Pontští Řekové: Porovnání verzí

'''Pontští Řekové''' soujsou etničtí [[Řekové]] z kraje [[Pontos]], kteríkterý se nachází vev dnešním východním [[Turecko|Turecku]]. [[Pontos]] byl až do roku [[1921]] řecký kraj.

Podle legendy byli první [[Řekové]] na území Pontu [[Jáson|JásonoviIásón]]ovi argonavti[[argonauti]]. V současnosti se předpokládá, že pověst o argonautech vznikla z pravdivé řecké výpravy za [[Kolchida|kolchidským]] zlatem. Jisté a dúležitédůležité však je, že první Řekové se tu usadili v roce [[800 př. n. l.|800 před Kr.]], tedy když tu [[Ionové|Ionští ŘekovéIónové]] založili město [[Sinop]]é. Kraj tedy kolonizoval kmen Ionských Řekú.V roce 783 před Kr. bylo na východ od SinopiSinopy postaveno další velkoměsto [[Trabzon|Trapezus]] a též [[Samsun|Amisos]]. Potom se v Pontě usadili další řečtí kolonisté. V starověkém období se tu hovořilo místní formou staré ionštiny. Z Pontu pocházel i známý řecký astronom [[Heraklides]] a filozof [[DiogenesDíogenés ze Sinópé]]. Pozdéji tu bylibyla založenyzaložena města Tripolis, Komana a Kotyora. Následně byl tento řecký kraj ovládaný [[Peršané|Peršany]], které z [[Anatolie]] vyhnal [[Alexandr Veliký]]. V helenistickém období tu bylo založeno řecké Pontské Království. Nejslavnější je král [[Mithridates]], který vyhnal rozpínajícíserozpínající se [[ŘímŘímané|Římany]]ny z Anatolie a ovládl i [[Atény]]. Jeho premožitelempřemožitelem se stal až římský generál [[Lucius Cornelius Sulla]]. Následně se Pontos dostává pod římskou vládu. V této době byl Pontos rozdělen na dvě provincie. Západní provincie byla Pontus, východ s TrapezuntomTrapezuntem patřil pod správu provincie Cappadocia. V prúběhu římské vlády prosperovaliprosperovala všechnyvšechna mestaměsta Anatolie, pričempřičemž Trapezunt se stal základnou římské námořní legie. Císař [[Dioklecián]] zřídil diecézní systém dělení říše a zřídil diecézi Pontus, která zahrnovala velkou část Anatolie. Řekové už v prvním století konvertovali nake [[Křesťanství|křesťanství]], a tak i v Pontě vznikla silná křesťanská komunita. Pohanské kulty postupně vymizely v 5. století. Mezi pohanskými bohy se tu mimo jiných řeckých kultů vyznával i kult boha Mithru[[Mithra|Mithry]]. Od roku [[395,]] se Pontos dostává do [[Byzantská říše|Východořímské (Byzantské) říše]].

Od 6. století se Byzantská říše stává říší Řeků, přičemž byl [[Trabzon|Trapezus]] byl důležitým křesťanským městem. Stojí tu i velkolepá [[bazilika]]. Na východě Pontu žili kromě Řeků i kavkazské[[kavkaz]]ské národy, [[Lazové]], kteří v minulosti často vzdorovali římské moci. V 7. stoleti se k hranicím Pontu dostávají Peršané, kterým se podařilo prolomit východní byzantskou hranici. Později se Řekům podařilo zbavit se Peršanů a situace se uklidnila po porážce [[Arabové|Arabů]], nových vládců Perské říše. Území Pontu bylo následně rozděleno na více Thémthém. V Pontě, který tvořil hranice řecko-arabského světa, sloužili velmi známí byzantští těžkoodění kavaléristé, Akrites, kteří měli na starosti bránit hranice před arabskými najezdynájezdy. Právě o nich byl napsán nejznámější středověký řecký epos., Digenis Akritas. O těchto bojovnících se často spívá i v pontských lidových písních. Od 12. století pronikají do Anatolie [[Turci]], kteří však Pontos díky okolním vysokým horám ovládají jen krátce. Po pádu ByzancieByzance v roce [[1204,]] zde vzniklo Trapezuntské císařství, svobodný řecký stát. V tomto období sehrávalo důležitou úlohu i město Samsuna. Po znovuobnovení Byzancie trapezuntské císařství nezaniklo, naopak, pomáhalo ByzanciiByzanci a dokonce ji i přežilo. Turci se ho zmocnili až v roce [[1461]], přičemž Trapezuntské císařství Komninovců bylo posledním řeckým státem.

V [[Osmanská říše|Osmanské říši]] bylo postavení křesťanů těžší jakonež muslimů, proto většina Anatolskéhoanatolského obyvatelstva přestupovala na islamislám. Řekové se udrželi právě v Pontu, ,části [[Kappadokia|Kappadokie]] a v západní a jižní části Anatolie. Pontští Řekové odolávali poturčování. Nejvíc obyvatel přestoupilo na islám až v 17. století. Pontos si však jako řecký kraj uchoval v rámci Osmanské říše víceméně autonomní postavení s různými výhodami až do začátku 20. století.

Nejznámějšími městy bylibyla SynopiSynopé, Samsuna, Kerasunda, Amisos, Trapezunta, Argyrupoli, Rašupoli, Amissos, Neokesarea a Athina. V 18. století se začíná formovat řecká národní identita. Tak tomu bylo i v Pontě. V 19. století se především v mateřském Řecku formují národní požadavky. Z těchto událostí nakonec vzešla Řeckářecká válka za nezávislost. Tato válka se neobešla bez etnických čistek na obou stranách. Řekové pobili 15 000 muslimů v jižním Řecku. Turci na tonato vyvraždili řekyŘeky v Konstantinopoli[[Konstantinopol]]i, na [[Chios]]eu a i v Trapezuntě.cTurci Turci už dál od masakrování neupustili. Řekové byli systematicky vyvražďováni v celé Anatolii a hlavně v Pontě.

Několik pontských Řeků se usadilo v Řeckém státě. Největší masakr však přišel po zrušení sultanátu[[sultanát]]u,teda tedy po vzniku Turecka. Za touto genocidou stalstál presidentprezident [[Mustafa Kemal Atatürk]]. Pontští Řekové měli být systematicky vyvražďováni, když řecká armáda vstoupila do války s Tureckem.. Po porážce u Sakayre v r. [[1921,]] Kemal vyvraždil 50 000 řekůŘeků v [[İzmir|Smyrně]], potom zautočil na Pontos, kde vyvraždil další tisíce řekůŘeků. Na rozdíl od Smyrny tu Kemal využil jinou taktiku. O této genocídě se totiž svět dozvědět neměl. Neměla být prolita ani kapka krve. Turci posílali Pontsképontské řekyŘeky na pochody smrti do vyprahnutýchvypralých území Anatolie, kde je nechali zemřít, nebo je posílali do pracovních táborů, odkud se nikdo nevrátil. Nastal rychlý útěk anatolských Řeků. Nejhorší byla cesta z Pontu do Řecka, při které zahynulo velké množství lidí. NekteříNěkteří Pontšťípntští Řekové utekli do Ruska. Většina Řeků se po 3000 letech z Anatolie vystěhovala. Potom byla podepsána výměna obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, přičemž o svůj domov přišlopřišly nejméně 2 000 000miliony Řeků. V Řecku tato výměna spůsobilazpůsobila velké ekonomické problémy. Kromě toho byla Pontskápontská a Kappadockákappadocká řečtina pro Řeky ze západu téměř nesrozumitelná. Proto se Pondštípontští řekovéŘekové museli naučit fakticky nový jazyk. Usadili se především v [[Makedonie (Řecko)|Makedonii]], která se tímto měla celkově pořečtit.

KultůruKulturu Pontu prezentují řecký folklor a zvyky. Pontský se odlišuje od ostatního řeckého folklóru, krojem i hudbou. Známý je pontský hudební nástroj [[Kemenče|kemenče]], který je podobný krétské, nebo trácké [[lyra|lyře]]. Narozdil od houslí se kemenče drží v ruce svisle. Tento nástroj je pro pontské písně charakteristický, stejně, jako pontský buben. Tanec je kruhový, přičemž kroky nejsou v pevninském řeckém stylu. Rytmus je orientální, ale jinakjiný než řecký orientální rytmus. V hudbě a v krocích můžeme spozorovatzpozorovat i keltské prvky. Dodnes si Pondštípontští Řekové udržují v Řecku své zvyky, organizují kulturní festivaly a hovoří svým jazykem. V Řecku žije kolem 2 000 000 PondůPontů. Jazyková skupina pontských Řeků žije i v [[Gruzie|Gruzii]], [[Arménie|Arménii]], Azerbajdžanu[[Ázerbájdžán]]u, [[Rusko|Rusku]] a Krymuna [[Krym]]u. Většina z nich se po pádu komunizmukomunismu v roce [[1989]] vrátila do Řecka. PřibližnePřibližně 200 000 islamskýchislámských pontských ŔekůŘeků žije dodnes v Turecku.