Raimond z Poitiers: Porovnání verzí

Když v bitvě s Turky padl mladý antiochijský kníže [[Bohemund II. z Antiochie]], syn zakladatele státu [[Bohemund z Tarentu|Bohemunda z Tarentu]], převzala vládu energická kněžna vdova Alice, dcera [[jeruzalémské království|jeruzalémského krále]] [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduina II.]] Kněžna tvrdě potlačila pokus [[Normané|normanských]] rytířů o převzetí kontroly nad [[Antiochie|Antiochií]] a prohlásila se samovládkyní. Nový jeruzalémský král [[Fulko I. Jeruzalémský|Fulko z Anjou]] se rozhodl zjednat pořádek, porazil kněžniny síly a rozhodl se vnutit Alici ženicha. Místo antiochijského knížete poté nabídl Raimondu z Poitiers, který nabídku přijal. Prošel v přestrojení Itálií, [[Byzantská říše|Byzancí]], až se tajně dostal do [[Jeruzalém]]a. Fulko s Raimondem poté vymysleli lest, když král za Raimonda provdal Alicinu malou dceru Konstancii, čímž její matku zbavil moci i dalších nároků na antiochijský trůn, neboť moc nyní spočívala na Konstancii a tím pádem i na Raimondovi, který byl čtyřikrát starší, než jeho nevěsta.<ref name="mak216">{{citaceCitace knihymonografie | jméno=Jiří | příjmení=Kovařík | titul=Meč a kříž |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=2005 | jazyk = |strany=216}}</ref> Manželství dostalo požehnání od antiochijského patriarchy, ale ne od Raimondovy tchyně Alice, neboť ta žila v přesvědčení, že Raimond coby ženich, je určen pro ni.

V roce [[1148]] do Antiochie dorazila [[druhá křížová výprava]] v čele s římsko-německým králem [[Konrád III. Štaufský|Konrádem III.]] a [[francie|francouzským]] králem [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvíkem VII.]] S ním dorazila také jeho žena a Raimondova neteř [[Eleonora Akvitánská]]. Raimond se snažil Ludvíka přesvědčit, aby mu pomohl dobýt muslimské centrum [[Aleppo]] a ztracená území na východ od řeky [[Orontes]].<ref name="kvo83">{{citaceCitace knihymonografie | jméno=Georges | příjmení=Tate | titul=Křižáci v Orientu |vydavatel=Slovart | místo= Praha | rok=1996 | jazyk = |strany=83}}</ref> Ludvík však váhal a spíše s nelibostí sledoval, jak si jeho žena Eleonora rozumí se svým strýcem. Francouzský král se nakonec rozhodl táhnout do [[Jeruzalém]]a, ale Eleonora odmítla jít s ním. Ludvík ji musel odvést s sebou násilím, čímž se navždy rozkmotřil s antiochijským knížetem.

Poté, co roku [[1148]] [[druhá křížová výprava]] skončila nezdarem, rozhodl se [[sultán]] [[Núr ad-Dín]] zaútočit na oslabené křižácké státy. Na jaře [[1149]] sultán vytáhl proti Antiochijskému knížectví. Muslimské síly čítaly až 6&nbsp;000 jezdců. Raimond měl k dispozici kolem 1&nbsp;000 pěších vojáků, avšak existují rozpory, kolik mohl postavit do boje rytířů na koních, mohlo to být 400<ref name="kvo85">{{citaceCitace knihymonografie | jméno=Georges | příjmení=Tate | titul=Křižáci v Orientu |vydavatel=Slovart | místo= Praha | rok=1996 | jazyk = |strany=85}}</ref> až dokonce 4&nbsp;000<ref name="s120">{{citaceCitace knihymonografie | jméno=Antony | příjmení=Bridge | titul=The Crusades |vydavatel=Panther Books | místo= Londýn | rok=1980 | jazyk =anglicky |strany=120}}</ref> Kromě toho se s křižáky spojila mocná muslimská sekta [[Assassíni|Assassínů]]. Raimond z Poitiers zpočátku využil momentu překvapení a Núr ad-Dína zahnal na útěk. Sultán, který neměl přesné informace o počtu protivníka, však brzy skutečnost prohlédl, obrátil a přešel do protiútoku. Raimond se dopustil taktické chyby, když nařídil na noc rozbít tábor na holém prostranství v soutěsce u [[Fons Murez]]. Núr ad-Dín jej v noci obklíčil a ráno [[kníže]] poznal, jakou předchozího večera udělal chybu. Jedinou jeho nadějí bylo probít se z obklíčení, ale byl ve velké nevýhodě. Jeho rytíři museli útočit do kopce a proti přesile. Všichni Raimondovi vojáci byli muslimy pobiti a padl i sám Raimond. Mrtvému knížeti nechal Núr ad-Dín uříznout hlavu a poslal ji ve stříbrné skříňce Abbásovskému chalífovi do [[Bagdád]]u, kde rozšířila po Bohemundu II. jeho sbírku o další exemplář hlavy antiochijského knížete.