Ratifikace: Porovnání verzí
bez shrnutí editace
m (fmt, fixlinks) |
|||
|
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Spojené království|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president,<ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref>.
V [[Česká republika|České republice]] se ratifikačního procesu účastní obě komory Parlamentu,
*a) upravujících práva a povinnosti osob,
*b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
*e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem.
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.
| |||