Vysílačka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstranění linku na rozcestník Éter s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Éter (fyzika)
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
[[Soubor:Handheld Maritime VHF.jpg|thumb|Námořní vysílačka]]
 
'''Vysílačka''' je- pod tímto názvem se obvykle ( i když vlastně nepřesně) rozumí obousměrný přenosný rádiový vysílač a přijímač. První vysílačky se objevily v období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a byly určeny k [[armáda|vojenským]] účelům. Umožňuje jednotlivci nebo skupině lidí se dorozumívat na určitou vzdálenost.
 
Typická současná vysílačka je obvykle podobná [[mobilní telefon|mobilnímu telefonu]], ale má obvykle o trochu větší rozměry a bývá vybavena vnější [[anténa|anténou]]. (I když mobilní telefon má také anténu, ale menší, takže se mnohdy vejde dovnitř přístroje.) Základním rozdílem mezi vysílačkami a mobilními telefony je to, že přestože obojí slouží především k přenosu hlasu, vysílačky slouží k přímé komunikaci mezi několika zařízeními bez dalších prostředníků, zatímco mobilní telefony využívají ke komunikaci síť mobilního operátora. (Mobilní telefon je v podstatě vysílačka komunikující pouze s nejbližší [[Systém základnových stanic|základnovou stanicí]] operátora.) Další hlavní rozdíl je často ten, že jednoduchá vysílačka zvuk převedený [[mikrofon]]em na spojitý signál [[Modulace|namoduluje]] na nosnou [[frekvence|frekvenci]] a odvysílá do prostoru v analogovém tvaru. Naopak mobilní telefon hlas [[Digitalizace|digitalizuje]] do sekvence „čísel“ (digitalizovaných dat), která pak odvysílá po částech ([[paket]]ech), velmi zjednodušeně to připomíná internetovou komunikaci prostřednictvím [[Wi-Fi]]. (VytáčeníVolba telefonního čísla, informace o nedostupnosti protější strany nebo posílání zpráv [[Short Message Service|SMS]] nejsou opět nic jiného než posílání dalších specifických paketů.)
 
Jak bylo již řečeno, přenášený hlas před vysíláním je modulován na určitou nosnou frekvenci, vysílaný signál se tak nachází v určitém frekvenčním pásmu, jinak řečeno vysílá se na určitém kanálu. Frekvence jsou dány mezinárodními dohodami a nelze si je volit libovolně. Vysílačka obvykle umožňuje zvolit nosnouněkolik frekvencinosných frekvencí, respektivez hlediska uživatele přepnout na jiný kanál. Přijímající strana musí naslouchat na stejné frekvenci, i když existují přístroje schopné automaticky testovat („skenovat“) určitý rozsah kanálů a nalézt kanál, na kterém právě probíhá nějaká komunikace. Další funkcí může být příjem automaticky pepínaný na několikaněkolik kanálechkanálů současněstřídavě, přestože vysílačka momentálně vysílá na jediném kanálu. Rychlé přepínání kanálů v definovaném pořadí je jednou z jednodušších možností utajení přenosu u vojenských zařízení.
 
Vysílání probíhá obvykle pouze v okamžiku, kdy je na vysílačce stisknuto tlačítko pro vysílání (PTT - [[:en:Push to talk|Push to talk]], tzv. ''klíčování''), v takovém okamžiku vysílačka přestane přijímat. Pro tento způsob se obvykle používá označení simplexní provoz. Pokud vysílají dvě stanice na jedné frekvenci současně, vznikne v [[Éter (fyzika)|éteru]] nesrozumitelný [[šum]] nebo je lépe slyšet „ten s větší anténou“ (silnější vysílací [[výkon]]). Vysílání signálu bývá energeticky náročnější než jeho příjem, proto je v terénu při provozu na [[Akumulátor|baterie]] výhodné moc nevysílat a v případě nutnosti komunikovat stručně a srozumitelně.
 
Příjem probíhá neustále, pokud je vysílačka zapnutá a právě nevysílá. Přesáhne-li přijímaný signál v určitémpoužívaném frekvenčním pásmu úroveň běžného šumu (tato hodnota se nastavuje automaticky, pustínebo ručně), propojí vysílačka tento signál do [[reproduktor]]u, jedná se o tzv. [[:en:Squelch|squelch]]. Některé- vysílačkyčeské umožňujíoznačení nastavittéto hranici,funkce podje kteroušumová sebrána. jedná o šum a nad kterou se jedná o skutečnou komunikaci, jiné vysílačky umožňují automaticky rozlišit šum od platného signálu.
 
Vysílačky lze dělit na základnové (obvykle největší vysílací výkon a pevná anténa, např. dispečink) výhradně s napájením ze sítě, vozidlové (pevná anténa přidělaná na vozidle, větší výkon než ruční vysílačka) a ruční (malý výkon, malá anténa, napájení z vestavěných akumulátorů).
 
Dosah vysílaček nelze jednoznačně definovat. Závisí především na stanovišti (nejlepší je na osamoceném kopci, nejhorší v hustém lese), dále na použité anténě, modulaci, výkonu vysílací části, citlivosti přijímače, atmosférických podmínkách, roční době apod. Například s radiostanicí s výkonem 400 mW (se kterou je problém navázat ve městě spojení i jen na několik set metrů) se lze kvalitně domlouvat např. z Černé hory v Krkonoších do Pardubic.
 
{{Pahýl - telekomunikace}}