Starověké římské vojenství: Porovnání verzí

Jak už bylo řečeno, římské vojenství se více jak na jízdu spoléhalo na svou pěchotu. I když tomu tak bylo, v období pozdní republiky a celého císařství se jízda stala pravidelnou částí armády a mnohokrát prokázala své kvality.<ref name="jane25">{{citace knihy | jméno=Jane | příjmení=Penrose | titul= Řím a jeho nepřátelé|vydavatel=Miroslav Sobotka | místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany= 251 |}}</ref> Až do [[druhá punská válka|druhé punské války]] ([[218 př. n. l.]] - [[201 př. n. l.]]) měli Římané jízdu složenou z italických spojenců a římských šlechticů.<ref name="simon24">Penrose, str 80.</ref> Tito vojáci byli schopni jízdy na koni, ale boj zblízka jim dělal velké potíže. Slabost římské jízdy se plně projevila v [[bitva u Kann|bitvě u Kann]]. V této bitvě porazili Hannibalovi jezdci ([[Numiďané]], [[Iberové]], [[Galové]]) římskou kavalérii na hlavu. Od konce druhé punské války (už během ní) začali [[Římané]] využívat jako kavalérii různé žoldnéře ze svých provincií či spřátelených zemí.<ref name="jane25">Penrose, str 251.</ref> Můžeme tedy říct, že římská jízda se skládala z nejlepších jezdců celého Středomoří. Mezi nimi byli i Numiďané. [[Numidie|Numiďané]], kteří sloužili v Hannibalově armádě a v rozhodující [[bitva u Zamy|bitvě u Zamy]] bojovali za Řím, byli proslulí svou hbitostí a rychlostí.<ref name="simon24">Penrose, str 55.</ref> Každý Numiďan se už od dětství učil jízdě na koni, takže byl zvyklí na každou situaci a dokázal na koňském hřbetě skoro cokoliv. Numidská [[kavalérie]] se využívala jako lehká jízda, přičemž Numiďané neměli skoro žádné brnění (vyjma štítu) a k boji používali kopí a oštěp (nejspíše i dýku pro případ nouze).<ref name="jane24">Penrose, str 55.</ref> Jak už jejich výzbroj napovídá, nebyli Numiďané příliš vhodní pro přímý útok na nepřátelskou kavalérii, ale v čem více jak vynikali, bylo pronásledování poraženého nepřítele. Numidská kavalérie byla nejspíše nejlepší lehkou jízdou celého starověku. Další jízdní jednotkou, která sloužila v Hannibalově armádě a rovněž jí převzali Římané, byli Iberové (či Keltiberové).<ref name="jane23">Penrose, str 121.</ref> Iberové, kteří pocházeli ze [[Hispánie|Španělska]], byli příslušníci střední kavalérie. Španělsko bylo od pradávna známo svým chovem koní, kteří byli rychlí a velice vytrvalí. Ve Španělsku se rovněž vyskytovalo to nejkvalitnější [[železo]], díky němuž měla iberská kavalérie smrtící zbraně. Iberská kavalérie byla vyzbrojena kroužkovým brněním, štítem ([[caetrat]]i), kopím a buď rovným mečem (známým jako gladius hispaniensis) a nebo zahnutým typem zvaným [[falcata]].<ref name="jane22">Penrose, str 122.</ref> Iberové uctívali koně jako božstvo a měli ke koním velkou úctu (většinou koně zdobili). Proslulá byla vycvičenost iberských koní, kteří dokázali i za bitvy čekat na jednom místě na svého pána. Je zajímavé, že v iberské armádě tvořila kavalérie skoro čtvrtinu armády, což je na evropském kontinentě ojedinělý jev. Jezdci používali sedlové deky vyrobené z vlny, kůže nebo plátna. Byli také jedni z prvních, kteří využívali [[podkova|podkovy]]. V římské kavalérii sloužili i příbuzní Iberů, [[Galové]]. Galská jízda se začala používat až v pozdní republice a její kvality objevil [[Gaius Julius Caesar]] při svém dobyvačném tažení<ref name="jane21">Penrose, str 136.</ref>. Stejně jako jízda iberská, i galská kavalérie byla povětšinou střední. Mezi galskou a iberskou jízdou nebyl skoro žádný rozdíl, avšak zdá se, že galská kavalérie byla ještě více obrněna než iberská. Její příslušníci nosili kroužkové brnění (někdy také vyztužené), přilbu a štít (větší a silnější než iberský). Hlavní zbraní galského jezdce byl nepochybně meč, kopí a oštěp. Galská kavalérie byla v římské armádě velice využívána. Další jízdou v římské armádě byli Germáni. Germánská jízda nejdříve proti Římanům bojovala a pak z nich Římané udělali spojence. Nejproslulejší byla jízda Vizigótů.<ref name="jane20">Penrose, str 274.</ref> [[Vizigóti]] byli nejspíše ovlivněni sarmatskou kavalérií, která byla masivně obrněna a používala obouruční kopí. Vizigóti byli příslušníci střední a těžké kavalérie a využívali ohlávku, podkovu a zakřivené sedlo (někteří historikové tvrdí, že jako první využívali třmeny). Nejspíše nejsilnější a nejlépe obrněná byla jízda katafraktů.[[Soubor:Armed-horseman.JPG‎|thumb|left|190px|Umělecké znázornění katafrakta]] Katafrakty používali [[Parthové]] a po nich i [[Sasánovští Peršané]]. K boji využívali obouruční kopí (kontos) a jen velmi zřídka nosili štít. Jak už bylo řečeno, byla jízda katafraktů silně obrněna. Jezdci využívali kovové přilby, kovové chrániče krku a obličejové masky.<ref name="jane19">Penrose, str 260.</ref> Tělo měli jezdci chráněni plátovým, řetízkovým nebo lamerálním brněním. K výrobě brnění se více jak železo využíval [[bronz]], protože se jezdec a kůnkůň často potili a tím docházelo k reznutí železného brnění. Samotný [[kůň]] byl rovněž chráněn takovýmto brněním a katafrakté můžou být po právu považováni za předchůdce středověkých [[rytíř]]ů. Poslední jízdní jednotku, kterou Římané používali byli jízdní lučištníci (Skythů, Hunů, Peršanů). Jízdní lučištníci byli ceněni pro svojí rychlost a přesnost. Porazit kavalerii složenou z jízdních lučištníků bylo velice těžké, protože jejich hbitost a rychlost způsobovaly, že byli jen těžko k dostihnutí. Síla jízdních lučištníků se projevila v [[bitva u Karrh|bitvě u Karrh]]. Hlavní zbraní jízdního lučištníka byl samozřejmě [[luk]]. Luk byl většinou kompozitní a jeho natažení na koňském hřbetu bylo velice těžké.<ref name="jane18">Penrose, str 223.</ref> Využívána byla taktika „vystřel a uteč“. V této taktice šlo o to, aby se jízdní lučištníci dostali k nepřátelům na dosah svých luků a vypálili své šípy. Pokud byli jízdní lučištníci napadeni nepřátelskou jízdou, okamžitě se rozprchli. Když jízdní lučištník prchal, mohl se na koňském hřbetu otočit a vypálit šíp na své pronásledovatele (tzv. parthská [[střela]]) a přitom se nedostal do nebezpečí. Byla to velice účinná taktika, se kterou vyhrávali bitvy [[Skythové]], [[Hunové]], Parthové a ve středověku i [[muslimové]].<br />Všechny jízdní složky všech těchto národů, které sloužily v římské kavalérii, byly velice ceněny a byly nedílnou součástí římského vojska.<ref name="jane17">Penrose, str 245.</ref>