Verze z 12. 9. 2010, 12:56 editovat Jirka O. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 18 024 editací m →‎Počátky dynastie: pokračování ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 9. 2010, 13:04 editovat zrušit editaci Jirka O. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 18 024 editací m →‎Počátky dynastie: drobnost Přejít na další porovnání →
Řádek 6: Septimius Severus se dostal k moci vítězstvím ve dvou [[Občanská válka\|občanských válkách]], probíhajících v letech [[193]]–[[197]]. Protože to byla armáda, která mu vzestup umožnila, viděl v ní zákonitě svou hlavní oporu a začal s jejím výrazným protežováním, jež bylo charakteristické pro celou severovskou éru. Tradiční druhá mocenská složka v Římě – senát – stála v opozici vůči novému panovníkovi a mnoho jejích členů bylo diskriminováno, většinou za stranění Severovým rivalům. Nově nastolená stabilita (Severus se pokusil i o ofenzivní postup vůči nepřátelům za hranicemi) byla v posledních letech zakladatelovy vlády narušována hašteřivostí uvnitř dynastie, především mezi mladými syny císaře, [[Caracalla\|Caracallou]] a [[Geta\|Getou]]. [[Ideologie\|Ideologicky]] se Severus snažil navázat na dědictví [[Adoptivní císaři\|adoptivních císařů]], ~~především~~jmenovitě [[Marcus Aurelius\|Marka Aurelia]], za jehož syna se prohlásil. Jeho tvrdý a enegický styl vládnutí byl populární hlavně u nižších vrstev římské společnosti a zčásti i u provinciálů.

Severovská dynastie: Porovnání verzí