Robert Spaemann: Porovnání verzí

Narodil se v Berlíně[[Berlín]]ě roku 1927. Vystudoval [[Univerzita v Münsteru|univerzitu v Münsteru]], na které se v roce 1962 [[habilitace|habilitoval]]. Univerzitním [[profesor]]em vpro oboruobor [[filosofie]] se stal na [[Universität Stuttgart|stuttgartské univerzitě]], kde působil do roku 1968, přednášelpoté takéčtyři roky přednášel na [[Univerzita v Heidelbergu|univerzitě v Heidelbergu]] (doa rokuaktivní 1972),akademickou ačinnost potézakončil na [[mnichov]]ské [[Ludwig-Maximilians-Universität München|Ludwig-Maximilians-Universität]], kdeze které v roce 1992 odešel do důchodu jako ''profesor [[emeritura|emeritus'']]. Stal sePůsobil také čestnýmjako profesoremčestný profesor salzburkské univerzity.

Svým založením vychází z [[Konzervatismus|konzervativních]] tradicpozic orientován na [[křesťanská etika|křesťanskou etiku]]. Známý se stalpracemistal pracemi v oborechoblastech [[Bioetika|bioetiky]], [[ekologie]] a [[základní lidská práva|lidských práv]]. Ačkoli dosud není dosud široce překládán z rodné [[němčina|němčiny]], v současnosti patří k současným nejvýznamnějším autoritám v otázkách [[etika|etiky]] a jeho dílo je oceňováno také krajanem [[papež]]em [[Benedikt XVI.|Benediktem XVI.]] Klíčová práce z roku 1989 s názvem „Glück und Wohlwollen“ (HappinessŠtěstí anda Benevolencelaskavost) vyslovuje čtyři teze, podle kterých je [[štěstí]] založeno na dobročinném jednání, protože jsem byli stvořeni Bohem jako sociální bytosti s cílem vzájemně si pomáhat nacházet pravdu a smysl ve zmateném a nepokojném světě.