou zeleninu. Zálibu v barvě u obou variet najde snad opravdu každý. Naháči i labutěnky mohou mít jakoukoliv variantu barvy srsti či kůže. Nejčastěji můžete vidět barvu tmavě šedou s bílou srstí, hnědou, puntíkovanou, pleťovou, modrou, modrobílou. U variety powder puff např. srst celobílou, trikolor, celou černou nebo černou se znaky, černobílou, plavou, zlatou. Záleží tedy jen na vkusu a chovatelském štěstí.
Výstavní úprava
Standard plemene dává poměrně jednoznačné pokyny. U variety bez srsti se na žádném místě na těle nemají vyskytovat velké plochy srsti. U labutěnek se srst skládá z podsady s měkkým závojem dlouhé srsti, rovná závojovitá srst je charakteristickým znakem. Uši jsou velké a vztyčené, lemované srstí či nikoliv, s výjimkou labutěnek u kterých jsou přípustné uši klopené. Pro majitele výstavních jedinců z toho vyplývá několik možností. Uši naháčků musejí stát vždy, ale mohou být nechány plně osrstěné, mohou mít zkrácenou vnitřní stranu ucha nebo být celé vyholeny do hladka, pokud se to majiteli líbí, nebo pokud je ucho měkčí. U labutěnek je klopené ucho vždy osrstěné, zato pro stojící máme opět tři možnosti. Je-li boltec pevný, může být ponechán osrstěný s bohatými závoji, nebo může být zkrácena horní část srsti ucha, aby se chrupavce trochu ulehčilo, anebo se stojící uši též vystříhají úplně na krátko. Před každou výstavou je pak nutné úpravu znovu doladit do detailu, aby uši dobře vypadaly. Návod na vylepování oušek u štěňat najdete i s fotografiemi na internetu. Na výstavy se čenichová partie obou variet vystříhá do hladka, u naháčků se může ještě přeholit. Přebytečná srst se odstraní mezi očima v rovné lince a od vnějšího koutku oka v linii směrem k dolní hraně ucha. U labutěnek se v přirozené linii krku navíc vystříhá menší či větší „V“, například jako u amerického kokr- španěla. Ocas naháčů by měl být pokrytý srstí jen ze 2/3, třetina u zádi má být 1/3 bez srsti. Standard také praví, že ponožky jsou v ideálním případě omezeny na prsty, nesahají však nad vrchol nadprstí. V praxi ale vystavovatelé nechávají ponožky o něco vyšší s ohledem na atraktivitu osrstění. Ani tak by ale srst neměla být nechána až do poloviny délky předních končetin nebo dokonce ještě výše. Délka zadních ponožek by v bočním pohledu měla být v rovině s ponožkami předních končetin. Z času na čas je dobré u labutěnek citlivě zarovnat trčící olámané chlupy a dodat tak tělu upravený tvar. Vyžaduje to ale cvik, dobré oko a šikovné ruce!
Jací jsou?
Čínský chocholatý pes miluje přítomnost členů rodiny a co nejčastější tělesný kontakt s nimi. O pochování a hlazení si řekne pacičkou nebo zakňučením a jasným gestem hlavy. Z druhé strany je psíkem sportovním a houževnatým, bleskurychle reagujícím na podněty z okolí. V řadě majitelů vyvolává kontakt s kůží naháče velice příjemný pocit. Někdo jej definuje jako pocit klidu, jistoty, bezpečí, někdo jako pocit uspokojení z ochrany jakoby bezbranného tvorečka, některé ženy si vybaví obdobný pocit jaký znají při chování svého dítěte a senzitivní majitelé dokonce nadšeně popisují vjem velkého množství předávané pozitivní energie z psíka na svou osobu. Jak praví standard: naháč je živý, hbitý, mrštný, ale nikdy útočný. Co do povahy je citlivý a láskyplný, velice rád se chová i mazlí, ovšem neméně rád provozuje např. turistiku - je schopen naběhat i mnoho kilometrů u přiměřenou rychlostí jedoucího kola. Volný pohyb miluje a dokáže v něm předvést všechny své úžasné kvality. Nejen v Americe, ale už i v Čechách jsou čínští chocholatí psi pravidelnými účastníky agility a coursingu s vynikajícími výsledky, protože jsou rychlí, skvěle skáčou i běhají, dobře se učí a nebojí se výšek. Několik psů a fen má složenou zkoušku canisterapeutického psa a se svými majiteli dělají společnost lidem v domovech důchodců, stacionářích, dětských domovech nebo kojeneckých ústavech. Naproti tomu někteří naháči nebývají nadšení přítomností cizích osob a obvykle nepatří k plemenům, která by se spontánně s radostí vrhala na každou neznámou osobu. V tomto směru jsou spíše zdrženliví. Jakmile si však danou osobu dlouhodobě prověří, zařadí jí do okruhu rodinných známých a věnují jí svou přízeň stejně jako ostatním spřízněným duším. Nezastupitelnou roli dokáže čínský naháč plnit v bezdětných manželstvích, zvláště vhodný je také k dětem a ke starším či osamělým lidem. Všeobecně je typickým rodinným psem. Čím více lidí a čím více lásky k němu, tím lépe. Není vhodný pro lidi, kteří si chtějí zakoupením originálně vyhlížejícího pejska vyléčit nějaký komplex a nepatří do kotce bez častého kontaktu s člověkem. Každý čínský naháč má velké srdce a vejde se do něj hodně citu i radosti. Mnoho majitelů také potvrzuje, že dříve či později je jeden čínský naháč do domácnosti málo a pořizují si dalšího. Dvojice číňánků nebo dokonce jejich větší počet je pak zdrojem nečekané zábavy i nových zkušeností. Ať se vám s čínskými chocholatými psy krásně žije!
Podrobné informace: www.nahaci.cz
|
