Verze z 6. 7. 2010, 00:12 editovat Elm (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 64 458 editací m →‎Související články: {{Portál Politika}} ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 23. 9. 2010, 15:09 editovat zrušit editaci Lokutus (diskuse \| příspěvky) 85 editací Poslední odstavec citoval osobní názor autora, popř. citoval oficiální politickou doktrínu, tudíž nebyl objektivní. Přejít na další porovnání →
Řádek 2: == Historie == Zásadu rozhodování na nejnižší možné úrovni zmiňuje [[Aristotelés]] i [[Tomáš Akvinský]], poprvé se prosadila v [[reformace\|reformaci]], zejména v presbyteriálních církvích, a roku [[1791]] byla přijata jako Desátý dodatek [[Ústava Spojených států\|Ústavy Spojených států]]. Nový význam dostala koncem 19. století, kdy se přes encykliku ''Rerum novarum'' ([[1891]]) stala součástí tzv. [[sociální nauka církve\|sociální nauky]] katolické církve a tak i součástí politického programu křesťansko-demokratických stran. Podstatně tak přispěla k federalizaci Německa a po [[druhá světová válka\|druhé světové válce]] se princip subsidiarity dostal do řady dalších ústav. Uplatnil se při zakládání [[Evropská unie\|Evropské unie]] a je jednou z hlavních zásad [[Maastrichtská smlouva\|Maastrichtské smlouvy]] z roku [[1992]], výslovně se uvádí v [[Lisabonská smlouva\|Lisabonské smlouvě]] a v dalších dokumetech EU. ~~Definuje se zde jako zásada, že EU je oprávněna rozhodovat a jednat jen v oblastech, kde se na tom členské státy dohodly.<ref> http://europa.eu/scadplus/glossary/subsidiarity_en.htm </ref>~~ == Kritika == Zásadními odpůrci principu subsidiarity byli a jsou zastánci státního centralismu, případně i státního absolutismu (například [[Carl Schmitt]]). Kritikové EU dnes namítají, že v její praxi subsidiarita mnoho neznamená, je ovšem také pravda, že v celkovém vývoji moderních bohatých společností ("[[globalizace]]") přirozeně přibývá oblastí, kde je společné a koordinované jednání třeba: nejen například v boji proti zločinu nebo v ochraně prostředí, ale i v hospodářských, zdravotních, technických a mnoha dalších záležitostech. Zásadními odpůrci principu subsidiarity byli a jsou zastánci státního centralismu, případně i státního absolutismu (například [[Carl Schmitt]]). == Princip subsidiarity v Evropské unii == V Lisabonské smlouvě se princip subsidiarity definuje jako zásada, že EU je oprávněna rozhodovat a jednat jen v oblastech, kde se na tom členské státy dohodly.<ref> http://europa.eu/scadplus/glossary/subsidiarity_en.htm </ref> Kritikové Evropské unie však dnes namítají, že v její praxi subsidiarita mnoho neznamená, protože směřování EU je stále více centralistické. Zastánci politiky EU naopak tvrdí, že v celkovém vývoji moderních bohatých společností ("[[globalizace]]") přirozeně přibývá oblastí, kde je společné a koordinované jednání třeba. ==Reference==

Princip subsidiarity: Porovnání verzí