Vykrádání církevních objektů v Česku: Porovnání verzí

Vykradení, [[odcizení]] předmětu z posvátného místa, [[kostel]]a, [[kaple]], [[hřbitov]]a. Podle starověkého egyptského, řeckého a římského názoru platilo odcizení předmětů ze svatyně za jeden z největších [[zločin]]ů. Na vrahy a svatokrádežníky se nevztahovala [[amnestie]] a nesměli být pohřbeni v domácí půdě. Stejně tak křesťané chápou krádež na posvátném místě, vykradení kostela, jako [[svatokrádež]] ([[sacrilegium]]). V dřívějších dobách byly za svatokrádeže nejtěžší tresty církevní, jimž odpovídaly i státní zákony. Např. [[Trestní zákoník|trestní zákon]] [[císař]]e Svaté říše římské Karla V. (+1558) stanovil za násilí na řeholnici nebo krádež [[monstrance]] se sv. Hostií smrt upálením. Současné světské trestní zákony však dnes termín svatokrádež neznají a tak je krádež z míst zasvěcených Bohu vyčíslena v penězích a hodnocena jako [[krádež]] památky nebo čehokoliv jiného.