David El'azar: Porovnání verzí

Přidáno 1 599 bajtů ,  před 9 lety
infobox + fix links
m (Robot opravil přesměrování na Sinaj (poloostrov) - Změněn(y) odkaz(y) na Sinajský poloostrov)
(infobox + fix links)
{{Infobox Vojenský velitel
[[Soubor:David Elazar grave.JPG|thumb|Elazarův hrob]]
| barva = lightsteelblue
'''David "Dado" Elazar''' ([[1925]]–[[1976]]) byl [[izrael]]ský [[generál]] a devátý [[Ramatkal|náčelník Generálního štábu]] [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (IOS) sloužící v této funkci v letech [[1972]]–[[1974]]. Po [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]] byl nucen rezignovat po obvinění, že nese podíl na velkých izraelských ztrátách.
| jméno = David Elazar
| přezdívka = Dado
| obrázek = David Elazar grave.JPG
| šířka obrázku = 200px
| popis = Elazarův hrob
| datum narození = [[27. srpen|27. srpna]] [[1925]]
| místo narození = [[Sarajevo]], [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Království Srbů,<br/>Chorvatů a Slovinců]]
| datum úmrtí = [[15. duben|15. dubna]] [[1976]]
| místo úmrtí = [[Izrael]]
| civil =
| hodnost = [[generálporučík]] (''rav aluf''),<br/>[[ramatkal|náčelník Generálního štábu]]
| doba služby = 1942–1973
| sloužil = [[Palmach]]<br/>[[Izraelské obranné síly]]
| složka =
| jednotka =
| velel =
| války = [[File:Independence war ribbon.svg|50px|Stuha války za nezávislost]] [[První arabsko-izraelská válka|válka za nezávislost]]<br />[[File:Sinai war ribbon.svg|50px|Stuha sinajské války]] [[Suezská krize|sinajská válka]]<br />[[File:Six day war ribbon.svg|50px|Stuha šestidenní války]] [[šestidenní válka]]<br />[[File:Hatasharibon.svg|50px|Stuha opotřebovací války]] [[opotřebovací válka]]<br/>[[File:Yomkippurribon.svg|50px|Stuha jomkipurské války]] [[jomkipurská válka]]
| bitvy =
| vyznamenání =
}}
'''David "Dado"„Dado“ Elazar''' ({{Vjazyce|he}}: דוד אלעזר; žil [[27. srpen|27. srpna]] [[1925]] [[15. duben|15. dubna]] [[1976]]) byl [[izrael]]ský [[generál]] a devátý [[Ramatkal|náčelník Generálního štábu]] [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (IOS) sloužící v této funkci v letech [[1972]]–[[1974]]. Po [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]] byl nucen rezignovat po obvinění, že nese podíl na velkých izraelských ztrátách.
 
== Biografie ==
=== Mládí ===
Elazar se narodil v [[Sarajevo|Sarajevu]], v [[BosnaKrálovství aSrbů, Hercegovina|BosněChorvatů a HercegoviněSlovinců]], v rodině [[Sfaradim|sefardských]] [[Židé|Židů]]. V roce [[1940]] se přistěhoval do Palestiny v rámci programu mládežnická [[alija]] a usadil se v [[kibuc]]u [[EinEjn Šemer]]. Tam vstoupil do [[Palmach]] a v jeho řadách se účastnil řady bitev během [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]]. Přes různé vojenské pozice byl nakonec velel slavnému batalionu ha-Porcim.
 
=== Vojenská kariéra ===
Po skončení války zůstal Elazar v armádě. V řadách obrněného sboru se v roce [[1956]] zúčastnil [[SinajskáSuezská válkakrize|Sinajské války]]. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru a to až do roku [[1961]], kdy byl jmenován velitelem tohoto sboru. V roce 1964 byl jmenován velitelem [[Severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]]. V této funkci prodělal [[Šestidenní válka|Šestidenní válku]] v roce [[1967]] a dohlížel na izraelské obsazení [[Golanské výšiny|Golanských výšin]]. Po válce byl jmenován do funkce velitele operací Generálního štábu IOS. [[1. leden|1. ledna]] [[1972]] byl jmenován náčelníkem Generálního štábu.
 
==== Náčelník Generálního štábu ====
V následných měsících ve funkci náčelníka Generálního štábu se Elazar zabýval zejména bojem s [[Terorismus|terorismem]]. Dne [[30. květen|30. května]] došlo [[Lod|letišti Lod]] k masakru, při kterém teroristé z japonské Rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. [[5. září]] při [[Letní olympijské hry 1972|letních olympijských hrách]] v [[Mnichov]]ě bylo při [[Mnichovský masakr|Mnichovském masakru]] Palestinci z [[Černé září (skupina)|Černého září]] zabito 11 izraelských sportovců. Jako odpověď na tento masakr Elazar nařídil do té doby největší útok proti palestinským základnám v [[Libanon]]u a [[Sýrie|Sýrii]]. V rámci [[operace Jaro mládí]] příslušníci zvláštních jednotek IOS [[Sajeret Matkal]] a [[Šajetet 13]] se v noci z 9. na 10. dubna [[1973]] vylodili v [[Bejrút]]u a zavraždili řadu palestinských bojovníků včetně tří členů vedení [[Fatah]]u.
 
Na Elazarovův rozkaz bylo také sestřeleno [[Libye|libyjské]] dopravní letadlo, které díky navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 100 cestujících.
 
Dne [[27. květen|27. května]] [[1973]] vyhlásilo velení IOS výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb [[Egypt|egyptských]] jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.
 
[[1. říjen|1. října]] [[1973]] vypukla [[Jomkipurská válka]] útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla IOS zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem [[Aman (zpravodajská služba)|Amanu]] [[Eli Zeira|Eli Zeirou]] a [[Ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] [[Moše Dajan]]em odmítnuta, neboť válka je prý nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na [[5. říjen|5. října]]. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.
 
Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na [[Sinajský poloostrov|Sinaji]]. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a [[16. říjen|16. října]] izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků, např. Dajana, který hovořil o „''pádu Třetího chrámu''.“ Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli ([[Aharon Jariv|Aharona Jariva]], [[Chajim Bar-Lev|Chajima Bar-Leva]] či [[RechavamRechav'am Ze'evi|RechavamaRechav'ama Ze'eviho]]) a kteří dokázali přinést řadu zkušeností.
 
Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu zbůsobu vedení války generálem [[Ariel Šaron|Šaronem]] podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.
 
==== Vyšetřování ====
Velké lidské ztráty během Jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. [[21. listopadulistopad]]u, okamžitě po skončení války byla ustavena [[ArganatovaAgranatova komise]] mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany IOS a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že Elazar „''nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost IOS''“ a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem Amanu, vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.
 
Elazar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. Elazar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po Šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout a pokud tak učiní a pokud tak učíní, Izrael „''rozdrtí jejich kosti''“ (tato mylná a rozšířená představa byla v izraeli označována jako „''koncepce''“). Za tento výrok byl Elazar kritizován zejména, neboť ho pronesl [[8. říjen|8. října]], tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.
 
Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že [[Premiér Izraele|ministerská předsedkyně]] [[Golda Meirová]] a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelních představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.
 
=== Úmrtí ===
David Elazar zemřel [[15. duben|15. dubna]] [[1976]] na [[infarkt]] během plavání a byl pohřben na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v [[Jeruzalém]]ě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany ArganatovyAgranatovy komise.{{chybí zdroj}}
 
== Odkazy ==