Halotan: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
nový článek |
rozšíření, -ve výstavbě |
||
Řádek 1:
'''Halotan''' ([[Mezinárodní nechráněný název|INN]]), též '''halothan''', je [[uhlovodík]]ový [[halogenderivát]] používaný jako inhalační celkové [[anestetikum]]. [[Systematický název]] [[Chemická sloučenina|sloučeniny]] je ''2-brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan'', látka je známa i pod obchodním názvem '''Fluothane'''. Jedná se o jediné inhalační anestetikum, které obsahuje v [[molekula|molekule]] [[atom]] [[brom]]u; existuje řada jiných halogenovaných anestetik, která obsahují atomy [[chlor]]u a [[fluor]]u (jako v případě halotanu), ale atom bromu postrádají. Halotan je bezbarvá, na [[světlo|světle]] nestabilní, příjemně vonící [[kapalina]]. Dodává se v hnědých [[láhev|láhvích]] a obsahuje 0,01 % [[thymol]]u jakožto stabilizačního činidla. Halotan patří mezi základní léčiva obsažená v seznamu [[Světová zdravotnická organizace|WHO]].<ref name="essentialWHO">{{cite web
| year = March 2005
Řádek 8 ⟶ 7:
| accessdate = 2006-03-12
}}</ref> Používání halotanu ve vyspělých státech však bylo téměř úplně překonáno novějšími inhalačními anestetiky.
== Příbuzné látky ==
Halotan není chemicky [[ethery|ether]]. Pokusy najít méně [[Metabolismus|metabolizovaná]] anestetika vedly k objevu [[halogenovaný ether|halogenovaných etherů]], například [[enfluran]]u a [[isofluran]]u. Výskyt jaterních reakcí je u těchto látek nižší. O přesné úrovni [[hepatotoxicita|hepatotoxicity]] enfluranu se polemizuje, byť je jen minimálně metabolizován. Isofluran není prakticky vůbec metabolizován a zprávy o poškození jater v souvislosti s touto látkou jsou velmi vzácné.
== Historie ==
Tento [[halogenovaný uhlovodík]] byl poprvé [[Organická syntéza|syntetizován]] [[Charles Suckling|C. W. Sucklingem]] z [[Imperial Chemical Industries]] (ICI) v roce [[1951]] a poprvé klinicky použit [[M. Johnstone|M. Johnstonem]] v [[Manchester]]u v roce [[1956]]. Halotan se stal populární jako nehořlavé celkové anestetikum nahrazující jiná inhalační anestetika, například [[diethylether]] a [[cyklopropan]]. Jeho používání jakožto anestetika bylo ukončeno během 80. a 90. let [[20. století]] s rozmachem novějších anestetik. Stále se však používá ve [[Veterinární lékařství|veterinární]] [[chirurgie|chirurgii]] a v [[Rozvojový stát|rozvojových zemích]] díky své nízké ceně.
Halotan byl od svého uvedení v roce 1956 do 80. let podán mnoha milionům [[dospělý]]ch a [[dítě|dětských]] [[pacient]]ů po celém světě. Mezi jeho vlastnosti patří při vysokých hladinách [[Srdce|kardiální]] útlum, senzibilizace srdce na [[katecholamin]]y (např. [[norepinefrin]]) a silná [[Průduška|bronchiální]] [[Relaxace|relaxace]]. Nedráždí [[dýchací cesty]] a stal se proto vhodnou látkou pro [[pediatrie|pediatrickou]] anestezii. Vzhledem ke způsobovanému srdečnímu útlumu byl kontraindikován u pacientů se [[selhání srdce|selháním srdce]], se [[srdeční arytmie|srdeční arytmií]], a dále také při stavech vysokých hladin katecholaminů, například při [[feochromocytom]]u.
Opakovaná expozice halotanu u dospělých byla ve vzácných případech zmiňována jako příčina vážného poškození [[játra|jater]]. Stalo se to v 1 případě z 10 000 expozic. Výsledný syndrom byl označen jako halotanová [[hepatitida]] a je patrně výsledkem metabolismu halotanu na [[kyselina trifluoroctová|kyselinu trifluoroctovou]] prostřednictvím [[oxidace|oxidačních]] reakcí v játrech. Zhruba 20 % vdechovaného halotanu je metabolizováno v játrech a produkty se vylučují [[močí]]. Hepatitický syndrom má úmrtnost 30 až 70 %. Obavy z této hepatitidy vedly k dramatické redukci používání halotanu u dospělých. V 80. letech 20. století byl nahrazen [[enfluran]]em a [[isofluran]]em. V roce 2005 byly typickými prchavými anestetiky isofluran, [[sevofluran]] a [[desfluran]]. Protože riziko halotanové hepatitidy je u dětí podstatně nižší než u dospělých, používal se halotan v pediatrii i v 90. letech. Ovšem okolo roku [[2000]] byl zde z většiny nahrazen sevofluranem.
== Fyzikální vlastnosti ==
{|
|[[Teplota varu]]: ||align=right| 50,2 °C || (101,325 kPa)
|-
|[[Hustota]]: ||align=right| 1,868 g/cm³|| (20 °C)
|-
|[[Molární hmotnost]]: ||align=right| 197,4 g/mol||
|-
|[[Tlak par]]: ||align=right| 244 mmHg || (20 °C)
|-
| ||align=right|288 mmHg || (24 °C)
|-
|[[Minimální alveolární koncentrace|MAC]]: ||align=right| 0,75 || % obj.
|-
|Rozdělovací koeficient krev/plyn: ||align=right|2,5
|-
|Rozdělovací koeficient olej/plyn: ||align=right|224
|}
== Syntéza ==
Komerční [[organická syntéza|syntéza]] halotanu začíná [[trichlorethylen]]em, který reaguje s [[fluorovodík]]em za přítomnosti [[chlorid antimonitý|chloridu antimonitého]] při 130 °C, přičemž vzniká [[2-chlor-1,1,1-trifluorethan]]. Ten následně reaguje s [[brom]]em při 450 °C a vzniká halotan.<ref>{{Ref patent3 | country = US | number = 2921098 | status = granted | title = PROCESS FOR THE PREPARATION OF 1,1,1-TRIFLUORO-2-BROMO-2-CHLOROETHANE | pubdate = 1958-06-30 | gdate = January 1960 | pridate= 1954-08-20 | inventor = Suckling et al. | assign1= Imperial Chemical Industries | google_patent_id = 6JpaAAAAEBAJ }}</ref>
[[Soubor:Halothane synthesis.png|650px|Syntéza halotanu]]
== Reference ==
| |||