Stará severština: Porovnání verzí

{{legenda|#0f0|ostatní germánské jazyky}}]]

'''Stará severština''' ([[švédština|švédsky]] ''fornnordiska'', [[dánština|dánsky]] a [[norština|norsky]] ''norrønt'', [[islandština|islandsky]] ''fornnorræna'') byl [[Germánské jazyky|germánský jazyk]], z nějž se později vyvinuly dnešní [[severogermánské jazyky]] – [[dánština]], [[švédština]], [[norština]], [[faerština]] a [[islandština]].

 

V praseverském období – zhruba v letech [[200]]–[[800]] – se tímto jazykem hovořilo ve [[Skandinávie|Skandinávii]]. O vlastní staré severštině se obvykle hovoří mezi roky [[800]] (začátek [[Vikingové|vikingského]] období) a [[1300]]. V [[9. století]] došlo postupnému [[nářečí|nářečnímu]] štěpení na východní a západní větev. Východní starou severštinou se hovořilo na území dnešního [[Dánsko|Dánska]] a [[Švédsko|Švédska]] – jazyky označované jako stará dánština a stará švédština byly v tomto období v podstatě identické. Západní stará severština byla používána na území dnešního [[Norsko|Norska]], odkud Vikingové pronikali do dalších oblastí, jako je [[Island]]. Proto stará islandština je totožná se starou norštinou. Rozdíly mezi východními a západními nářečími spočívají v odlišném vývoji [[Fonologie|fonologického]] systému [[samohláska|samohlásek]] a [[dvojhláska|dvojhlásek]]. Mimo toto rozdělení stojí [[starogotlandština|stará gotlandština]], která prošla odlišným vývojem.