Grigorij Alexandrovič Potěmkin: Porovnání verzí

'''Grigorij Alexandrovič Potěmkin-Tavričeskij''', správným přepisem '''Poťomkin-Tavričeskij''', ({{Vjazyce2|ru|Григорий Александрович Потёмкин-Таврический}}; [[24. září]] [[1739]] – [[16. říjen|16. října]] [[1791]]) byl ruský [[voják]], [[diplomat]] a [[politik]], který vstoupil do dějin především jako dlouholetý rádce, [[milenec]] a neoficiální spoluvládce carevny [[Kateřina Veliká|Kateřiny II. Veliké]].

Narodil se v obci [[Čižovo]] poblíž [[Smolensk]]a v rodině nepříliš bohatého běloruského důstojníka[[důstojník]]a šlechtického[[šlechtic]]kého původu. Původně navštěvoval církevní školu, ale v šestnácti letech se přihlásil jako řadový voják do jízdní gardy. V roce [[1756]] byl přijat na [[gymnázium]] při právě založené [[Lomonosovova univerzita|moskevské univerzitě]]. Jako mimořádně nadaný [[student]] se stal jedním z dvanácti nejlepších absolventů této školy. Za odměnu byl poslán do [[Petrohrad]]u a představen carevně [[Alžběta Petrovna|Alžbětě I]]. Krátce po návratu z Petrohradu byl však ze studií vyloučen, jelikož školu přestal navštěvovat. Tuto situaci způsobil zřejmě jeho [[zdravotní stav]]. Potěmkin trpělTrpěl po celý životsvůj život častými a dlouhodobými [[deprese (psychologie)|depresemi]], stavy naprosté [[apatie]] a [[Únava|únavy]].

Tato období trvala i několik měsíců a Potěmkina se dlepodle svědků se po celou tuto dobu vždy oddával náboženskému [[mysticismus|mysticismu]], opíjel se, odmítal se mýt a převlékat.

Po vyloučení ze studií se Potěmkin vrátil do gardy, kde byl povýšen na strážmistra[[strážmistr]]a. V roce [[1762]] došlo ke [[Státní převrat|státnímu převratu]] a moci v Rusku se ujala [[Kateřina Veliká|Kateřina II.]] PotěmkinOn sám sice nepatřil k předním organizátorům tohoto převratu, ale aktivně se na něm podílel, za což byl carevnou náležitě odměněn a povýšen na podporučíka gardy. Získal také postfunkci carského podkomořího. Jako diplomatický [[kurýr]] strávil následující rok a půl ve [[Švédsko|Švédsku]]. Po návratu se jeho vojenská kariéra dále příznivě vyvíjela a v roce [[1768]] se přihlásil jako dobrovolník do bojů proti [[Turecko|Turecku]]. Zakrátko byl povýšen na generál-majora[[generálmajor]]a a v roce [[1773]] na generál-poručíka[[generálporučík]]a. V roce [[1772]] byl moci zbaven dosavadní favorit a milenec Kateřiny II. [[Grigorij Orlov]] a nahrazen Alexejem Vasilčikovem. Toho se však carevna Kateřina brzy nabažila a jeho místo v roce [[1775]] ve svých pětatřiceti letech zaujímá Potěmkin. Ten získávázískával jedno vyznamenání za druhým, velkolepé dary a hodnosti a brzy jese stal jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů [[Rusko|Ruska]]. ZískáváZískal titul [[hrabě]]te, následně v roce [[1776]] i titul [[říšský kníže|říšského knížete]], který mu na přání carevny udělil rakouský císař [[Josef II.]] Po Potěmkinovi přišla ještě celá řada dalších carevniných [[Milenec|milenců]] –z– z nichž většinu vybral pro carevnu on sám), ale Potěmkinon zůstával nadále ve svých funkcích a byl neoficiálním spoluvladařem, rádcem a přítelem[[přítel]]em [[Kateřina Veliká|Kateřiny II. Veliké]] až do své smrti[[smrt]]i. Povahově byl protipólem carevny. V politice byl méně cynický než ona a byl zastáncem méně tvrdých způsobů řešení některých situací – například ve vztahu k [[Polsko|Polsku]]. Na druhé straně byl i rozhodnější než carevna[[car]]evna a současníci jej považovali za skvělého organizátora a administrátora. Měl rovněž spoustu těžko realizovatelných politických i vojenských plánů[[plán]]ů a nápadů[[nápad]]ů, zatímco Kateřina uvažovala spíše prakticky a střízlivě. Kníže Tauridský, jak zněl jeho [[titul]], měl ovšem s Kateřinou také mnoho společných [[Záliba|zálib]]. Tou největší bylo asi užívání si přepychu[[přepych]]u a nekontrolovaného utrácení peněz. Žádný z dosavadních ani následujících favoritů Kateřiny II. Veliké nestál státní pokladnu tolik jako Potěmkin.

Největšího úspěchu své [[Kariéra|kariéry]] dosáhl Potěmkin jako vicekrál a vladař nově připojených území na jihu Ruska. V březnu [[1774]] hojej carevna jmenovala generál-generálním gubernátorem [[Novorossijsk]]a. V roce [[1785]] byla tato [[gubernie]] přejmenována na Jekaterinoslavskou a byla k ní připojena i Taurida ([[Krym]]). Potěmkin se rozhodl tuto téměř liduprázdnou oblast proměnit v nejbohatší kraj Ruska. Z celé Evropy byli zváni cizí kolonisté, aby tato místa osídlili. Největší rozmach výstavby Novorossijska začal po roce [[1783]], kdy do oblasti dorazily velké finanční prostředky na její rozvoj a začala výstavba [[Sevastopol]]u. Další vývoj ovšem ukázal, že tyto velké plány daleko přesahují reálné možnosti [[Státní pokladna|státní pokladny]]. Carevna ovšemjej Potěmkinaovšem bezvýhradně podporovala, jelikož jeho kolonizační plány byly plně v souladu s její myšlenkou na postupné vytlačení [[Turecko|Turecka]] z blízkých oblastí a ovládnutí [[Černé moře|Černého moře]], [[Balkán]]u a následné dobytí [[Cařihrad]]u a vytvoření Řecké východní říše. Tohoto ctižádostivého plánu se však nepodařilo nikdy dosáhnout.

V roce [[1787]] pozval Potěmkin carevnu Kateřinu II. Velikou na inspekční cestu na [[Krym]] (v této době vznikl výraz [[Potěmkinova vesnice|potěmkinské vesnice]]).

Zanedlouho poté rusko–rakouská koalice v několika bitvách porazila turecká vojska a rusko-turecká válka byla ukončena v roce [[1790]] dobytím [[Izmail]]u. PotěmkinOn dostalsám obdržel [[Plná moc|plnou moc]], aby zahájil mírová jednání s Turky. Do [[Iaşi|Jasů]] (v dnešním [[Rumunsko|Rumunsku]]) byla svolána mírová[[mír]]ová [[konference]], ale té se již Potěmkin nezúčastnil. Do Jasů sice dorazil, ale ve velmi špatném zdravotním stavu. Odtud se vydal na cestu do [[Mykolajiv|Nikolajeva]], ale během tohoto putování [[Smrt|zemřel]], zřejmě na perforaci [[žlučník]]u.