Vilém nesouhlasil s ústavními změnami, se kteýmikterými započal v roce [[1848]] jeho otec, král Vilém II. a jeho první ministr Johan Rudolf Thorbecke. Vilém II. a jeho snacha Žofie považovali tyto změny za nezbytné pro záchranu monarchie, zatímco princ Vilém je bral jako nepotřebné omezení královské moci a přál si vládnout jako jeho děd [[Vilém I. Nizozemský|Vilém I.]] Za předpokladu, že by měl vládnutvládnout [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]], se dokonce rozhodl přenechat svá práva na trůn svému mladšímu bratrovi, princi Jindřichovi, jeho matka ho však odvrátila od tohoto kroku. O rok později se Vilém po smrti svého otce stal králem Nizozemska.
Vilém poté, co jeho syn dosáhl věku 18 let,opakovaně zvažoval možnost [[abdikace]], nakonec se však vždy rozhodl na trůně setrvat.
Řádek 32:
Přes všechny neshody s [[parlament]]em byl Vilém III. velmi populární mezi svými Holanďany, k nimž se choval vždy velmi srdečně a otevřeně.
Král v roce [[1887]] vážně onemocněl a v roce 18801890 zemřel. Vilemína byla ještě útlého věku (10 let), královna Emma se tedy stala [[regent]]kou své dcery do jejích 18. narozenin v roce [[1898]]. Protože Lucemburské velkovévodství podle svých zákonů mohlo být děděno pouze v mužské linii, získal jeho trůn velkokníže [[Adolf Lucemburský]], dříve vévoda z [[Nassavsko|Nassau]].
