Po skončení [[První světová válka|první světové války]] se Srbsko stalo součástí [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Království SHS]]. Srbsko bylo tedy centrem velkého státu, který zahrnoval skoro polovinu [[Balkán]]ského poloostrova. [[Bělehrad]] se i přesto nezařadil mezi metropole nejmocnějších zemí [[Evropa|Evropy]]. Spojení těchto jihoslovanských národů se uskutečnil po vzoru sjednocení [[Itálie]] nebo Německa a politici se snažili zformovat jednotný jugoslávský národ. Problém, ale nastal hlavně v Makedonii, když byli [[Makedonci]] považováni za srbský národ. Proto se velká část Makedonců přihlásila k bulharské národnosti a radikální část těchto Makedonců začala podporovat různé ozbrojené probulharské spolky. [[Srbové]] se snažili Makedonské obyvatelstvo srbizovat, a tak na území dnešní [[Makedonie|Republiky Makedonie]] posílali srbské kolonisty. Tím začíná srbský nacionalismus, který je neodmyslitelnou součástí dějin celého království a i moderní Jugoslávie. Problémy byly i na území [[Kosovo|Kosova]] s [[Albánci]] a v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]] s [[Bosňáci|Bosňáky]]. Mezinárodní problémy mělo království hlavně s [[Maďarsko|Maďarskem]] (spor o [[Vojvodina|Vojvodinu]]), s [[Bulharsko|Bulharskem]] (poválečný spor o [[Makedonie|Makedonii]]) a špatný vztah mělo i s [[Albánie|Albánií]], který však nebyl tak velkých rozměrů. Ekonomika rok od roku stále mírně klesala.
