Byzantská říše v době Komnenovců: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m překlep
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Bot: en:Byzantium under the Komnenoi is a good article; kosmetické úpravy
Řádek 34:
To bylo v době, tato negativní tendence, byla v době kdy se na scéně objevili noví nepřátelé přímo zhoubná. Na západě se objevili [[Normané]] a na východě [[Seldžučtí Turci]]. Normané, původně žodlnéři ze severu začali útočit kolem roku 1040 na byzantské pevnosti. Proti nim byl císařem vyslán Georgios Manikes s velkou armádou. Ten proti Normanům vedl rázné a úspěšné tažení (1042). Avšak záhy byl odvolán císařem zpět do Konstantinopole. Rozhněvaný Manikes se prohlásil sám císařem a porazil na Jadranském pobřeží císařskou armádu. Nicméně zemřel na následky vážného zranění. Normané do roku 1071 vypudili Byzantince z [[Itálie]]. Bylo to po dlouhých 500 letech co byla Itálie zbavena byzantské kontroly.
 
Přes závažnost této ztráty došlo k největší katastrofě v [[Malá Asie|Malé Asii]]. Shodou okolností ve stejném roce jako byla ztracena Itálie. Seldžučtí turci, i když bojovali s [[Fatímovci|Fatímovským]] [[Egypt|Egyptem]]em, prováděli loupeživé nájezdy na území byzantské [[Arménie]] a východní Anatolie. Císař [[Romanos IV. Diogenes]] se rozhodl této hrozbě čelit a pokusil se zreorganizovat armádu. Po částečném zotavení byzantské armády vytáhl na východ proti Turkům. Došlo k [[Bitva u Mantzikertu|bitvě u Mantnzikertu]] roku 1071 a císař překvapivě utrpěl porážku. přestože sultán [[Alp Arslan]] byl k císaři velmi schovívavý došlo v následujícíh letech ke ztrátě celé Malé Asie.
 
Po svém propuštění zjistil Romanus, že jeho nepřátelé se proti němu spikli a zbavili jej trůnu. Po dvou porážkách se Roman vzdal a zemřel, když byl umučen. Nový vládce [[Michael VII. Dukas]] odmítl mírovou smlouvu mezi sultánem a Romanem. A právě v reakci na to, začali turci pronikat hlouběji do malé Asie, již ne jako nájezdníci, ale jako dobyvatelé. Turci se nesetkali se žádným odporem. Navíc v celé říši panoval chaous a císařství se utápělo v domácích válkách. Malá Asie byla ztracena. Od roku 1080 ztratila říše asi 78 000 km2.
Řádek 46:
S nástupem Komnenovců začal nový a poslední vzestup Byzantské říše. Toto období se někdy nazývá Komnénovská renesance. Prvním vládcem s tohoto rodu byl Alexios I. Komnenos (Jehož život a vláda byly popsány ve slavné knize jeho dcery [[Anna Komnenovna|Anny Komneny]]). Alexios I. vládl dlouhých 37 let a jeho vláda byla z velké části zaplněna válkami proti nepřátelům říše. V době jeho nástupu na trůn byla říše uvrhnuta v chausu a občanských válkách.
 
Ihned po nástupu vlády byl Alexios I. nusen čelit ivazi Normanů v čele [[Robert Guiscard|Roberta Guiscarda]] a jeho syna Bohemunda z Tarentu, kteří oblehli [[Larissa|Larissu]]. Alexios vedl osobně své síly proti Normanům, avšak byl poražen v [[Bitva u Dyrrhachia |bitvě u Dyrrhachia]] byl poražen. Alexios sám byl zraněn, avšak hrozba Normanů byla zažehnána roku 1085 po smrti Roberta.
 
Nicméně nejhorší problémy měly teprve přijít. Říše neměla téměř žádné finanční prostředky, daňový systém a ekonomika byly v troskách, [[inflace]] se vymkla kontrole a mince byla těžce znehodnocená. Dokonce existovalo šest různých nomismat. Ve své zoufalé situaci byl císař nucen financovat tažení proti Normanům se zdrojů Pravoslavné církve, především díky darům (či pujčce) od Konstantinopolského patriarchy.
Řádek 67:
[[Kategorie:Dějiny Byzantské říše|Komnenovci]]
[[Kategorie:Komnenovci]]
 
{{Link GA|en}}
 
[[en:Byzantium under the Komnenoi]]