'''Lidové písně''' jsou takové [[píseň|písně]], u kterých není znám jejich původní [[autor]], jedná se vždy o písně plně [[anonymita|anonymní]]. Písně jsou většinou šířeny [[ústa|ústním]] podáním, často tak, že [[matka]] doma předzpěvovala svým [[děti|dětem]] a ty její písně odposlouchaly. Lidové písně se tímto způsobem dědí z [[generace]] na generaci, z [[pokolení]] na pokolení, od jednoho člověka k jinému. Dalším pravděpodobným způsobem šíření pak byl společný [[zpěv]] lidových písní [[venkov]]ských lidí při práci na [[pole (zemědělství)|poli]], ve [[stodola|stodole]], na [[zahrada|zahradě]] či při práci doma za dlouhých zimních [[večer]]ů ([[dračky]]). Společenský život byl v době, kdy neexistoval [[rozhlas]], [[Televize (médium)|televize]], [[internet]] a další současné komunikační vymoženosti, pravděpodobně mnohem spontánnější, lidé byli podstatně družnější, lidové muzicírování i lidový [[zpěv]] patřil k jejich běžnému, každodennímu [[život]]u, a to zejména na [[venkov]]ě. Lidově písně odrážejí základní povahové rysy svých anonymních tvůrců, jsou také bezprostředně ovlivněny [[prostředí]]m, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidové písně se zpívaly ze začátku jednohlasně později je lidé začali zpívat dvojhlasně.
Lidové písně se tímto způsobem dochovaly až dodnes. [[Lidová hudba]] je ryze spontánní projev lidské [[hudebnost]]i. Lidové písně jsou různě staré, i z toho lze usuzovat, že právě lidová [[píseň]] je jeden ze základních typů hudebního projevu.
