Zákon o svobodném přístupu k informacím: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
stejnné interwiki už je v Zákon o svobodném přístupu k informacím |
rozšíření |
||
Řádek 7:
Základní princip za zákonem o svobodě informací je ten, že [[důkazní břemeno]] leží na straně, která je žádána o informace, nikoli žadateli. Strana, která požadavek obdržela, většinou nesmí poskytnutí informací žadateli podmiňovat vysvětlením, proč o tyto informace žádá. Stejně tak, žadatel nemusí vysvětlovat, proč informace vyžaduje, většinou kromě případů, kdy informace není tajná.
==Legislativa o svobodné přístupu k informacím ve světě==
===Ve Spojených státech amerických===
Ve Spojených státech dne 4. července 1966 podepsal prezident Lyndonem B. Johnsonem nařízení ''Freedom of Information Act'', které vešlo v platnost následující rok. Dodatky o přístupu k informacím v elektronické formě (''The Electronic Freedom of Information Act Amendments'') byly podepsány prezidentem Clintonem 2. října 1996.
Nařízení se vztahuje ke všem federálním agenturám. Nicméně, rozsah tohoto práva se liší podle jednotlivých států nebo teritorií. Některé státy argumentují tím, že některé dokumenty federálních agentur jsou předmětem [[copyright]]u a požadují za jejich vydání vysoké poplatky, jiné státy naopak rozšiřují transparentnost skrze zákony o otevřených jednání, která jsou ohlašována dlouho dopředu a projednávány s přístupem veřejnosti.
===V Evropské unii===
Právní dokument Regulace 1049/2001 Evropského parlamentu a Sněmu z 30. května 2001 o veřejném přístupu k dokumentům Evropského parlamentu, Sněmu a Komise (''Regulation 1049/2001 of the European Parliament and the Council of 30 May 2001 regarding public access to European Parliament, Council and Commission documents'') garantuje právo přístupu k dokumentům těchto tří institucí každému občanu unie a každé fyzické a právnické osobě pobývající nebo mající registrované sídlo v členském státě EU. Pojem „dokument“ je definován široce a předpokládá se, že všechny dokumenty, i kdyby byly tajné, mohou být předmětné tomuto právu, pokud nespadnou pod jednu z výjimek. Je-li přístup odepřen, žadatel může podat stížnost evropskému ombudsmanovi nebo se odvolat před Evropský soud.
===V Česku===
1. [[leden|ledna]] [[2000]] nabyl účinnosti '''Zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím'''<ref>[http://ley.cz/?s127&q127=all Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím]</ref>, který ukládá státním orgánům, orgánům územní samosprávy a veřejným institucím (například státní podniky nebo akciové společnosti obcí a krajů) povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Informace úřady poskytují buď aktivně zveřejněním (obvykle na webu) anebo na žádost. Zákon tak realizuje právo občanů na přístup k informacím podle čl. 17 a 35 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních lidských práv a svobod]] a zavádí do celé oblasti veřejné správy [[princip publicity]].<ref>[http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2003/0013/konzult.html] JUDr.Kateřina Frumarová,''Princip publicity veřejné správy (neboli právo občanů na informace) a zákon o obcích'', VEŘEJNÁ SPRÁVA, týdeník Vlády ČR, č. 13, 2003</ref>
Spoluatorem zákona byl [[Oldřich Kužílek]], který koordinuje projekt [[Otevřete!]]<ref>[http://www.otevrete.cz/ Otevrete.cz], web pro otevřenost veřejné správy</ref>, zabývající se otevřeností veřejné správy.
===Země bez zákona o svobodném přístupu k informacím===
Přestože zákon o svobodně informací v té či oné podobě existuje ve většině zemí světa, jsou i země, které jej nemají ani jej neplánují zavést (např. Severní Korea, Bělorusko). Mezi země, které jej zavést zamýšlejí či už projednávají jeho konkrétní návrhy, patří například Argentina, Barbados, Botswana, Kajmanské ostrovy, Fidži, Filipíny, Ghana, Indonésie, Jordán, Keňa, Lesotho, Maledivy, Mozambik, Nauru, Nigérie či Šrí Lanka.
== Reference ==
| |||