Sklobeton: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 13 lety
bez shrnutí editace
Ze sklobetonu se vytváří svislé i vodorovné konstrukce, které díky použitým [[luxfera|luxferám]] umožňují různou míru prostupu světla skrz konstrukci. Vlastnosti sklobetonu jsou rozmanité a závisí na druhu a množství použitých materiálů.Nosnou konstrukci sklobetonových konstrukcí tvoří výhradně železobetonový (u nosných prvků), nebo betonový ( u nenosných prvků) rám, případně trámy.
Sklobetonové konstrukce tedy můžeme dělit na:
*a.)Nosné
Zde se sklobeton používá nejčastěji na zastropení prostor vyžadujících větší přístup denního světla.Příkladem mohou být stropy sklepních světlíků, ateliéry, nebo pasáže (Václavská pasáž na Karlově náměstí v Praze). Geometrický tvar zastropení může být
charakteru rovinné desky nebo křivky (kruhový oblouk- klenba, parabolický oblouk,atd.Po stavebně-technické stránce jsou obvyklé dvě varianty těchto stropů.První je varianta z rovným podhledem, kdy nosné trámy lícují na vnějším i vnitřním povrchu stropu se skleněnými tvarovkami.U tohoto druhu se zpravidla používají duté tvarovky. Druhou možností je sklobetonový strop s viditelnými trámy. Tento se z hlediska statického působení neliší od typu prvního. Rozdíl spočívá v tom, že na vnitřní straně stropu nosné trámy přesahují skleněné tvarovky.U této varianty se používají hlavně tvarovky, které nejsou uzavřené,tj. nemají vzduchovou dutinu.Dle statického působení můžeme rozlišit tyto stropy na tzv. jednosměrně nebo obousměrně pnuté. U jednosměrného systému jsou nosná žebra vedena pouze v jednom směru (vždy v tom půdorysně kratším).Žebra vedoucí v druhém směru tedy nejsou nosné a jejich únosnost se při návrhu nezohlednuje.U obousměrného systému se vedou nosná žebra v obouch směrech. Tento druhý systém se používá k zastropení půdorysů o poměrech rozměrů cca 1:1,5.
*b.) Nenosné
I zde našly sklobetonové konstrukce své uplatnění. Používají se zejména jako příčky a výplně otvorů. Je třeba zdůraznit že tyto typy prvků nesmějí být přímo zatíženy!Příčky se staví z uzavřených dutých tvárnic, u starších objektů se můžeme setkat i s plnými. tvárnice se kladou nasebe a do ložných spár se vkládá ocelová výztuž (může být betonářská nebo pásková). Celá příčka se musí ukotvit do přiléhajícího zdiva. Toto se provádí dvěma způsoby. První z nich spočívá ve vysekání drážky do zdiva, hluboké min. 25mm.Při stavbě příčky se pak provádí betonový rám šířky min. 50mm, který je vyztužen betonářskou ocelí.Tento rám je v drážce uložen do pružné vložky( drážka je "vystlána" např.plstí).Druhým řešením je ukotvení příčky do ocelového U profilu, který se upevní k nosným stěnám, nejlépe nastřelením.Tohoto způsobu se využije zejména při kotvení do železobetonových stěn.U příček vyšších než 3 metry se dělí příčka železobetonovým trámem. Příčky o o velké ploše se dělí dilatačními spárami na plochy o velikosti cca 12 m čtverečních.
pro výplně otvorů platí stejné zásady jako pro příčky a provádějí se stejně. U otvorů oddělujících vnitřní a vnější prostory se zásadně používají duté tvarovky, kvůly tepelnému odporu.
2

editace