David El'azar: Porovnání verzí

Elazar se narodil v [[Sarajevo|Sarajevu]], v [[BosnaKrálovství aSrbů, Hercegovina|BosněChorvatů a HercegoviněSlovinců]], v rodině [[Sfaradim|sefardských]] [[Židé|Židů]]. V roce [[1940]] se přistěhoval do Palestiny v rámci programu mládežnická [[alija]] a usadil se v [[kibuc]]u [[EinEjn Šemer]]. Tam vstoupil do [[Palmach]] a v jeho řadách se účastnil řady bitev během [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]]. Přes různé vojenské pozice byl nakonec velel slavnému batalionu ha-Porcim.

Po skončení války zůstal Elazar v armádě. V řadách obrněného sboru se v roce [[1956]] zúčastnil [[SinajskáSuezská válkakrize|Sinajské války]]. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru a to až do roku [[1961]], kdy byl jmenován velitelem tohoto sboru. V roce 1964 byl jmenován velitelem [[Severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]]. V této funkci prodělal [[Šestidenní válka|Šestidenní válku]] v roce [[1967]] a dohlížel na izraelské obsazení [[Golanské výšiny|Golanských výšin]]. Po válce byl jmenován do funkce velitele operací Generálního štábu IOS. [[1. leden|1. ledna]] [[1972]] byl jmenován náčelníkem Generálního štábu.

V následných měsících ve funkci náčelníka Generálního štábu se Elazar zabýval zejména bojem s [[Terorismus|terorismem]]. Dne [[30. květen|30. května]] došlo [[Lod|letišti Lod]] k masakru, při kterém teroristé z japonské Rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. [[5. září]] při [[Letní olympijské hry 1972|letních olympijských hrách]] v [[Mnichov]]ě bylo při [[Mnichovský masakr|Mnichovském masakru]] Palestinci z [[Černé září (skupina)|Černého září]] zabito 11 izraelských sportovců. Jako odpověď na tento masakr Elazar nařídil do té doby největší útok proti palestinským základnám v [[Libanon]]u a [[Sýrie|Sýrii]]. V rámci [[operace Jaro mládí]] příslušníci zvláštních jednotek IOS [[Sajeret Matkal]] a [[Šajetet 13]] se v noci z 9. na 10. dubna [[1973]] vylodili v [[Bejrút]]u a zavraždili řadu palestinských bojovníků včetně tří členů vedení [[Fatah]]u.

Dne [[27. květen|27. května]] [[1973]] vyhlásilo velení IOS výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb [[Egypt|egyptských]] jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.

[[1. říjen|1. října]] [[1973]] vypukla [[Jomkipurská válka]] útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla IOS zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem [[Aman (zpravodajská služba)|Amanu]] [[Eli Zeira|Eli Zeirou]] a [[Ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] [[Moše Dajan]]em odmítnuta, neboť válka je prý nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na [[5. říjen|5. října]]. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.

Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na [[Sinajský poloostrov|Sinaji]]. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a [[16. říjen|16. října]] izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků, např. Dajana, který hovořil o „''pádu Třetího chrámu''.“ Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli ([[Aharon Jariv|Aharona Jariva]], [[Chajim Bar-Lev|Chajima Bar-Leva]] či [[RechavamRechav'am Ze'evi|RechavamaRechav'ama Ze'eviho]]) a kteří dokázali přinést řadu zkušeností.

Velké lidské ztráty během Jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. [[21. listopadulistopad]]u, okamžitě po skončení války byla ustavena [[ArganatovaAgranatova komise]] mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany IOS a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že Elazar „''nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost IOS''“ a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem Amanu, vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.

Elazar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. Elazar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po Šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout a pokud tak učiní a pokud tak učíní, Izrael „''rozdrtí jejich kosti''“ (tato mylná a rozšířená představa byla v izraeli označována jako „''koncepce''“). Za tento výrok byl Elazar kritizován zejména, neboť ho pronesl [[8. říjen|8. října]], tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.

David Elazar zemřel [[15. duben|15. dubna]] [[1976]] na [[infarkt]] během plavání a byl pohřben na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v [[Jeruzalém]]ě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany ArganatovyAgranatovy komise.{{chybí zdroj}}