Vídeňský mír: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
 
m chybí linky na ostatní články, proto wikify. Taky zakategorizováno
Řádek 1:
'''Vídeňský mír''' byl uzavřen [[26. listopadu]] [[1278]] mezi římským králem [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfem I. Habsburským]] a českým králem [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]]
 
{{wikify}}
 
==Klatba==
 
Po zvolení Rudolfa Habsburského za římskoněmeckého krále udělal Přemysl několik chyb, které Rudolf uměl mistrně využít. Silnou zbraní mu byla propaganda, kdy Otakara prezentoval ne jako polovičního [[Štaufa]], ale jako pyšného Slovana, který vládne Němcům. Od začátku ho vyzýval, aby se vzdal všech nečeských držav - mír byl už tehdy těžko dosažitelný a snad i nemožný. Přemysl se postupně se dostává do politické izolace; vystupovali proti němu jeho nepřátelé i bývalí spojenci včetně papežské kurie, kterou po celou dobu vlády podporoval. 1275 je prohlášen Rudolfem Habsburským za zbavena vlády, jelikož ho stále neuznal za římského krále a nepřijal české země v léno, a nad Přemyslem byla vyhlášena říšská klatba. Ta de facto znamenala otevřenou výzvu šlechtě ke vzpouře.
 
==Mír==
 
"Rudolf zamýšlel současným útokem ze všelikých stran rozděliti a zemdlíti moc Otakarovu. Sám chtěl s falckrabím Ludvíkem hlavní vojsko vést od Rýna přes Norimberk a Cheb do Čech a táhnouti ku Praze, proto poručil purkrabímu norimberskému zmocniti se napřed pomezních hradů a průsmyků českých. Tyrolský hrabě měl dobývati Korutan, Krajinska i Štýrska. Rudolfův syn měl ze Salcburka s arcibiskupem táhnouti přímo do Rakous. Uherský král slíbil vpadnouti s vojskem uherským do dolejších Rakous a lehkou jízdou zabíhati přes Moravu a do Čech."
 
Řádek 19 ⟶ 23:
 
Přemysla nedohnal k bitvě na Moravském poli nedostatek soudnosti ani uražená ctižádost: "Mám k Vaší lásce důvěru, že starodávných práv mého království raději přimnožiti nežli ujímati ráčíte. I já jsem údem oné říše, která zeslabováním údů svých síly nabývati nemůže." Bylo to už ovšem zbytečné gesto. [[Dante Alighieri|Dante]] píše o tom, že Otakara opustilo štěstí. O osudu českého krále bylo ale rozhodnuto, a to na těch nejvyšších světských i duchovních místech: papež [[Mikuláš II.]] vyhlásil nad českým králem církevní klatbu. Další konflikt byl ovšem nevyhnutelný a nenechal na sebe dlouho čekat.
 
[[Kategorie:České dějiny]]
[[Kategorie:Dějiny Rakouska]]