Robert Hossein: Porovnání verzí

Syn íránského skladatele André Hosseina a komediální herečky, původem z Kyjeva (Ukrajina). Robert Hossein začal navštěvovat velmi brzy divadelní kurzy, především u René Simon a Tania Balachova. Získal svůj první úspěch ve věku 19ti let v jedné z rolí ve hře Les Voyous (Lupiči). Dále si zahrál v inscenacích Docteur Jekyll et Mister Hyde, La Chair de l'orchidée - podle Jamese Hadley Chase - nebo v Homme traqué (Pronásledovaný muž) - podle Francise Carca. Svou filmovou kariéru počal v roce [[1948]] v Le Diable Boiteux od Sacha Guitry, kde si zahrál malou roli jako komparzista[[komparz]]ista. Jeho kariéra vrcholí ve filmu Julese Dassina, Du Rififi chez les hommes (kde si zahrál s Brigitte Bardot) a ve filmu Madame sansSans gêneGêne (zde se [[Sophia Loren|Sophií Loren]]).

V roce [[1955]] režíroval svůj první film, Les Salauds vont en enfer (Bastardi jdou do pekla), kde si rovněž zahrál, a to po boku své skutečné ženy, Mariny Vlady. Film nebyl nijak zvlášť kvalitní, ale právě díky sňatku, který Hossein těsně před ním uzavřel, se stal mediálně sledovanou záležitostí. Po filmu Pardonnez nos offenses (Odpusťte naše dluhy), byl režíroval v roce [[1956]], a Toi le venin ( Ty - zloba), se konečně v roce [[1964]] objevuje v roli romantického hrdiny, ztělesňující Jeoffreye de Peyraca ve Angelique Marquise des Anges (Angelika, Markýza Andělů) a posléze v intimnější roli ve filmu La Musica (Hudba - podle Marguerite Duras- v roce 1967.

V roce [[1970]] si bere na starost populární divadlo v Reims, pokoušejíc se o divadlo jako o opravdové kinematografické představení. Po svém návratu do Paříže se vrhl do série velkých představení v Palais des Sports a v Palais des Congres a Paris, kde je pozváno publikum k zaujmutí role v Le Cuirassé Potemkine, Notre-Dame de Paris nebo v díle Danton a Robespierre. Muzikál Bídníci v Hosseinově režii dosáhl velkého úspěchu a byl reprízován na Brodwayi.

23. prosince 1955 se oženil s [[Marina Vlady|Marinou Vlady]], později se s ní rozvedl, aby se 7. června [[1962]] mohl znovuoženit s Carolinne Eliacheff (tehdy 15ti letou dcerou Francoise Girou). Ani druhé manželství mu nevydrželo a 28. června [[1976]] si vzal Candice Patou. V letech [[1973]] - [[1974]] byl zasnouben s Michele Watrin, která ale roku 1974 zemřela při autonehodě.

Od roku [[2000]] byl osm let ředitelem divadla Marigny.

Roku [[2007]] představil dílo N´ayez pas peur (Nemějte strach) o životě papeže Jana Pavla II. Ve věku 40ti let se nechal pokřtít jako katolík.

V roce [[2009]] jsme jej mohli vidět po boku Jean-Paul Belmonda ve filmu Un homme et son chien (Muž a jeho pes), kde se oba herci objevili pod taktovkou Francis Huster.