Grigorij Kulik: Porovnání verzí

Pád pro něj znamenala samotná [[druhá světová válka]]. Nejprve nebyl schopen organizovaně a účinně velet [[Dělostřelectvo|dělostřelectvu]] v [[Zimní válka|Zimní válce]]. Kulik byl již tou dobou maršálem SSSR, ale tuto vojenskou hodnost nezískal z vojenských [[důvod]]ů (sám před přáteli říkal, že se stal [[maršál]]em jako náplast za svoji ženu zavražděnou na rozkaz velitele [[NKVD]] [[Lavrentij Berija|Lavrintije Beriji]]). [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]] pak znamenala definitivní konec jeho [[Kariéra|kariéry]]. Na počátku války koordinoval činnost frontů na západním směru, ale ztratil spojení, několik týdnů byl nezvěstný a až s notnou dávkou štěstí se na vlastní pěst dostal zpět za sovětské linie. Neuspěl ani jako velitel 66. armády na leningradské frontě v září 1941, kde byl pro nečinnost odvolán. Následně koordinoval činnost Jižního a Jihozápadního frontu na [[Krym|Krymu]], ale zajímal se více o pitky, zpronevěru státního majetku, hromadění kořisti pro osobní prospěch a dokonce i využívání vojáků na stavbu své soukromé vily. Za tyto přečiny byl potrestán odvoláním z funkce a degradováním o 4 hodnosti na generálmajora. Roku 1943 byl o 1 stupeň povýšen a ještě jednou dostal svěřenu velitelskou funkci - velení 4. gardové armádě zálohy hlavního stanu. Krátce po jejím nasazení na frontu v srpnu během protiofenzívy u [[Bělgorod|Bělgorodu]] jeho angažmá opět skončilo neslavně odvoláním, i když tentokrát bez skandálních okolností. Poté byl stejně jako mnozí jiní konzervativně uvažující důstojníci(např. [[Semjon Buďonnyj]]) odklizen na druhořadá místa a až do konce války působil jako zástupce náčelníka Hlavní správy formování a kompletování Rudé armády.