Elam: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 11 lety
m
→‎Mladší historie: jenž → jež
m (robot změnil: fa:عیلامیان)
m (→‎Mladší historie: jenž → jež)
Nejstarší historie Elamu je pouze fragmentární, ale podle vykopávek provedených v Tepe-Mussianu sahá až do neolitu. Byly zde odkryty ukázky ornamentované keramiky a jiných předmětů, které dokazují, že zde sídlila velmi svérázná kultura. Kmeny v horách vedly zřejmě kočovný způsob života a postupně se usazovaly v říčních údolích Kercha a Kárůnu, kde v době pravěké přešli k usedlému zemědělství. Při vykopávkách prvního sídliště v Susách byly nalezeny srpy a drtiče na obilí. Starověcí obyvatelé Elamu dokázali velmi vyspěle zpracovávat kámen a na stejné úrovni byla i keramika a tkalcovství. Hutnictví se vyvíjelo pomalu a měděné nástroje mají dlouho tvar nástrojů kamenných.
== Mladší historie ==
Tzv. Staroelamské období (cca 2550 – 1520 př.n.l.). První psané poznatky o Elamu se datují přibližně ke konci XXVII. a první polovině XXVI stol. př. nl., kdy vládne Avanská dynastie (podle sídelního města Awan). Okolo roku 2300 byl Elam pokořen [[Akkadská říše|Akkadským státem]]. Akkadští se zem pokoušeli spravovat několik let, ale nedokázali ji udržet. Nový akkadský vládce Rimuš však zemi znova obsadil a úplně zpustošil. Přesto se mu nepodařilo si Elam podrobit. Stejně tak ale museli bránit akkadští (i nejstarší sumerští) vládci a králové před elamskými kmeny zemědělské oblasti [[Mezopotámie]]. Ve svých záznamech píší o vpádech Elamitů, ne vždy však úspěšných; tak vládce [[Lagaš]]e „Eannatum (tento Ennatum na chvíli sjednotil celý [[Sumer]] ([[Kramer]])) rozdrtil Elamu hlavu. Elam byl zahnán do své země.“ Akkadský král Maništusu dobyl Anšan a uvalil na něj daně. Jak bylo napsáno výše, akkadským se nepodařilo Elam nikdy úplně ovládnout a nakonec Maništusův synovec, vládce [[Narám-Sín]], uzavřel s Elamem písemnou smlouvu, ve které je Elam povinen přizpůsobovat svou vnější politiku s Akkadsou říší, ale zachová si svou vnitřní nezávislost (toto je první známá mezinárodní smlouva ve světové historii; je napsaná elamsky, ale akkadským klínovým písmem, jenžjež v této době počíná nahrazovat původní elamské obrázkové, (protoelamské) písmo). Za Šulgiho (2093 - 2046 př. n. l.), krále III. Dynastie [[Ur]]u, si Sumerové podmanili některé elamské oblasti, které pak spravovali zvláštní sumerští úředníci. Pád třetí urské dynastie za vlády Ibbi-Sina, kdy Elamové spolu s [[Amorejci]] vystupňovali nápor na Sumer a následně dobili Ur a poplenili další sumerská města, přispěl i k osvobození Elamu a k obnovení nezávislosti elamského království. Elamští králové začali opět vpadat do mezopotamského údolí a dokonce se pevně uchytili v jeho jižní části, [[Larsa|Larse]]. Též babylonský král Chammurapi ([[Chamurappi]]) (1792 – 1750 př.n.l.) musel s Elamity velmi úporně bojovat a teprve až pod svou nadvládou sjednotil značnou část Mezopotámie, vypudil Elamity ze Sumeru (Avdiev), porazil současného krále Šimut-wartaše a jako guvernéra zde dosadil Siwe-palar-chuppaka (1768-1745 př.n.l.). Po Chamurapiho smrti nebyli jeho následníci schopni rozsáhlou říši udržet a Elam znova nabral na síle. O několik desetiletí později vládce Kutir-Nachchunte I., který využil poměrů v Mezopotámii a mezi lety 1730 – 1720 několikrát vpadnul na její území, kde dobyl na třicet měst. Po jeho smrti se Elam za vlády Kuk-našura (1650-1635 př.n.l.) stává opět vasalským státem Babylonie. To ale netrvá dlouho, za vlády krále Pala-iššana (1570-1545 př.n.l.), se Elam od nadvlády Babylonu osvobodil, načež v roce 1520 př.n.l. do země vtrhli [[Kassité]], kteří ji dobyli a nastává dvě stě let trvající „kassitské temno.“
 
== Středověk Elamu ==