Otevřít hlavní menu

Změny

m
robot přidal: la:Successio Apostolica; kosmetické úpravy
'''Apoštolská posloupnost''' je [[teologie|teologický]] termín, jímž se rozumí návaznost, ve které každý [[katolická církev|katolický]] [[biskup]] je „následníkem“ dalších biskupů, kde toto „následnictví“ sahá až k [[apoštol]]ům (proto ''apoštolská''). Podle tohoto pojetí je křesťanská církev duchovní nástupkyní apoštolů. Různé křesťanské církve však tuto nauku vykládají různým způsobem.
 
== Pojetí ve starověku ==
[[Církevní Otcové]] prvních staletí se odvolávali na apoštolskou posloupnost jakožto určitou zkoušku pravověrnosti té které nauky – zda je pravověrná a nikoli [[hereze|heterodoxní]]. To bylo v dobách velkých kontroverzí a zvláště střetu mezi [[křesťanství|křesťanskou]] [[církev|církví]] a [[gnóze|gnostickými]] [[sekta]]mi naprosto nezbytné. Všichni se odvolávali na [[Bible|svatá Písma]] a bylo proto potřebné mít k dispozici ještě jiné měřítko.
 
:„garantovala identitu ústní tradice s původním zjevením nepřerušená posloupnost biskupů velkých biskupských sídel, jejíž linie vedla k apoštolům. […] Další zárukou byl [[Duch Svatý]], neboť poselství bylo svěřeno Církvi, a Církev je (v chápání těchto spisovatelů) domovem Ducha. Biskupové církve jsou […] Duchem obdaření muži obdaření „neomylným charismatem pravdy“ (tamtéž).
 
=== Svědectví 1. století ===
Velmi raným svědectvím je zásah [[řím]]ského biskupa [[Klement Římský|Klémenta]] kolem roku [[80]], kdy napsal [[korint]]ské církvi list, ve kterém řeší problém, který v této církvi nastal. Církev reptala proti svým představitelům a to tak hlasitě, že toto reptání dolehlo až ke sluchu jiným církevním obcím (srov. ''1. list Klémentův'', 1,1; 46,5--47,7). Tváří v tvář tomuto velkému pohoršení zasahuje římská církev. Římský biskup proto Korintským připomíná, jaké je místo hlasatelů evangelia, těm, kterým je svěřena služba v církvi.
:Za hlasatele evangelia nám ustanovil [[Pán]] [[Ježíš Kristus]] apoštoly. Ježíš Kristus zase byl poslán od [[Bůh|Boha]]. Tedy Kristus od Boha, apoštolové od Krista. Obojí v krásném řádu podle Boží vůle. Apoštolové když tedy přijali příkaz učit a když zmrtvýchvstáním Pána Ježíše Krista nabyli jistoty a po seslání Ducha Svatého byli v Božím slově utvrzeni, vyšli hlásat příchod Božího království. Kázali po vesnicích i městech. Tam věřícím ustanovili za biskupy a [[jáhen|jáhny]] své první žáky, jež z vnuknutí Ducha Svatého uznali za vhodné tohoto úřadu. Toto nebylo ničím novým. Již před dávnými časy je psáno o biskupech a jáhnech. Písmo kdesi říká toto: „Ustanovím biskupy jejich ve spravedlnosti a jáhny jejich ve víře“ (nepřesná citace Iz 60,17). (''1Clem'' 42).
:Církev ve Smyrně se například odvolává na to, že Polykarpa ustavil Jan, a církev Římanů, že Klémenta vysvětil (''ordinatum est'') Petr (De praescriptione haereticorum 32,2).
 
=== Hegesippos ===
[[Eusebios z Kaisareie]], autor [[Dějiny církve|Církevních dějin]] popisuje pět ztracených knih [[Hegesippos|Hegesippových]] ze [[2. století]]. Tyto knihy se ztratily a dochoval se nám z nich pouze malý úryvek, který cituje právě Eusebius ([[Dějiny církve|HE]] 4,30). Hegesippus se v něm raduje z toho, že se setkal s mnoha biskupy, kteří mají stejnou víru. Posloupnost biskupů v jednotlivých církevních obcích je pro něj důležitá a děje se podle ustanovení Písma (Zákon, Proroci a Pán):
:Když jsem přišel do Říma, setrval jsem tam až do doby Aniceta, jehož jáhnem byl Eleutherus. Po smrti Aniceta pak nastoupil Soter a po něm Eleutherus. Při ustanovování nástupce biskupa v každém městě se postupuje tak, jak to nařizují Zákon Proroci a Pán…
 
=== Irenej z Lyonu ===
Dalším důležitým svědectvím, jak raná církev pojímala apoštolskou posloupnost, je svědectví galského biskupa a [[mučedník]]a [[Irenej z Lyonu|Ireneje z Lyonu]] (Eirénaios, † 202) z jeho díla ''Proti herezím'' (kolem roku [[190]], dále jen ''AH'' z latinského názvu ''Adversus haereses''):
:Kdokoli v každé církvi, kdo by chtěl poznat pravdu, může kontemplovat tradici apoštolů, kterou nám bylo dáno poznat po celém světě. Můžeme vypočítat ty, koho apoštolové ustanovili jako biskupy a jejich nástupce až do našich dob, muže, kteří ani nevěděli o tom, o čem heretici blouzní, ani to neučili. (AH 3,3,1)
:Pravým poznáním je učení apoštolů a starobylé uspořádání Církve po celém světě a zjevnost Kristova těla podle posloupnosti biskupů, kteroužto posloupností biskupů bylo [toto poznání] svěřeno církvi, která se nachází všude. (4,33,8)
 
=== Tertullianus ===
[[Tertullianus]], církevní spisovatel z [[Kartágo|Kartága]] v severní Africe, napsal kolem roku [[200]] spisek ''De praescriptione haereticorum'' jako obranu církve proti heretickým názorům a skupinám. Následující úryvek prozrazuje své přesvědčení, které sdílel s církví:
:[Apoštolové] založili církve v každém městě, ze kterých všechny ostatní církve, jedna po druhé, odvozovaly své podání víry a semena nauky, a každý den je odvozují, aby se mohly stát církvemi. Pouze z tohoto důvodu budou schopny považovat se za apoštolské, za výhonek apoštolských církví. Každý rod se musí nutně obracet ke svému původci, aby zjistil, kým je. Proto církve, ačkoli jsou mnohé a tolik veliké, obsahují pouze jedinou původní církev, [zbudovanou] na apoštolech, ze které všechny [pocházejí]. Tímto způsobem jsou všechny prvotní a všechny jsou apoštolské, pokud prokázaly, že jsou v jednotě jedno. (kap. 20)
 
=== Augustinus ===
Jeden ze čtyř velikých otců západní církve, [[hippo]]nský biskup [[Augustinus]] vyjadřuje své názory na apoštolský původ církve v jednom ze svých polemických spisů:
:Existuje mnoho věcí, pro které zůstávám poprávu v lůně (katolické církve). Drží mě v ní svornost lidí a národů, drží mě v ní autorita započatá zázraky, živená nadějí, rozrostlá láskou, upevněná starobylostí. Drží mě zde posloupnost kněží od samotného stolce apoštola Petra, jemuž Pán po zmrtvýchvstání svěřil úkol živit jeho ovce (Jan 21,15-17), až po současný episkopát (tj. biskupy). A nakonec mě zde drží samotný název „katolická“, který, nikoli bez důvodu, náleží pouze této Církvi, takže žádný heretik, ačkoli se všichni chtějí nazývat „katolickými“, se neodváží ukázat poutníkovi, když se jej zeptá, jak se dostane ke katolickému kostelu, cestu ke své bazilice nebo domu. ([http://www.augustinus.it/latino/contro_fausto/index2.htm Contra epistulam Manichaei quam vocant Fundamenti liber unus] 4,5)
 
== Dnešní pojetí u různých církví ==
[[Katolická církev]], [[pravoslaví]], [[východní monofyzitské církve]], [[nestoriánské církve]], [[lutherské církve]], [[anglikánská církev]] a [[starokatolická církev]] se drží přesvědčení, že apoštolská posloupnost je zachována prostřednictvím [[svěcení]] ([[ordinace]]) biskupů v nepřerušené osobní linii, avšak nauku tyto církve nevykládají shodně.
 
[[ja:使徒継承]]
[[ko:사도전승]]
[[la:Successio Apostolica]]
[[nl:Apostolische successie]]
[[no:Apostolisk suksesjon]]
168 445

editací