Emancipace: Porovnání verzí

Slovo pochází z [[latina|latinského]] ''e-mancipare'', propustit z područí, od ''manus'' ruka a ''capere'', uchopit, držet.<ref>http://www.etymonline.com/index.php?search=emancipation&searchmode=none</ref> V [[římské právo|římském právu]] znamenalo propuštění dospělého syna z moci otcovské (''patria potestas''). Opatření mělo původně syna chránit z nadměrného vykořisťování jeho pracovní síly. (Otec syna často prodával k dočasné práci v cizím domě, kde měl podobné postavení jako otrok, byl tzv. osoba v mancipiu, ''persona in mancipium''). Po vydání [[Zákon 12 desek|Zákona 12 desek]] začal být trojí formální obrazný prodej (''[[mancipatio]]'') a prodej zpátky (''remancipatio'') používán k dobrovolnému rozvázání otcovské moci. Syn se stal emancipací osobou [[sui iuris]]. Později se tohoto způsobu užívalo i k propuštění otroka a podobně.<ref name="Ottův slovník naučný">''Ottův slovník naučný'', heslo Emancipace</ref>

Novověký program emancipace, chápané nikoli jako propuštění, nýbrž jako vymanění se vlastní silou, začal bojem měšťanů o svobodu a politický vliv od 15. století. Později se týkal náboženských svobod pro menšiny, v 18. století zrušení nevolnictví a od počátku 19. století i emancipace národů a etnik. Už od poloviny 18. století se v Evropě prosazovala emancipace otroků (zrušení otroctví čili [[abolicionismus]]) v koloniích, jež se uskutečnila v britských koloniích do roku [[1833]], ve francouzských před [[1858]] a roku [[1863]] v USA. Počátkem 19. století došlo ve většině evropských zemí k emancipaci židů a roku [[1829]] k emancipaci katolíků v Anglii. V 19. století vzniklo hnutí za emancipaci žen, za jejich přístup na vysoké školy, do zaměstnání a za volební právo. V téže době začíná i zápas dělníků o politická práva a sociální zajištění.<ref>'' name="Ottův slovník naučný'', heslo" Emancipace</ref>