Cinefilie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: ja:シネフィル; kosmetické úpravy
Řádek 17:
 
=== Počátky zájmu o film ===
[[FileSoubor:Cinematheque-Langlois.jpg||thumb|175px|right|Bývalý vchod do [[Francouzská filmotéka|Francouzské filmotéky]]. Na plakátu je cinefil a zakladatel filmotéky Henri Langlois.]]
 
Již v období [[Němý film|němého filmu]], hlavně pak ve 20. letech minulého století, kdy němý film dosáhl svého vrcholu, se zakládali filmové kluby, ve kterých mohli filmoví nadšenci mezi sebou diskutovat a vidět jinde nepromítané filmy. Počátkem zvukové éry filmu ve 30. letech přibývalo lidí se zájmem o staré filmy, což vedlo ke vzniku filmových organizací jako [[Cinémathèque française]], prvního velkého archivu zaměřeného na shromažďování, zabezpečování a promítání filmových děl.
Řádek 23:
=== Francouzská poválečná cinefilie ===
 
Snad nejvíce pozoruhodná cinefilní komunita dvacátého století byla ta, která se utvořila v [[Paříž|Paříži]]i po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]]. Příliv zahraničních filmů, které byly zadrženy během okupace, stejně jako promítání tamějších filmových klubů a Cinémathèque française, vyvolal mezi mladými intelektuály zájem o světový film. Obecně lze říci, že cinefilové tohoto období vytvořili vzor pro budoucí generace filmových nadšenců tím, že se stejnou měrou zabývali starými i současnými filmy.
 
Mnoho těchto mladých intelektuálů, pravidelně navštěvujících filmová představení, se stalo filmovými kritiky a následně filmovými režiséry. Vzniklo tak filmové hnutí známé jako [[Francouzská nová vlna]]. [[Francois Truffaut]], [[Jean-Luc Godard]], [[Claude Chabrol]], [[Éric Rohmer]], [[Jacques Rivette]] a další podporovali zájem o filmy a osobnosti, kterým se nedostávalo zasloužené pozornosti. Zejména to byli režiséři [[Friedrich Wilhelm Murnau|F. W. Murnau]], [[Robert J. Flaherty|Robert Flaherty]], [[Sergej Michajlovič Ejzenštejn|S. M. Ejzenštejn]], [[Jean Renoir]], [[Jean Vigo]], [[Orson Welles]] a [[Alfred Hitchcock]].
 
=== Zlatý věk chození do kina ===
[[FileSoubor:Federico Fellini.jpg||thumb|175px|right|Italský režisér [[Federico Fellini]] se v 60. a 70. letech proslavil ve Spojených státech, vděčil za to hlavně podpoře filmových kritiků a distribuci zahraničních filmů.]]
 
Počátkem 60. let se chození do kina stalo v Evropě a Americe módní záležitostí.<ref name="kniha" /> Přibylo kin specializujících se na promítání klasických a zahraničních filmů. Ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]] se stal centrem cinefilní kultury zejména [[New York]],<ref name="kniha" /> díky široké distribuci filmů z celého světa. Režiséři jako [[Ingmar Bergman]], [[Akira Kurosawa]], [[Michelangelo Antonioni]] a [[Federico Fellini]] se zde těšili velké popularitě a ovlivnili mladou generaci filmových nadšenců, z nichž vzešli vůdčí osobnosti [[Nový Hollywood|Nového Hollywoodu]], jako například [[Martin Scorsese]], [[Peter Bogdanovich]], [[Francis Ford Coppola]] a [[Woody Allen]].
Řádek 50:
[[en:Cinephilia]]
[[fr:Cinéphilie]]
[[ja:シネフィル]]