Ratifikace: Porovnání verzí

Přidáno 39 bajtů ,  před 10 lety
bez shrnutí editace
m (fmt, fixlinks)
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Spojené království|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president,<ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref>.
 
V [[Česká republika|České republice]] se ratifikačního procesu účastní obě komory Parlamentu, akteré tos ratifikací vyslovují na základě článku 49 [[Ústava České republiky|Ústavy]], Hlavy druhésouhlas, článkua 49to u mezinárodních smluv:
*a) upravujících práva a povinnosti osob,
*b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
*e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem.
 
Dále je pak třeba k ratifikaciRatifikace mezinárodních smluv, a toje na základě Ústavy,článku Hlavy63 třetí,odst. článku1 63,písm. 1bb), podpis[[Ústava České republiky|Ústavy]] ukončena podpisem [[Prezident České republiky|prezidenta republiky]].
 
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.
Neregistrovaný uživatel