Radioaktivní datování: Porovnání verzí

'''Radioaktivní datování''' (často nazývané Radiometrické datování ) je technika užívaná pro datování materiálů, obvykle založená na srovnání mezi množstvím přirozeně se vyskytujícího se radioaktivní izotopu s jeho produkty rozpadu, za využití známých [[poločas rozpadu|poločasů rozpadu]]. Je to jeden z hlavních informačních pramenů o věku hornin , věku [[Země]] atp. Využívá se pro datování širokého okruhu přírodních i umělých materiálů. Nejznámější technikou je [[Radiokarbonová metoda datování|radiouhlíkové datování]]. Existují i další jako je například [[draselnoargonové datování]] a [[uranové datování]]. Poskytuje významný informační pramen o věku fosílií a o poměrech na zemi během její [[evoluce]].<br />

Pokud známe například [[poločas rozpadu]] určitého [[radionuklid]]u je možné použít průběh tohoto rozpadu zaznamenat pro měření časových intervalů. Například radionuklid draslíku ⁴⁰K se rozpadá na izotop ⁴⁰Ar s poločasem rozpadu 1,25x10⁹ let. Měřením poměru ⁴⁰Ar a ⁴⁰K je možné v dané hornině za jistých předpokladů vypočítat její stáří.<br />