Vysílačka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 5:
Typická současná vysílačka je obvykle podobná [[mobilní telefon|mobilnímu telefonu]], ale má obvykle o trochu větší rozměry a bývá vybavena vnější [[anténa|anténou]]. (I když mobilní telefon má také anténu, ale menší, takže se mnohdy vejde dovnitř přístroje.) Základním rozdílem mezi vysílačkami a mobilními telefony je to, že přestože obojí slouží především k přenosu hlasu, vysílačky slouží k přímé komunikaci mezi několika zařízeními bez dalších prostředníků, zatímco mobilní telefony využívají ke komunikaci síť mobilního operátora. (Mobilní telefon je v podstatě vysílačka komunikující pouze s nejbližší [[Systém základnových stanic|základnovou stanicí]] operátora.) Další hlavní rozdíl je často ten, že jednoduchá vysílačka zvuk převedený [[mikrofon]]em na spojitý signál [[Modulace|namoduluje]] na nosnou [[frekvence|frekvenci]] a odvysílá do prostoru v analogovém tvaru. Naopak mobilní telefon hlas [[Digitalizace|digitalizuje]] do sekvence „čísel“ (digitalizovaných dat), která pak odvysílá po částech ([[paket]]ech), velmi zjednodušeně to připomíná internetovou komunikaci prostřednictvím [[Wi-Fi]]. (Volba telefonního čísla, informace o nedostupnosti protější strany nebo posílání zpráv [[Short Message Service|SMS]] nejsou opět nic jiného než posílání dalších specifických paketů.)
Jak bylo již řečeno, přenášený hlas před vysíláním je modulován na určitou nosnou frekvenci, vysílaný signál se tak nachází v určitém frekvenčním pásmu, jinak řečeno vysílá se na určitém kanálu. Frekvence jsou dány mezinárodními dohodami a nelze si je volit libovolně. Vysílačka obvykle umožňuje zvolit několik nosných frekvencí, z hlediska uživatele přepnout na jiný kanál. Přijímající strana musí naslouchat na stejné frekvenci, i když existují přístroje schopné automaticky testovat („skenovat“) určitý rozsah kanálů a nalézt kanál, na kterém právě probíhá nějaká komunikace. Další funkcí může být příjem automaticky
Vysílání probíhá obvykle pouze v okamžiku, kdy je na vysílačce stisknuto tlačítko pro vysílání (PTT - [[:en:Push to talk|Push to talk]], tzv. ''klíčování''), v takovém okamžiku vysílačka přestane přijímat. Pro tento způsob se obvykle používá označení simplexní provoz. Pokud vysílají dvě stanice na jedné frekvenci současně, vznikne v [[Éter (fyzika)|éteru]] nesrozumitelný [[šum]] nebo je lépe slyšet „ten s větší anténou“ (silnější vysílací [[výkon]]). Vysílání signálu bývá energeticky náročnější než jeho příjem, proto je v terénu při provozu na [[Akumulátor|baterie]] výhodné moc nevysílat a v případě nutnosti komunikovat stručně a srozumitelně.
| |||